Ludwig Moser zemřel ve věku 83 let ve stejném městě, v jakém se narodil, vyrůstal i podnikal. Začínal jako rytec, který lázeňským hostům zdobil pohárky monogramy. Zanechal po sobě sklárnu ve Dvorech na okraji Varů, tituly dvorního dodavatele několika panovníků a jméno, které se stalo světoznámou značkou. Příběh jeho firmy je zároveň příběhem rodu Moserů a lázeňského města, do kterého jejich podnikání přivádělo zákazníky z celé Evropy.
Jídelna ve Zlaté váze
Moserové se v Karlových Varech usadili dávno před Ludwigovým narozením. Jeho dědeček David pocházel z nedalekého Hroznětína a kolem roku 1800 provozoval v domě Zlatá váha židovskou rituální jídelnu. Chodili do ní významní lázeňští hosté, při svých pobytech pravidelně i příslušníci bankéřské rodiny Rothschildů. Jídelnu po něm převzal Ludwigův otec Lazar. Ten se zapsal do městských dějin jako první Žid, který získal celoroční povolení k práci a pobytu ve Varech.
Ludwig se narodil 18. června 1833 jako prvorozený syn. Po základní škole v rodném městě studoval na reálce ve Vídni a v Lokti. Studia však z rodinných, nejspíš finančních důvodů opustil a nastoupil do učení k uznávanému karlovarskému rytci Andreasi Mattonimu. Zároveň se zdokonaloval v kresbě u malíře Ernsta Antona. Po dvou letech se vydal na zkušenou. Pracoval v Praze u obchodníka se sklem Wilhelma Hoffmanna a krátce ve Varech u rytce Antona Heinricha Pfeiffera. Poté se přes Zwickau a Lipsko dostal až do Berlína, kde ryl v dílně na Markgrafenstrasse.
Zrcadla pro lázeňský rozmach
Roku 1855 se vrátil domů a od svého bývalého mistra Mattoniho si pronajal krámek na Staré louce. Drobné obchůdky na nábřeží Teplé sloužily k sezonnímu prodeji upomínkových předmětů. Rytci v nich na počkání zdobili pohárky a sklenice nápisy, monogramy a věnováním. Díky lázeňským hostům se Karlovy Vary staly jedním z hlavních středisek ryteckého umění v Čechách.
V březnu 1857 si čtyřiadvacetiletý Moser za 65 zlatých pronajal prostory v domě Město Výmar na Zámeckém vrchu. Zřídil tam ryteckou dílnu a obchod se sklem. Tímto rokem začíná historie firmy Moser. Sklo zpočátku nakupoval, mimo jiné z Harrachovské sklárny v Krkonoších a ze šumavské sklárny Meyr’s Neffe v Adolfově u Vimperka.
Současně pozorně sledoval, co město potřebuje. V šedesátých letech se ve Varech stavěly nové lázeňské domy a zařizovaly se jejich interiéry. Moser proto v inzerátech nabízel hlavně zrcadla, včetně nejnovějších toaletních. Když město roku 1867 zavedlo plynové osvětlení, měl okamžitě v nabídce plynové lustry a nástěnná svítidla. Obchodů přibývalo. Roku 1862 otevřel prodejnu v domě Zlatý klíč na Mlýnském náměstí, o čtyři roky později další v domě Červené srdce na Staré louce.
Sklo králů
Koncem šedesátých let rozšířil Moser nabídku o luxusní broušené a ryté sklo a začal soustavně vystavovat. Na Světové výstavě ve Vídni roku 1873 získal Medaili za zásluhy. Císař František Josef I. mu poté udělil titul c. k. dvorního dodavatele. Tím se Moser zařadil mezi nejlepší výrobce skla v monarchii. Firma zřídila obchodní zastoupení v New Yorku, Londýně, Paříži a Petrohradu.
Moser však stále závisel na dodávkách surového skla z Krkonoš a Šumavy. O vlastní huti uvažoval nejspíš už v osmdesátých letech. Svolení karlovarské městské rady ale získal po dlouhých průtazích až roku 1892. Huť v obci Dvory na okraji města zahájila provoz v roce 1893. Nejlepší skláře do ní přilákal vysokými platy a nově postavenými byty. Sklárna ve Dvorech pracuje dodnes.
Největší úspěch přišel roku 1900. Na světové výstavě v Paříži tehdy získal stříbrnou medaili za sklo s květinovými motivy a o jeho výrobky se začaly zajímat panovnické dvory. V roce 1901 jmenoval Mosera dvorním dodavatelem perský šáh Musaffereddin, od něhož dostal také řád Slunce a lva. V roce 1908 přidal stejný titul anglický král Eduard VII. Moserovo sklo se objevilo i na dvorech v Norsku, Bulharsku a Španělsku a vysloužilo si přezdívku sklo králů.
Synové, papež a exil
Ludwig Moser měl ze dvou manželství deset dětí. S první ženou Sarou, dcerou obchodníka Hermana Benedicta, měl dceru a pět synů. S druhou ženou Julií Meyerovou měl čtyři syny. Po otevření huti už šedesátiletý podnikatel na velký provoz sám nestačil a spolumajiteli se stali jeho synové Rudolf a Friedrich. Firma dostala název Ludwig Moser a synové. Až na sklonku života mu první světová válka a pokles zájmu o luxusní zboží přinesly velké starosti.
Po jeho smrti se technickým a uměleckým ředitelem stal syn Leo. Roku 1923 předal ve Vatikánu papeži Piu XI. soubor o 214 kusech. Proslavil se novými sklovinami barvenými oxidy vzácných zemin, které mění barvu podle toho, zda na ně dopadá denní, nebo umělé světlo. Heliolit přechází z pískově žluté do zelené, Alexandrit hraje fialovými odstíny. Firma je poprvé představila roku 1929 na jarním veletrhu v Lipsku.
Jenže přicházející hospodářská krize a sílící německý nacionalismus v pohraničí rodinné éře nepřály. Roku 1932 Leo z firmy odešel. V roce 1934 prodali Moserové zbývající podíly České Unionbance a v roce 1938 opustil vedení i Gustav Moser-Millot. Leo poslal manželku a syna do USA a sám s dcerou uprchl do Francie. Vzorky moserovských barev, které si odvezl do exilu, později daroval muzeu skla v americkém Corningu. Po válce byla sklárna komunisty znárodněna.
Tlustá Berta a Becherovka
Nejznámější moserovskou kuriozitou jsou obří číše. Navrhli je roku 1957 ke stému výročí firmy ředitel pražské prodejny František Chocholatý a návrhář Rudolf Schwedler. Šest nádob různých tvarů vychází z postav a povah Chocholatého přátel. Nesou přezdívky jako Tlustá Berta, Štíhlá dáma, Dlouhá tvář nebo Měsíční tvář. O rok později získala souprava Grand Prix na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.
S číšemi je spojen Klub obřích číší, dnes Klub Moser. Uchazeč si vybere číši podle své povahy, roztočí ji na dýnku a napije se z ní karlovarské Becherovky. Členy klubu se staly hlavy států, aristokraté i filmové a hudební hvězdy, například Louis Armstrong nebo Sophia Lorenová. Číši roztáčel také Robert Redford.
Také řemeslné zázemí sklárny dodnes sahá do doby zakladatele. Sadu Splendid sklárna fouká do soustružených bukových forem z časů Ludwiga Mosera. Firma navíc dohledala jeho skicáky a jeho kresby dnes zákazníkům nabízí jako předlohy rytin. Rukopis rytce ze Staré louky se tak stále objevuje na karlovarském křišťálu.
