Vysvěcen na kněze
Byl rodákem z „žírné Hané“ a zůstal jí věrný celý život. Narodil se v roce 1871 v Prostějově v rodině ševce. Byl nejstarším ze tří dětí. Jeho otec Leonard pocházel z nedalekého Lutína, proto si Karel zvolil jako své umělecké příjmení „Lutinov“. Rodiče jej poslali r. 1882 do tzv. malého arcibiskupského semináře v nedaleké Kroměříži. Dostála tam zaujal vlastenecký profesor češtiny František Nábělek, s nímž se celoživotně spřátelil.
Po maturitě r. 1890 pokračoval ve studiu ve velkém semináři a na teologické fakultě v Olomouci. Tam měl potíže s profesorem dogmatiky Karlem Wisnarem, který byl zároveň superiorem (představeným) semináře a nelibě nesl, že student Dostál se zabývá poezií na úkor teologického studia.
Hrozilo mu dokonce vyloučení, olomoucký arcibiskup Theodor Kohn mu ale nakonec udělil milost. Jak ukazuje Dostálova korespondence s přítelem Ignátem Bečákem, měl závažné pochybnosti o svém kněžském povolání a pomýšlel na odchod do Ameriky. Z toho nakonec sešlo a Dostál byl r. 1894 vysvěcen na kněze.
Štvavý kazatel
Nastoupil jako kaplan v čistě německé farnosti Loučná nad Desnou na Šumpersku. Hned r. 1895 se ale stal kaplanem v národnostně smíšeném Novém Jičíně a duchovním správcem tamní polepšovny. Zde krátce před ním působil jeho starší kolega ze semináře Jan Šrámek, zakladatel a vůdčí politik Československé strany lidové.
V Novém Jičíně docházelo k častým půtkám Čechů s Němci. Byly zde početně silně zastoupeny české dělnictvo a česká inteligence. Mladý kaplan Dostál byl jejich silnou duchovní oporou, což mu vyneslo odpor ze strany místních Němců. Jejich list „Deutsche Volkszeitung“ ho nazval „Hetzprediger“ (štvavý kazatel).
R. 1904 vyhrál konkurs na uvolněné místo faráře v rodném Prostějově. Tam rozvinul svoji činnost též jako redaktor a organizátor spolkového života. Těžiště jeho práce kromě duchovenských povinností spočívalo v literatuře. Založil kulturní časopis Nový život, přispíval též básněmi a články do dalších periodik katolické orientace Rozvoj, Rozkvět, Bílý prapor aj. Spolu se svými kněžskými kolegy Xaverem Dvořákem, Sigismundem Bouškou a Jindřichem Šimonem Baarem zformoval literární spolek Katolická moderna.
Česká Katolická moderna
Bylo to v době sílícího teologického hnutí modernismu, snažícího se maximálně přizpůsobit katolickou nauku protikřesťanské filozofii. Papež Pius X. encyklikou „Pascendi…“ r. 1907 tento proud kategoricky odsoudil. Česká Katolická moderna pod vedením Dostála a Baara se sice orientovala na literaturu a nikoli na teologii, přesto se ale vlivům teologického modernismu neubránila. Na jejím sjezdu v Přerově r. 1906 zazněly požadavky zrušení celibátu a rehabilitace Jana Husa. Katoličtí biskupové v Čechách a na Moravě zareagovali záporně, Dostálův Nový život byl zakázán.
Ještě předtím se Dostál angažoval v aféře olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Tento syn konvertity ze židovství si počínal vůči kněžím i zaměstnancům despoticky. Když kaplan v Zábřehu u Ostravy Josef Hofer pod pseudonymem „rectus“ začal zveřejňovat v tisku sžíravou kritiku arcibiskupa, vložil se do záležitosti Řím a papež Pius X. r. 1904 donutil Kohna k rezignaci. Novým olomouckým arcibiskupem se stal vlastenecký brněnský biskup František Bauer. Dostál tenkrát kaplana Hofera plně podpořil.
Spolu s kaplanem Metodějem Hoškem v Líšni (dnes Brno-Líšeň) je Dostál považován i za zakladatele katolické tělovýchovné organizace Orel, která vznikla odloučením katolíků od tělovýchovné organizace Sokol, v níž vzrůstalo napětí mezi katolíky a tzv. pokrokáři.
Judova aférou a boj s Masarykem
Nejvíce se však stal Dostál známým r. 1905 tzv. Judovou aférou. Protikatolický spolek Volná myšlenka zorganizoval v Prostějově výstavu obrazů malíře Kupky, které zesměšňovaly víru v Boha. K ní byl přiložen almanach, do něhož profesor místní reálky Karel Juda napsal úvodník, že náboženství je podvod. Dostál, který na této škole učil náboženství, napsal Judovi dopis s žádostí, aby urážky odvolal, jinak bude nucen ozvat se v tisku.
Juda nereagoval, proto Dostál zveřejnil v lokálním časopise „Hanácký kraj“ protest, kde kritizoval, že učitelé pod pláštíkem „svobody svědomí“ si mohou dovolit urážet náboženské cítění žáků. Judova pověst v Prostějově se stala neudržitelnou, proto byl přeložen na gymnázium do Příbora.
Tisk vyvolal protikatolickou hysterii. Pražští studenti se sešli v hostinci „U Helmů“, kam pozvali jako hlavního řečníka T. G. Masaryka. Ten zde pronesl památnou větu, že „katecheta je státem placený denunciant“. Byl to nesmysl, neboť Dostál nikomu Judu neudal, pouze ve veřejném médiu polemizoval s jeho článkem, zveřejněným taktéž ve veřejném médiu, tj. v almanachu k výstavě. Učitelé náboženství z řad duchovenstva se proti Masarykovu výroku bránili soudní cestou, celkem 308 jich podepsalo žalobu na něj.
Během I. světové války Dostál jako farář neunikl konfliktu s rakouskými úřady kvůli odnímání zvonů a jejich přetavení na děla. Stejně tak se zastal 20 obětí střílení policie do demonstrantů, kteří se dožadovali dostatku potravin v obchodech.
Básník a bouřlivák
Po válce Dostál přivítal vznik Československé republiky, vystoupil ale ostře proti antiklerikalismu a ničení sakrálních pamětihodností. Zároveň se ale čile angažoval v reformní tzv. Jednotě československého duchovenstva a na její schůzi v Přerově r. 1919 požadoval liturgii v národním jazyce, volby církevních představených a zrušení, případně úpravu povinného kněžského celibátu. Tyto návrhy předložili zástupci Jednoty v Římě, ale neuspěli. Biskupové v čele s pražským arcibiskupem Františkem Kordačem odmítli podpořit reformní požadavky Jednoty a žádali její rozpuštění. Radikální část v čele s Karlem Farským se v lednu r. 1920 definitivně odtrhla od Katolické církve a založila tzv. Československou církev (dnes s přívlastkem „husitská“).
Dostál nešel touto cestou, i když se ozýval proti rozpuštění Jednoty. R. 1923 zemřel na trombózu v noze. Je pohřben na prostějovském hřbitově.
Je postavou kontroverzní, byl básník a zároveň bouřlivák. Zanechal spoustu básní, zveřejněných ve výše uvedených časopisech. Některé verše jeho duchovní poezie byly zhudebněny a staly se součástí katolických kancionálů, nejznámější je „Matičko Kristova, klíčnice nebe…“. Snad nejpůsobivějším odkazem pro dnešního člověka je strofa z jeho básně „Můj žalm“:
„Stát čistý před Bohem a před lidem – ó, v tom je síla!“
