Lafayette Ronald Hubbard, známý jako L. Ron Hubbard, zakladatel scientologie, patří nesporně do druhé skupiny. Jeho příběh není ale kuriozita ze zámoří. Je to varování. Scientologická církev u nás není příliš aktivní, ale mezi liberálně smýšlejícími lidmi určitou základnu má. Pojďme se podívat, odkud „módní směr“, který má oporu i mezi hollywoodskými hvězdami, vlastně vzešel.
Zbabělý hrdina a suita podvodníků
Hubbard se narodil 13. března 1911 v Tildenu v Nebrasce (USA). Vyrůstal v Montaně, studoval na George Washington University inženýrství, ale školu nedokončil — propadal. Církev scientologická o něm dodnes šíří legendu „renesančního muže": hrdinného vojáka, námořního velitele, atomového fyzika, cestovatele Tibetem.
Skutečnost je jiná. Záznamy námořnictva ukazují, že Hubbard byl dvakrát zbaven velení, jeho nadřízení ho hodnotili jako „nevhodného pro samostatné povinnosti" a „postrádajícího úsudek, vůdcovství a schopnost spolupráce". Nikdy nebyl raněn v boji, přestože scientologická hagiografie tvrdí opak a přisuzuje mu i Purpurové srdce, které nikdy nedostal.
Scientologové později vyrobili pozměněný vojenský dokument, který měl Hubbardovy falešné medaile „doložit" — padělání ale odhalil novinář Lawrence Wright pro The New Yorker.
Ve třicátých a čtyřicátých letech se Hubbard živil jako plodný, leč pouze průměrný autor dobrodružné a pokleslé „pulp“ sci-fi literatury. Právě v prostředí sci-fi fandomu opakovaně pronášel větu, která by se mohla stát mottem jeho dalšího života: „Psát za cent za slovo je směšné. Kdo chce vydělat milion, měl by založit vlastní náboženství." Církev scientologická výrok dodnes popírá, ovšem na jeho autenticitu přísahá celá řada nezávislých svědků z různých dekád, včetně editorů sci-fi magazínů a Hubbardových spolubydlících.
Okultismus - kolébka scientologie
Po válce se Hubbard přestěhoval do pasadenské vily raketového inženýra Jacka Parsonse, člena Ordo Templi Orientis — okultního řádu vedeného nechvalně proslulým satanistou Aleisterem Crowleym, který se sám nazýval „Velkou šelmou 666". Hubbard se stal Parsonsovým aktivním spolupracovníkem v sérii sexuálně-magických rituálů zvaných „Babalon Working" — obřadů, jejichž cílem bylo přivolat vtělení démonické bohyně Babalon skrze rituální pohlavní styk. Hubbard v rituálech zastával roli „Písaře", údajně sloužícího jako médium pro hlas bohyně, a v jednom záznamu z března 1946 mluví jejím jménem jako „plamen života, moc temnoty, která se živí smrtí lidí".
Církev scientologická později tvrdila, že Hubbard „infiltroval" Parsonsovu skupinu z příkazu vlády — tvrzení, pro které neexistuje sebemenší důkaz a které vyvrací Hubbardova vlastní korespondence i přednášky.
Že šlo o více než epizodu, dokládá i Hubbardova „Philadelphská přednášková série" z roku 1952, kde přímo odkazuje na Crowleyho dílo The Master Therion a žertuje, že je „princem temnoty". Akademik Hugh B. Urban z Ohio State University, který scientologii věnoval rozsáhlý výzkum, uzavírá, že okultní prvky představují jeden z reálných zdrojů, z nichž Hubbard čerpal při budování své „církve".
Hnutí netáhne? Zkusme náboženství
V roce 1950 Hubbard vydal knihu Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví, pseudovědeckou reinterpretaci psychoanalýzy, která slibovala nadlidský stav „Clear" — dokonalou paměť, zvýšené IQ a vyléčení všech psychosomatických nemocí. Kniha se stala bestsellerem, ale její sliby veřejně ztroskotaly, když Hubbard na pódiu před šesti tisíci lidmi v Los Angeles představil svou „Clear" figurantku — a ta si nedokázala vzpomenout ani na barvu jeho kravaty. Odborná i lékařská obec dianetiku odmítla; psycholog Erich Fromm ji označil za „směs zjednodušených pravd, polopravd a naprostých absurdit".
Když hnutí začalo krachovat a Hubbard v bankrotu ztratil práva ke svým textům, provedl rozhodující manévr: přetvořil dianetiku v „náboženství". V dopise své obchodní manažerce z dubna 1953 napsal: „Nechceme kliniku. Chceme ji v provozu, ale ne ve jménu… Je to problém praktického podnikání. Čekám na Vaši reakci ohledně náboženského úhlu." V prosinci 1953 založil v Camdenu v New Jersey „Církev scientologickou".
Spása? Audit
Z pohledu naší civilizační základny, tedy katolického, je scientologie směsí starých herezí v novém kabátě. Připomíná gnosticismus: spása je dosahována nikoli milostí Boží, přístupnou každému, kdo uvěří, nýbrž tajným „věděním" (gnosis), jehož jednotlivé stupně jsou zpřístupňovány postupně — a v tomto případě za stále vyšší peněžní částky. Na nejvyšších úrovních (OT III) se adept dozví kosmogonický příběh o galaktickém diktátorovi Xenu, který před 75 miliony let svrhl miliardy bytostí do pozemských sopek a vyhladil je jadernými bombami; jejich traumatizovaní duchové (tzv. „body thetans") se prý dodnes přichycují k lidským tělům a působí nemoci.
Příběh ovšem Hubbard napsal na lodi v roce 1967 za asistence alkoholu, stimulantů a sedativ, jak sám přiznal v dopise manželce. Krom toho se nápadně podobá motivům z jeho dřívějších sci-fi povídek.
Scientologie také sdílí rysy pelagianismu: člověk se spasí sám, vlastním úsilím a „technologií", bez potřeby Boží milosti či vykoupení. Neexistuje hřích v křesťanském smyslu, není pokání, není odpuštění — pouze „aberace", které lze odstranit „auditingem" (jakousi pseudoterapií s přístrojem zvaným e-metr). Kristus je v Hubbardových textech zmiňován pohrdlivě jako „implant" — falešná vzpomínka vložená do myslí bytostí před miliony let (!). Scientologie a křesťanství jsou zkrátka neslučitelné, jak konstatuje i samotná Církev scientologická ve svém podání americkému finančnímu úřadu, kde přiznává, že scientologové „se mají obracet výhradně ke scientologickým písmům“.
Po ovoci…
My však zůstaňme u křesťanského pohledu: Evangelium říká: „Po ovoci je poznáte" (Mt 7,16). Podívejme se tedy na ovoce, které Hubbardův strom přinesl:
Bigamie a podvod
Hubbard se v roce 1946 oženil se Sarou Northrupovou, přestože byl stále ženatý se svou první ženou. Později Saru unesl i s jejich roční dcerkou, pokusil se ji nechat prohlásit za šílenou, a když se bránila, obvinil ji u FBI z komunismu. Sara nakonec podepsala — pod nátlakem — prohlášení, které napsal sám Hubbard, že je „skvělý a brilantní muž".
Zničené rodiny
Hubbardova politika „odpojení" (disconnection) nařizuje scientologům přerušit veškerý styk s kýmkoli, kdo scientologii kritizuje — včetně rodičů, dětí a manželů. Tisíce rodin byly tímto způsobem roztrženy.
Sebevražda vlastního syna
Hubbardův syn Quentin, jemný a tichý mladý muž, který toužil být pilotem, zemřel v roce 1976 ve dvaadvaceti letech — patrně vlastní rukou. Bývalí scientologové svědčí, že Quentin trpěl kvůli své homosexualitě, kterou Hubbardova doktrína klasifikovala jako „sexuální perverzi" a „těžké tělesné onemocnění". Hubbardova reakce na synovu smrt? „Ten stupidní zatracenej kluk! Podívej se, co mi udělal!"
Špionáž a kriminální jednání
V rámci „Programu Sněhurka" (Snow White) scientologové na Hubbardův příkaz infiltrovali americké vládní úřady — ministerstvo spravedlnosti, finanční správu, FBI — a kradli dokumenty. V roce 1978 bylo jedenáct vysokých funkcionářů odsouzeno; Hubbardova manželka Mary Sue šla do vězení, Hubbard sám unikl obvinění jen proto, že se skrýval.
Pronásledování kritiků
Hubbardova doktrína „fair game" stanovila, že „nepřítel" scientologie „může být připraven o majetek nebo poškozen jakýmikoli prostředky, jakýmkoli scientologem, bez jakékoli disciplinární odpovědnosti". Novinářka Paulette Cooperová byla předmětem devatenácti žalob, byly jí podstrčeny falešné bombové výhrůžky a její spolubydlící se ukázala být agentkou scientologické rozvědky.
Pokračuje v pekle?
Hubbard strávil posledních šest let života v naprosté izolaci na ranči v Crestonu v Kalifornii, v péči hrstky věrných. V roce 1978 byl ve Francii odsouzen za podvod v nepřítomnosti. Trpěl mrtvicí a embolií.
Zemřel 24. ledna 1986. Scientologičtí představitelé oznámili světu, že Hubbard se „rozhodl opustit své tělo", aby mohl pokračovat ve výzkumu na „jiné úrovni existence". Kde? To se můžeme jen dohadovat. Jeho tělo bylo spěšně zpopelněno, popel rozptýlen do moře — aniž by byla provedena nezávislá pitva.
Moderní vylepšení
Příběh L. Rona Hubbarda není jen americkou kuriozitou. Je to příběh o tom, co se stane, když se lidská pýcha rozhodne obejít Boha a vyrobit si spásu na zakázku — z kousků okultismu, science fiction a podnikatelského kalkulu.
Scientologie je v jádru neo-gnostickou sektou: slibuje tajné vědění místo milosti, sebezbožštění místo pokory a kontrolu místo svobody. Lze v ní rozpoznat stín pradávných bludů, které katolická církev zavrhla už v prvních staletích — ale v novém, komerčně agresivním balení, přizpůsobeném věku kreditních karet a hollywoodských celebrit.
Svatý Irenej z Lyonu napsal ve druhém století ve spise Adversus haereses, že gnostikové „lákají lidi, kteří nemají pevnou víru, pod záminkou vyššího poznání, aby je odvedli od Toho, který stvořil a udržuje vesmír". Klidně by to mohl napsat i dnes — jen s dovětkem, že za „vyšší poznání" si v Clearwateru na Floridě účtují statisíce dolarů.
Prostě to vylepšili.
