Okamžik, kdy by Epsteinův syndikát obklopil Globální Jih, který se sešel v New Yorku na kómatu zvaném Valné shromáždění OSN, nalákal ho nejrůznějšími „dárky“, aby odvedl pozornost od blížícího se velkého debaklu a od ohromující rychlosti rozpadu Pax Americana.
Přesuneme se na středu: první den obecné rozpravy Valného shromáždění OSN. Donald Trump (Neo-Crassus/Neo-Caligula/Goldfinger/Psycho-Toddler) má pronést projev.
Téhož dne se setká s ropnými šejky z Perského zálivu – kvůli něčemu, co by se mohlo stát jakousi sebevražednou dohodou. A pak v pátek přijede čínský prezident Si osobně na oficiální státní návštěvu do USA. Neviditelné jiskry jsou zaručeny.
Železná pěst
To vše mělo o pár dní odložit téměř nevyhnutelnou novou, šílenou ofenzivu proti Íránu a Osy odporu. Pak však znovu vypukla hysterie. Zpanikaření imperiální aktéři byli konfrontováni s trpkou realitou přímo na místě: nulový vývoz saúdské ropy a „burn, baby burn“ na letišti v Rijádu.
K tomu hromový zvuk prchajících švábů. Zdá se, že chápou, že další úder proti Íránu nyní překračuje jakoukoli hranici nebezpečí – eskalace by se zcela vymkla kontrole, včetně toho, že Teherán skoncuje se k smrti vyděšenými ropnými šejky.
Švábi se tedy poučili tvrdou cestou: Ať se stane cokoli – Írán se stane ropným hegemonem Perského zálivu.
Střih na Pákistán a Turecko – další dva členy vysoce pochybné obranné aliance z Mekky – kteří společně šílí a slibují, že Saúdskou Arábii budou bránit dokonce i fyzicky.
V souvislosti s tím mluvčí Ansralláhu (Hútiů) Mohammad al-Bukhaiti prohlásil: „Při Alláhovi, pokud se Turecko nebo Pákistán vměšují, udeříme na ně železnou pěstí. A stejně jako dnes dáváme lekci Saúdské Arábii, dáme lekci i jim.“
To byla zdvořilá rada staršího al-Bukhaitiho. Mladší z bratrů, Hussain, novinář, byl výrazně v duchu heavy metalu: Pokud Pákistán zaútočí na Jemen, Jemen již nepustí žádné pákistánské obchodní lodě přes Rudé moře; přímo zaútočí na Pákistán; a bude Pákistán považovat za sionistického partnera.
Rod Saudů padá
Nyní platí: Eskalační žebřík a energetický šok se blíží. Všechny nárazníkové zásoby jsou pryč: strategické ropné rezervy USA (SPR); saudský ropovod z východu na západ (alespoň na měsíc, možná déle); a Čína metodicky a výrazně omezuje dovoz ropy
Zbývá už jen Fujairah ve Spojených arabských emirátech – pouhé 2 miliony barelů denně. Ale pokud USA zaútočí na Osu odporu, i to bude v mžiku pryč.
Saúdská Arábie nemůže vyvážet ani ropu, ani plyn. Nešikovnému absolutnímu vládci Muhammadu bin Salmánovi zbývá jen jedno východisko: kapitulovat. Přijmout podmínky Jemenu. A počítat s tím, že součástí dohody budou i tři jižní provincie, které Britové v roce 1934 přišili Saúdům.
Žádná kapitulace znamená nepatrnou šanci, že rod Saudů vůbec přežije.
Alastair Crooke to ve své nejlepší formě vystihl přesně. Blesková kampaň Ansaralláhu a jemenských ozbrojených sil byla plánována až sedm let. Sanaa uvažuje velmi dlouhodobě. To znamená úplnou jemenskou kontrolu nad procesem – s výsledkem, který je plně v souladu s Teheránem.
Existuje zde nápadná paralela s Afghánistánem před pěti lety – příběhem, který jsem podrobně sledoval. Tehdejší loutková vláda Gháního se zhroutila za pouhých deset dní, protože pod záštitou generála Soleimaniho působily trpělivé paštunské kmenové vazby.
Nyní probíhá stejný proces s arabskými kmenovými vůdci. Je to snadná záležitost. Bastardní stát „Saúdská Arábie“ byl vybudován kolem ultra-sektářského wahhábistického jádra, bandy negramotných beduínů pasoucích velbloudy, v níž jediná rodina monopolizuje peníze, politickou moc a veškerá rozhodnutí.
Mnohé z přibližně 100 kmenů nebudou mít žádné potíže připojit se k procesu, který začlení království do toho, co by se dalo nazvat komplexem Írán–Ansaralláh. Získají zpět svou ropu; Arábie pak již nebude americkou náhražkou perské moci; a nastane konec bezplatných výhod pro americké ropné koncerny. Čína tuto vizi může jen uvítat.
Ropní šejkové si vybrali svou stranu
Saná prostřednictvím Ománu vyslala USA jasný vzkaz: Jemen útočí pouze na saúdské lodě – nikoli na americké či mezinárodní. To platí, dokud Washington na Jemen nezaútočí. Pokud k tomu přesto dojde, Jemen zničí americkou základnu v Džibuti, která je nepostradatelná pro sledování celého Afrického rohu.
Klíčovou otázkou nyní je, zda USA – a Pakt z Mekky – skutečně opustily Saúdskou Arábii. Nebo zda jde pouze o kouřovou clonu před novým nasměrováním před koordinovaným útokem – včetně GCC – na Ansaralláh.
Pokud k tomu dojde, Teherán dal naprosto jasně najevo, že zasáhne americké vojenské a obchodní cíle v celém Perském zálivu, zejména ve Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii, a dále až v Iráku.
Generálmajor Mohsen Rezaee, tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti v Íránu a osobní zástupce vůdce Mojtaby Chameneího, shrnul situaci do jedné věty:
„Pozvali jsme je (státy GCC) na setkání v Salalahu (v Ománu) … a oni na to odpověděli tajným setkáním v Německu s americkým Centrálním velitelstvím a Izraelem.“ V tom je vše. Írán pozval ropné šejky z GCC ke společnému regionálnímu stolu. GCC si místo toho zvolilo stůl ve Washingtonu a Tel Avivu.
Rezaee dále vysvětlil, jak Írán vylepšil nadzvukové rakety z Mach 6 na Mach 10, rozšířil elektronické válčení a protivzdušnou obranu a nyní může zasáhnout americké lodě kdekoli v – vzdáleném – Indickém oceánu.
Pak je tu ještě ta protilodní raketa, která se rozdělí na 80 střel a byla – úspěšně – otestována na americké letadlové lodi. Pentagon k tomu už raději mlčí.
Rezaee několikrát jemně poradil americkému námořnictvu, aby opustilo Dodge City – tedy Indický oceán – než to znovu začne jiskřit.
Ještě jednou mladý al-Bukhaiti: „V nadcházejících dnech se očekává velké eskalování ze strany Saúdské Arábie … Bude na ni následovat překvapivá odplata, která Saúdské Arábii a jejím spojencům dá zapomenout, že ztratili Mocha a Bab al-Mandab.“
Epsteinův syndikát tedy možná plánoval sólovou operaci proti Jemenu – jen aby zjistil, že Írán a Jemen jdou ruku v ruce.
Respektujte íránské podmínky, jinak…
Teherán předal své nové podmínky USA prostřednictvím Kataru, zatímco Rezaee nadále označuje „respektovanou pákistánskou vládu“ za stálého partnera pro konzultace.
Mezi podmínky patří uvolnění zmrazených aktiv a ukončení Trumpovy námořní blokády. Rezaee uvedl, že existuje sedm podmínek, ale jmenoval pouze šest. Na seznamu nebylo „zrušení ekonomických sankcí“. Prvním veřejně uvedeným bodem je: „Ukončení války na všech frontách.“
Přesně to už stálo na začátku mrtvého memoranda o porozumění.
Červnové memorandum o porozumění již obsahovalo výjimky pro vývoz ropy a klauzuli proti novým sankcím.
Dále vzájemnost v otázce Hormuzského průlivu. To patří k vyjednávací strategii Teheránu. Rezaee uvedl, že Írán je „jen krůček“ od oznámení dohody o správě Hormuzského průlivu s Ománem, která možná bude vyžadovat regionální schválení.
Popis agentury Tasnim označuje tuto dohodu za „krok k uplatnění íránské suverenity nad průlivem“. Souběžně s tím ministr zahraničí Araghchi v Pekingu řekl svému protějšku a příteli Wang Yiovi, že Írán „dohodl s Ománem plán na otevření průlivu“. V neděli pak Ghalibaf zopakoval, že Hormuzský průliv zůstane uzavřen, dokud nebudou splněny íránské podmínky.
Odpovědí Washingtonu v neděli byla – jako obvykle – šílená rétorika. Trump ve Fox News prohlásil, že je v „rozhodovacím režimu“. A pak přišel s intergalaktickým úderem: Rozhodne se prý, „zda a kdy vyhodím celou zemi do vzduchu“.
Není třeba komentáře
Má v podstatě tři možnosti. 1. Další údery. 2. Nechat Írán ekonomicky „shnít“ (to je plán prozatím). 3. Dohoda. V záchvatu zdravého rozumu také prohlásil, že by byl „pravděpodobně otevřený“ setkání s prezidentem Pezeshkianem na Valném shromáždění OSN.
Íránské ozbrojené síly zase tvrdí, že mají informace, podle nichž se Washington „s požehnáním určitých regionálních států“ rozhodl znovu zasáhnout, a vyhrožují „trvalými, účinnými a bolestivými údery“.
Celkový pohled: Pákistán trvá na tom, že se nebude diskutovat o žádné vojenské reakci v souvislosti s Jemenem. Turecko „se nechce vměšovat“. Pákistánský vojenský mluvčí nicméně slíbil, že půjde „až na samou hranici“, a ministerstvo zahraničí potvrdilo „několik přesunů“ v rámci obranné aliance Mekka. Zasvěcenci v Islámábádu tvrdí, že jde pouze o divadlo: Pákistán si nemůže dovolit být vtažen do války proti Ansaralláhu.
Jádro věci: Epsteinův syndikát si prostě nemůže dovolit nečinnost. Podívejme se na prekérní okolnosti: již nedokážou kontrolovat měnový kolaps, rozpad potravinových řetězců a rozsáhlý nedostatek ropy a nafty. Potřebují masivní odvrácení pozornosti.
Mezitím revoluční vlna v Jemenu urychluje časový plán směřující k rozhodujícímu střetu. Írán se soustředí na to, aby zajistil definitivní střednědobou porážku pro Trumpa – souběžně s vyostřením své nové ofenzivní doktríny: být připraven preventivně udeřit při jakémkoli náznaku amerického nepokoje.
Je téměř nemožné vydestilovat rozum z nelogického geopolitického vesmíru, v němž nic neplatí a hegemon je zcela mimo kontrolu. A přesto pokračujeme.
Protože jak jinak: Všichni jsme jezdci na (blížící se) bouři.
