Exilový spisovatel havlistickou scénou nejprve vyzdvihovaný jako bojovník proti komunismu a později zatracovaný jako radikál, který prý nepochopil potřeby doby. Mezi ně patřilo především adorování všech osobností, kteří patřili do Havlova okruhu. Zpochybňování kohokoli z hradních vyvolených, ať už z disentu nebo z exilu, vyvolávalo hysterické záchvaty mediální, kulturní i politické fronty.
Vystřízlivění z havlismu
Jan Beneš se dostal do nemilosti pražské kavárny vydáním své knihy Indolence v roce 1993, kde demaskoval do té doby nedoknutelnou postavu našeho exilu a blízkého spolupracovníka Václava Havla, Pavla Tigrida. Z vlastní zkušenosti ho vylíčil, jako protřelého intrikána a bezcharakterního člověka spolupracujícího s každým kdo zaplatí, včetně komunistické tajné policie. A nepřímo naznačil, že měl podíl na odsouzení režiséra Karla Zámečníka. To vyvolalo mediální lynč na spisovatele, který po této zkušenosti rychle přehodnotil své názory na Havla a jeho suitu.
Spisovatel, překladatel, publicista a scenárista Jan Beneš se narodil v Praze 26. března 1936. V mládí byl členem Sokola a Junáku. V letech 1951 až 1955 vystudoval UMPRUM v Praze a pracoval jako výtvarník. Na vojně v roce 1958 byl zatčen za krádež samopalu a dva roky vězněn. Beneš později uvedl, že byl uvězněn za „podvracení bojové morálky mužstva a nedovolené ozbrojování”.
Po propuštění uveřejnil první tři knihy: Do vrabců jako když střelí, Situace a Disproporce. V letech 1960–1962 pracoval jako výtvarník u Ústředního loutkového divadla v Praze, odkud byl propuštěn „pro nedovolenou uměleckou činnost“. V letech 1967 až 1968 byl znovu vězněn za podvracení republiky. Ve věznici Plzeň-Bory pracoval jako brusič skla. Byl odsouzen na pět let, ale v roce 1968 získal milost prezidenta Novotného a byl propuštěn.
Milovaný Západ v úpadku
V roce 1969 emigroval do Spojených států, kde pracoval jako dělník, opravář a údržbář. Poté působil v Ústavu pro mezinárodní vztahy na Harvardově Universitě v Massachusetts. Pracoval také jako zaměstnanec ministerstva obrany USA. Přednášel i na různých vysokých školách v USA, Anglii, Německu a Rakousku. Po listopadu 1989 se vrátil do Československa. Jeho knihy byly známy spíše v cizině. Až po jeho návratu začaly vycházet i v ČR.
Psal také pro Svobodný zítřek, Metropolitan, Český deník a Necenzurované noviny. Beneš těžce nesl proměnu Západu, kde se stále častěji prosazovala progresivistická ideologie. Jako konzervativně orientovaný člověk se neuměl smířit zejména s proměnou USA ve výspu neomarxistické ideologie.
Ve chvíli, kdy jsme byli vstoupeni po zmanipulované kampani před referendem do EU, se mu zhroutil svět. Aktivně proti vstupu do EU vystupoval a nedokázal se smířit s tím, že se jeho milovaný Západ a naše země s ním propadá do stále hlubšího morálního úpadku.
V roce 2005 byl odsouzen za údajné výtržnictví a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci na 4 měsíce podmíněně, rozsudek byl v plném rozsahu zrušen krajským soudem v roce 2006.
Zemřel 1. června 2007 vlastní rukou.
