Zakladatel Ondřejovské hvězdárny Josef Jan Frič byl průmyslníkem, vizionářem, milovníkem hudby a především mužem, který vlastními prostředky vybudoval jednu z nejvýznamnějších astronomických institucí u nás.
Syn exulanta
Ondřejovská hvězdárna dnes patří mezi klíčová pracoviště české astronomie. Její vznik však nebyl dílem státního programu ani velkých grantů. Zrodila se z osobního nadšení, technické geniality a velkorysosti jednoho člověka. Příběh Josefa Jana Friče je příběhem člověka, který dokázal spojit průmysl, vědu a kulturu do jediného životního projektu.
Narodil se 12. března 1861 v Paříži. Už jeho příchod na svět byl poznamenán dramatem českých dějin. Jeho otec, básník a revolucionář Josef Václav Frič, musel totiž po porážce revoluce roku 1848 odejít do exilu. A Paříž byla místem, kde rodina našla dočasné útočiště.
Do Čech se Fričovi vrátili roku 1870. Tehdy devítiletý Josef vyrůstal v prostředí, kde se prolínaly intelektuální ideály, vlastenecké myšlenky a technická zvídavost. Matka Anna pocházela z rodiny Kavalírů, zakladatelů známé sázavské sklárny. Spojení průmyslového podnikání a kulturního rozhledu prostě bylo v rodině přítomné od samého počátku.
A to samozřejmě formovalo Fričovu osobnost. Nebyl jen technikem ani jen podnikatelem. Patřil však ke generaci, která věřila, že věda a technika mohou pozvednout společnost.
Přesná mechanika jako základ vědy
Zásadní obrat v jeho životě přišel roku 1883. Tehdy společně se svým bratrem Janem Ludvíkem založil dílnu pro přesnou mechaniku. V době, kdy se průmyslová výroba rychle rozvíjela, představovala schopnost vyrábět precizní optické a měřicí přístroje obrovskou výhodu.
Bratři Fričové se zaměřili na vývoj zařízení, která měla význam nejen pro vědu, ale i pro průmysl. Mezi jejich nejznámější výrobky patřily přístroje pro cukrovarnictví, například polarimetry umožňující přesné stanovení cukernatosti roztoků. Jeden z těchto přístrojů, vyvinutý ve spolupráci s vynálezcem Janem Vincencem Divišem, se stal natolik kvalitním, že byl na počátku 20. století přijat ve Spojených státech jako oficiální standard.
Vedle toho firma vyráběla i geodetické přístroje, například triangulační teodolity nezbytné pro přesné mapování krajiny. Frič tak postupně získával nejen technické zkušenosti, ale i finanční prostředky. A právě ty později využil k uskutečnění svého největšího snu.
Sen o hvězdárně
Zlomovým okamžikem v jeho životě byla smrt bratra Jana Ludvíka v roce 1897. Ztráta Josefa Friče hluboce zasáhla. Rozhodl se však reagovat způsobem, který byl pro něj typický. Chtěl vytvořit něco trvalého. Roku 1898 koupil pozemek na vrchu Manda nad Ondřejovem, který na památku bratra přejmenoval na Žalov. A začal budovat hvězdárnu.
Na přelomu století nebylo zakládání vědeckých institucí běžnou soukromou iniciativou. Hvězdárny obvykle vznikaly při univerzitách nebo za podpory státu. Frič však projekt financoval převážně z vlastních prostředků. Využil zkušenosti s konstrukcí optických přístrojů a začal navrhovat vlastní astronomickou techniku. Jeho hvězdárna tak nebyla pouze architektonickou stavbou, ale zároveň laboratoří přesné mechaniky.
Velkorysý dar
Jedním z klíčových partnerů Josefa Friče se stal astronom František Nušl. Právě s ním uskutečnil 1. května 1906 první astronomická pozorování v Ondřejově. Používali přístroj zvaný cirkumzenitál – zařízení určené k mimořádně přesnému určování polohy hvězd a geografických souřadnic. Šlo o zásadní technologii pro geodézii i kartografii.
Nušl se později stal ředitelem hvězdárny a společně s Fričem pokračoval v jejím rozvoji. Postupně vznikaly další pozorovací kopule, navržené architektem Josefem Fantou. Hvězdárna se tak proměnila v moderní vědecké pracoviště. Frič však myslel i na estetickou stránku místa. Okolí hvězdárny nechal upravit jako park a vytvořil zde arboretum s mnoha vzácnými dřevinami. Věda podle něj neměla existovat odděleně od kultury a krásy krajiny.
V roce 1928 se Fryč rozhodl hvězdárnu darovat československému státu. Podmínkou bylo jediné: zařízení musí sloužit vědecké práci a výuce studentů Karlovy univerzity. Byl to mimořádný čin. Frič tím vlastně předal výsledky desítek let práce veřejnosti. Ondřejovská hvězdárna se díky tomu stala součástí akademické infrastruktury nového státu, což výrazně posílilo českou astronomii.
Vědec, hudebník i mecenáš
Frič měl i široké kulturní zájmy. Výborně hrál na housle a hudba byla důležitou součástí jeho života. V roce 1938 založil spolek amatérských hudebníků známý jako Heroldův klub. Organizace existuje dodnes a připomíná Fričovu víru v to, že věda a umění se navzájem doplňují.
Taková kombinace nebyla náhodná. Generace českých intelektuálů přelomu 19. a 20. století často spojovala technické vzdělání s hlubokým kulturním rozhledem. Frič byl jedním z jejích typických představitelů.
Josef Jan Frič zemřel 10. září 1945 v Praze. Dožil se konce druhé světové války, ale zásadní politické změny, které následovaly už nezažil.
