Narodil se 21. února 1846 v Ostředku poblíž Benešova. Jeho otec František byl panský hospodářský správce a český vlastenec, který v letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář.
Průkopník science fiction
Otcovo povolání a vlastenectví byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí. Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. Působil také jako redaktor Lumíru a krátce v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí znovu až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen v roce 1890, svého členství se však v roce 1895 vzdal.
Hodně cestoval. Navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii i Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka.
Zanechal po sobě rozsáhlé a žánrově velmi bohaté dílo. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život, jako je láska k vlasti a touha po sociální spravedlnosti.
Výlety pana Broučka
Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a vlastenectví Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti: Jménem, srdcem stejně Čech. Mezi vlastenecky naladěnými současníky měly obrovský ohlas jeho Písně otroka. Velice populární a čtená byla také báseň Ve stínu lípy.
Nejznámější jsou ale jeho knihy o dobrodružstvích pana Broučka, kterými založil bohatou tradici české vědecko-fanatické literatury. První byl výlet pana Broučka na Měsíc, který vyšel v roce 1888. Satirická povídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se ve snu dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. V knize zesměšňuje nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
Největší úspěch však slavila druhá satirická fantastická povídka - Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. Století. S hlavním hrdinou panem Broučkem, který se tentokrát dostane, opět ve snu, do Prahy, den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka.
Čechův most v Praze
Kromě zmíněné básnické sbírky Písně otroka, kterou chtěl povzbudit český národ v boji za jeho práva, patří k velkým Čechovým dílům Modlitby k Neznámému, obsahující básně i filozofické a náboženské úvahy. Oceňována jsou také další Čechova díla jako je Husita na Baltu, Oběti pověry, Adamité, Slavie či Pravda a drobné básně. Mezi významnější patří sbírka s prostým názvem Básně, ve které shrnul významnější rané práce.
Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Zemřel 6. června 1908 a pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. O tom, jaký měl respekt, svědčí fakt, že již 3 měsíce po jeho smrti byl po něm pojmenován Čechův most v Praze.
