Židé po celém světě letos v září vstoupili do roku 5787. Jejich letopočet začíná stvořením světa. Datum platí v juliánském kalendáři prodlouženém zpětně do minulosti, sleduje zároveň Měsíc i Slunce a jeho pravidla sahají podle tradice do 4. století.
Svět podle rabínských počtů
Číslo 5787 vzniklo sčítáním. Rabíni sladili časové údaje z Bible s výpočty z pozdější židovské literatury. Klíčovým dílem se stala kronika Seder olam raba, kterou kolem roku 160 sestavil rabi Jose ben Chalafta.
Výpočty se lišily. Encyclopaedia Judaica uvádí, že rabínské propočty kladly počátek na podzim některého roku mezi lety 3762 a 3758 před naším letopočtem. Rok 3761 se obecně prosadil až od 12. století.
Pro přepočet platí jednoduchá pomůcka. Od podzimního Nového roku do konce prosince stačí k našemu letopočtu přičíst 3761, v ostatních měsících 3760. Nový rok, hebrejsky Roš ha-šana, připadá na první den měsíce tišri. Letos začal v pátek 11. září večer.
Pondělí, pět hodin a 204 dílků
Židovský kalendář měří čas velmi jemně. Hodina se v něm dělí na 1080 dílků, hebrejsky chalakim. Jeden dílek trvá přibližně 3,3 sekundy.
Výchozí okamžik celého systému nese jméno BeHaRaD. Je to zkratka z hebrejských písmen, která zároveň slouží jako číslice. Písmeno bet označuje druhý den týdne, tedy pondělí. He znamená pátou hodinu a reš s daletem 204 dílků. Židovský den začíná večer, a pátá hodina proto připadá na pozdní večer. Při počítání od půlnoci vychází tento okamžik na 6. října ve 23 hodin 11 minut a 20 sekund.
Tento okamžik je výsledkem výpočtu. Podle tradice vznikl svět v posledním týdnu prvního roku. Adam byl stvořen na konci šestého dne a první srpek Měsíce spatřil ve 20 hodin podle židovského počítání dne. Tento nov otevírá rok 2. Nov na začátku roku 1 rabíni dopočítali zpět. Říká se mu molad tohu, nov chaosu či prázdnoty. Svět v té chvíli ještě neexistoval.
Průměrnou délku měsíce stanovuje kalendář na 29 dní, 12 hodin a 793 dílků. Hodnota pochází od Ptolemaia a má kořeny v Babylonu. Od dnešního měření se liší přibližně o pět miliontin dne.
Měsíc, Slunce a těhotné roky
Kalendář je lunisolární. Měsíce začínají novem, roky se přizpůsobují Slunci. Dvanáct lunárních měsíců však trvá zhruba o 11 dní méně než sluneční rok. Bez oprav by jarní svátek Pesach během let putoval všemi ročními obdobími.
Ve starověku rozhodovala o kalendáři velerada v Jeruzalémě. Svědkové hlásili první srpek nového Měsíce a do vzdálených obcí se zpráva šířila ohňovými signály. Když úroda a stáda nenaznačovala blížící se jaro, vložila rada do roku jeden měsíc navíc.
Dnes se měsíc navíc vkládá podle pevného pravidla. V každém devatenáctiletém cyklu je sedm přestupných let: třetí, šestý, osmý, jedenáctý, čtrnáctý, sedmnáctý a devatenáctý. V takovém roce následují dva měsíce adar po sobě. Přestupnému roku se hebrejsky říká šana meuberet, doslova těhotný rok. Běžný rok má 353 až 355 dní, těhotný 383 až 385 dní.
Aktuální rok 5787 je podle tohoto pravidla jedenáctým rokem cyklu, a tedy přestupný. Na přelomu zimy a jara 2027 proto kalendář přinese dva adary.
Tradice připisuje pevný kalendář patriarchovi Hillelovi II. a klade jeho zavedení do let 358 a 359. Dokumenty z káhirské genizy ale ukazují, že se ještě v 9. století slavily svátky v jiné dny, než by vycházelo podle dnešních pravidel. Současná podoba kalendáře platí beze změny od 10. století.
Tišri, nebo nisan?
Židovský Nový rok připadá na první den měsíce tišri. Tóra přitom v knize Exodus označuje za první měsíc roku nisan. Tišri je v tomto pořadí sedmým měsícem.
Talmud v traktátu Roš ha-šana zachycuje spor dvou učenců. Podle rabiho Eliezera byl svět stvořen v tišri, podle rabiho Jehošuy v nisanu. Pozdější komentátoři upozornili, že na první den tišri připadá stvoření člověka. Roš ha-šana tak připomíná spíše narozeniny lidstva. Středověký učenec Rabenu Tam navrhl smírné řešení. V tišri podle něj vznikl Boží záměr stvořit svět, v nisanu došlo k samotnému činu.
Kalendář se přiklonil k podzimu. Rok i letopočet se mění prvního dne měsíce tišri.
A co my?
Pokusy spočítat stáří světa prováděla v našem křesťanském světě především Církev. Byzantský letopočet kladl stvoření na 1. září 5509 před naším letopočtem. Na Balkáně a v Rusku se používal až do 18. století. Římské martyrologium z roku 1584 ohlašovalo o Vánocích narození Krista v roce 5199 od stvoření světa. Letopočet od narození Krista vznikl až roku 525.
Z katolického pohledu vychází židovské počítání let od stvoření z chybného čtení Písma, a sice v neuchopení žánru. Dějepisný text podává pravdu jinak než báseň nebo proroctví. Katechismus katolické církve výslovně uvádí, že Písmo líčí dílo Stvořitele symbolicky jako šest dní práce a sedmý den odpočinku. Z obrazu nelze vyčíst datum ani hodinu. Výpočet BeHaRaD je proto pro katolíka důmyslnou aritmetikou. Odpovídá však na otázku, kterou si autor knihy Genesis nekladl.
Dnešní představu o počátku vesmíru dal světu katolický kněz. Belgický astronom Georges Lemaître, vysvěcený roku 1923, formuloval hypotézu prvotního atomu. Z ní vyrostla teorie velkého třesku. Později předsedal Papežské akademii věd.
Obě tradice dál spojuje jarní Měsíc. Velikonoce vycházejí z židovského Pesachu. Nicejský koncil roku 325 zavedl vlastní výpočet nezávislý na židovském kalendáři. Velikonoce od té doby připadají na neděli po prvním jarním úplňku. Katolík může v letopočtu 5787 ctít vyznání, že čas má počátek v Bohu. Samotné číslo však čte jako rabínský výpočet a stáří světa nechává zahalený tajemstvím.
