V roce 2018 se hluboko v divočině středního Ruska začalo dít něco velkého. Po nově postavené silnici začala nehostinnou krajinou nekonečných lesů jezdit sem a tam nákladní auta. Mířila k malé, odlehlé vesnici na úpatí Uralu.
Vezla hromady stavebního materiálu: ocel, cement, elektrické kabely, trafostanice a izolace. Některá byla naložená moderní vrtnou technikou do skály a důlní vzduchotechnikou, jiná ochrannými prostředky proti chemickým a radioaktivním látkám.
Odhalení století
Danwatch ve spolupráci s listem The Sunday Times a Centrem Dossier teď může poprvé odhalit, jak horlivě ruská armáda rozšiřovala a modernizovala přísně tajný „Objekt 1335“ – obří velitelský bunkr ukrytý hluboko v nitru hory a jedno z nejdůležitějších ruských státních tajemství.
Zjištění vycházejí z rozsáhlého rozboru více než dvou milionů dokumentů z ruských vojenských zakázek. Danwatch je během roku 2024 celé měsíce soustavně stahoval z veřejné databáze. Ruské úřady přístup do ní opakovaně zkoušely omezit, dokumenty jsme ale přesto získali – pomocí řady složitých počítačových skriptů a sítě serverů v Rusku, Kazachstánu a Bělorusku.
Dokumenty ukazují: od roku 2018 zadalo ministerstvo obrany v Moskvě tisíce jednotlivých objednávek materiálu pro Objekt 1335 a armáda pak až do roku 2024 – možná i déle – podzemní komplex rozšiřovala a opevňovala. Právě odtud budou ruské síly moci řídit jadernou válku.
Účelem prací v Objektu 1335 bylo podle předních odborníků i vysoce postavených zdrojů v ruské armádě vybavit zařízení moderní verzí nechvalně proslulého, z velké části automatizovaného systému ze studené války: umí obejít běžné velitelské kanály a spojit se přímo s raketami nesoucími jaderné hlavice.
Zdroje ho označují za nejcennější klenot ruského jaderného odstrašení. Jde o ústřední uzel systému jaderné odvety: kdyby se Rusko někdy stalo terčem překvapivého útoku, rozešle povel k odpálení všem raketám jaderného arzenálu po celé zemi.
Technicky se systém jmenuje Perimetr. Na Západě je znám jako Mrtvá ruka. Odhalení, za nímž stojí léta pátrání, teď přimělo některé přední světové odborníky bít na poplach. Systém postavený a spuštěný v polovině 80. let je plodem vyhrocené paranoie studené války. Proto budí vážné obavy, když po něm Moskva v době nového střetu Východu se Západem znovu sahá.
Proti útokům všeho druhu
Jeffrey Lewis ze Stanfordovy univerzity, kde přednáší o jaderném odzbrojení a kontrole zbrojení, patří ke světové špičce v otázkách jaderné bezpečnosti. Viděl výsledky našeho pátrání a o jejich pravosti nepochybuje.
„Nejprostší vysvětlení zní: Rusové Mrtvou ruku nejspíš znovu uvádějí do provozu. Je to silné tvrzení, ale někdy jsou věci opravdu takové, jak vypadají,“ říká.
„Jak známo, tady sídlí velitelské centrum raketových vojsk strategického určení. A právě tady má své ústředí Mrtvá ruka. Místo se zjevně rozsáhle přestavuje a vrací do provozu – má tedy nejspíš dělat přesně to, k čemu ho kdysi postavili. Z Ruska přichází spousta signálů o jejím možném návratu – podle mě hlavně proto, že Rusy znepokojuje, co všechno dnes dokážou Američané,“ říká Jeffrey Lewis.
Tom Røseth je odborníkem na ruskou bezpečnostní politiku a hlavním lektorem zpravodajských studií na norské štábní akademii. I podle něj všechno nasvědčuje modernizaci Perimetru novými technologiemi. Důrazně ale připomíná: systém vznikl k odvetě, ne k prvnímu úderu. Modernizaci v hoře proto vidí především jako formu ochrany.
„Naznačuje to, že zařízení jistí proti útokům všeho druhu,“ říká.
Spojené státy podle něj vyvinuly silné protibunkrové zbraně, schopné zasáhnout i těžce chráněné cíle hluboko pod zemí. Američané je použili ve válce proti Íránu a poškodili jimi i tamní zařízení ukrytá ve velké hloubce.
„Chtějí-li ochránit Objekt 1335 i velitelská a řídicí stanoviště jaderných sil, musejí proto kopat ještě hlouběji a celé místo dál opevňovat,“ říká Tom Røseth.
Vojáci hlídající podzemní bunkr uvnitř hory Kosvinsky provádějí podle obrázků sdílených bývalými vojáky pravidelné cvičení s ochranným vybavením proti radioaktivitě.
Těžko uvěřit
Perimetr navrhli už v 70. letech jako krajní součást takzvaného vzájemně zaručeného zničení – strategické doktríny, jež měla zabránit jaderné válce mezi velmocemi. Kdo by udeřil na protivníka, nevyhnutelně by schytal stejně tvrdou ránu sám.
Jako jakousi poslední pojistku postavili ruští vědci složitý systém. Jadernou odvetu měl zaručit i tehdy, kdyby překvapivý útok smetl politické i vojenské vedení země.
Kdyby Kreml dostal varování před blížícími se nepřátelskými jadernými raketami, mělo by vedení jen pár minut na rozhodnutí. Je hrozba skutečná? A má nařídit protiúder dřív, než rakety dopadnou?
Perimetr umožňoval rozhodnutí místo toho přenést do chráněného bunkru – Objektu 1335. Odtud by sledoval, jestli je země opravdu napadena. Kdyby se přerušilo spojení s vedením a systém zachytil seismické otřesy a radiaci prozrazující jaderný výbuch na ruském území, mohli by vojáci v bunkru spustit odvetný úder plnou silou.
Přenesení rozhodnutí o odpálení mělo Kremlu pomoci zachovat chladnou hlavu a neskočit na falešné poplachy. Těch už v minulosti několik bylo.
Podle Jeffreyho Lewise je přesto obnovení Perimetru dramatický zvrat. Ani vysoko v západních zpravodajských službách se totiž nedalo snadno uvěřit, že by poloautomatický systém s takovou ničivou silou vůbec mohl existovat.
„Ani americké zpravodajské služby nechtěly věřit, že Mrtvá ruka opravdu existuje. Dodnes narazíte na lidi, kteří tehdy pracovali ve vládě a prostě odmítají věřit, že ji Sověti vůbec postavili. A přitom je to důkladně zdokumentované,“ říká Jeffrey Lewis.
Na základě našich zjištění oslovil zdroje v Rusku i za jeho hranicemi a ty mu podezření prý potvrdily.
„Už napoprvé se tomu dalo jen těžko uvěřit – a teď budou lidé jen stěží věřit, že to dělají znovu. Já si ale myslím, že dělají.“
Za Obamovy vlády byl Andy Weber náměstkem ministra obrany pro programy jaderné, chemické a biologické obrany a přes pět let radil prezidentovi v otázkách jaderných zbraní. I podle něj důkazy ukazují na obnovení Perimetru.
„Nemám důvod si myslet, že jde o něco jiného. Putin má z úderů proti vrcholnému vedení státu přímo paranoidní strach. Vždycky měl. Je proto logické, že tomu dává přednost.“
Komplex v hoře Kosvinskij byl pro západní tajné služby vždycky „velmi, velmi vysokou prioritou“, říká Weber. Modernizace Objektu 1335 podle něj zapadá do širšího posilování ruských jaderných sil.
„Odpovídá to tomu, jak Putin v posledním desetiletí zvýšil investice do nosičů jaderných zbraní, hlavic a systémů velení a řízení. Ruská federace totiž na jaderné zbraně spoléhá čím dál víc,“ říká.
Tajemství v nitru hory
Dřevěné domky vesničky Kytlym jsou tmavé a ošlehané počasím. Téměř na všechny strany se na stovky kilometrů táhnou nekonečné jehličnaté lesy a neprostupný terén.
Vesnice leží v naprosté odloučenosti, hluboko v ruské divočině. Zimy tu jsou dlouhé a kruté a se světem ji po desetiletí nespojovalo prakticky nic.
Stačí se ale vydat po silničce, co se z vesnice vine lesem kolem vytěžených platinových dolů na východ, a člověk dojde k malému parkovišti a vojenskému kontrolnímu stanovišti. Tady, na úpatí hory Kosvinskij, leží základna zvláštního vojenského útvaru 20003.
Na samém konci základny, za dalším strážním stanovištěm a vedle vysoké kulometné věže, vedou do nitra hory mohutné železné dveře – brána do rozlehlého podzemního komplexu budov a tunelů, ukrytého pod několika sty metry pevné skály.
Právě z tohoto přísně chráněného Objektu 1335 mohou raketová vojska strategického určení koordinovat a vést jadernou válku.
Komplex v hoře Kosvinskij proto patří k nejutajovanějším místům v Rusku. Za víc než čtyřicet let od vyhloubení prvních tunelů na začátku 80. let z jeho nitra neunikl ani sebemenší detail. Podařilo se nám najít stovky snímků vojenského útvaru před horou – z tunelů uvnitř však zřejmě pochází jediný.
Bývalí vojáci útvaru 20003 přesto komplex bunkrů popsali novinářům z Danwatch, The Sunday Times a Centra Dossier jako „rozsáhlý“. Podle jednoho z nich jsou vzdálenosti v tunelech tak obrovské, že uvnitř hory jezdí autobusy.
Víc prozradit nechtějí – jde přece o vojenská tajemství, vysvětluje další. Kdyby je přistihli, jak mluví, mohli by na dlouho skončit ve vězení – nebo dopadnout ještě hůř.
Ačkoli z opevněného bunkru uvnitř hory uniklo jen velmi málo informací, vojáci v průběhu let sdíleli mnoho snímků z exteriéru vojenské základny. Tento snímek zachycuje vzdálený konec základny s velkou bílou budovou generátoru (označenou šipkou) a zároveň hlavní vchod do bunkru v úplném pozadí.
Tyto snímky patří k těm vzácným, které zachycují bránu do hory (označenou šipkou). Vlevo od vchodu se nachází budova s kulometnou věží na vrcholu (označená číslem 3).
Ruští představitelé občas existenci Perimetru naznačili, mimo jiné prohlášeními o jeho aktivaci a uvedení do bojové pohotovosti. V roce 2011 ji v rozhovoru potvrdil velitel raketových vojsk strategického určení generál Sergej Karakajev, žádné důkazy ale nepředložil.
V srpnu 2025 narazil na Perimetr bývalý prezident Dmitrij Medveděv v příspěvku na Telegramu adresovaném šéfovi Bílého domu Donaldu Trumpovi. Varoval, „jak nebezpečná umí být pověstná ‚Mrtvá ruka‘“. Trump okamžitě odpověděl na své vlastní sociální síti Truth Social a nechal dvě jaderné ponorky přesunout jinam, do „příslušných oblastí“.
Teď ale můžeme ruská prohlášení poprvé přímo spojit s konkrétním děním přímo v sídle systému. A tentokrát nepocházejí od vysokých činitelů, nýbrž od lidí, kteří na Perimetru sami pracovali.
V ruském vojenském časopise několik vysoce postavených veteránů raketových vojsk strategického určení potvrzuje modernizaci Perimetru a jeho návrat do služby v Objektu 1335.
V sérii článků líčí, jak systém „po mnoha letech experimentální práce“ znovu uvedli do „bojové pohotovosti“ – a to docela nedávno, v roce 2023.
Generálmajor ve výslužbě V. G. Chalin se v 70. letech podílel na vývoji původního Perimetru. V letech 2005 až 2010 pak podle svých slov patřil k předním odborníkům pověřeným modernizací systému – údajně na základě tajného výnosu ruského prezidenta Vladimira Putina.
Generálmajor V. G. Chalin. Foto: časopis »Veterán-raketčík
Chalin popisuje aktualizaci „systému automatizace“ Perimetru i rozšíření jeho „technických možností“ mimo jiné o mobilní velitelská stanoviště a družicové spojení.
„Bude-li třeba, splní raketová vojska strategického určení historické poslání odvety vůči nepříteli, který naruší naši nezávislost,“ napsal Chalin v lednu 2026.
Podle odborníků jsou Chalinovy popisy mimořádně pozoruhodné – generálmajor totiž nemluví ke světovému tisku, ale píše do ruského časopisu pro veterány.
Státní tajemství ve výběrovém řízení
Když se ministerstvo obrany v Moskvě v roce 2018 pustilo do rozšiřování bunkru v hoře u Kytlymu, praktickou stránku převzala 8. hlavní vojenská stavební správa.
V tisících jednotlivých výběrových řízení objednávala na stavbu všechno velké i malé – od záchodů, kohoutků, gumových těsnění a reflexních vest po trezory, elektromagnetické zámky a infračervená čidla.
Na seznamu ale nechyběly ani těžké zemní stroje a vrtná technika, důlní vzduchotechnika a speciální vzduchové filtry na chemické a biologické látky i radioaktivní prach. A také rozvodny odolné vůči zemětřesení a výbuchu, topná technika, svítidla a rozvaděče.
K tomu samotný stavební materiál: 22 000 tun betonářské oceli a ocelových prvků, 600 kilometrů elektrických kabelů, 14 000 svítidel a žárovek. Elektrická infrastruktura, jaká by utáhla menší města. A přes 56 000 tun cementu – dost na několik výškových budov.
Z milionů dokumentů o vojenských zakázkách, které má Danwatch k dispozici, popisuje několik tisíc dodávky do »Objektu 1335«. Na základě podrobných seznamů dodávaného materiálu se nám podařilo složit dohromady obraz o tom, že zde vznikalo něco rozsáhlého. Na snímku je mimo jiné zobrazen objednávkový formulář na 100 kilometrů elektrických kabelů, zvýrazněný žlutě.
„Jde o kolosální množství,“ říká Per Goltermann, profesor na katedře stavebního a strojního inženýrství Dánské technické univerzity.
„Jen z takového množství cementu by se obvykle dalo vyrobit zhruba 150 000 metrů krychlových betonu. V běžném stavebnictví by to mohlo odpovídat půl milionu až milionu metrů čtverečních betonových prvků. Pro vojenské účely by se stěny nejspíš dělaly silnější – ale i při opatrném odhadu jde nejméně o 150 000 metrů čtverečních plochy,“ říká.
„Je to obrovská stavba.“
Materiál do hory
Danwatch soustavně prošel téměř 2,5 milionu ruských vojenských výběrových řízení. Z období od roku 2018 do srpna 2024 jsme dohledali tisíce zakázek pro „Objekt 1335“.
Výběrová řízení spadají pod „státní obrannou zakázku“ a vypisovala je 8. hlavní vojenská stavební správa jménem ministerstva obrany v Moskvě.
Nákupy prozrazují materiál na obří stavbu – mimo jiné třikrát víc oceli, než obsahuje Eiffelova věž, a cement na mrakodrap o 30 až 40 patrech:
Nejméně 22 000 tun oceli, 170 km ocelových trubek a 41 000 různých ocelových dílů.
Nejméně 56 500 tun a 7 500 m² cementu.
13 000 tun a 75 000 m³ stavebního písku a drceného kameniva.
600 kilometrů kabelů, 14 000 svítidel, 30 transformátorů.
3,2 milionu litrů a 500 tun paliva.
Přes 820 000 litrů plynu.
143 tun a 61 000 litrů barev.
95 těžkých strojů a 648 součástí vrtné techniky.
Přes 200 elektrických topidel v nevýbušném provedení.
182 vzduchotechnických jednotek.
21 elektrických rozvoden.
Seznam zachycuje minimum, které dokážeme s jistotou doložit. Skutečná množství budou nejspíš mnohem vyšší.
Zadavatelé v zakázkách úzkostlivě tajili všechno, co nebylo nezbytně nutné prozradit – důsledně třeba používali kódy a čísla. Přesto mezi stovkami stran několika zakázek vykukují pasáže, z nichž se dá leccos vyčíst o tom, co hora skrývá.
„Objekt 1335 je určen k umístění komplexu s vybavením pro systémy řízení, spojení a zabezpečení a ke stálému ubytování personálu v bojové pohotovosti i v každodenním provozu. Uchazeči musejí mít licenci FSB k provádění prací, jež představují státní tajemství,“ píše se v jedné ze zakázek s odkazem na ruskou tajnou službu FSB.
Jiné dokumenty kladou přísné požadavky na řidiče dovážející materiál – mimo jiné naprostý zákaz telefonů, počítačů a jakékoli jiné elektroniky během jízdy.
Bývalý náměstek amerického ministra obrany Andy Weber považuje naše pátrání v zakázkách za velmi významný objev. Zároveň ale zvažuje, jestli Rusové nenechávají Západ obnovu Perimetru odhalit schválně.
„Může jít o povolené úniky přes veřejné zakázky. Že na tom pracují, rozhodně tajit nechtějí,“ říká.
Připomíná klasickou černobílou válečnou komedii Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláska z roku 1964. Sovětský svaz v ní sestrojí stroj soudného dne, jenže zapomene o něm říct Američanům – a stroj tím přijde o svůj odstrašující účinek.
„K čemu je takový systém, když o něm druhá strana neví? Putin chce, aby jeho protivníci věděli, že systém funguje,“ říká Andy Weber.
Jak získat drahocenný čas
Studená válka v mnoha ohledech vrcholila, když v polovině 80. let poprvé spustili Perimetr.
Počet jaderných hlavic ve světě v předchozích desetiletích prudce vzrostl a výrobu pořádně roztočil hlavně Sovětský svaz. Jen mezi lety 1970 a 1980 vyrobili Sověti přes 18 000 nových hlavic a v roce 1979 jich poprvé měli víc než Američané.
V první polovině 80. let zahájily Spojené státy a Sovětský svaz v Ženevě první skutečná odzbrojovací jednání. Sovětští inženýři se ve stejné době horečně zakusovali do hory Kosvinskij, aby v ní zřídili velitelské centrum pro případ jaderné války. Uvádí to americký novinář David Hoffman, autor Pulitzerovou cenou oceněné knihy The Dead Hand z roku 2009. V roce 1985 Sovětský svaz v novém podzemním komplexu Perimetr poprvé spustil.
Steven Pifer, pozdější americký velvyslanec na Ukrajině a diplomat na velvyslanectvích v Moskvě, Londýně a Varšavě, se ženevských jednání účastnil jako poradce americké delegace.
Na tu dobu vzpomíná jako na období krajní paranoie ruského vedení, kdy podle něj „Sověti nevyjednávali doopravdy“. O plánech na Perimetr tehdy ale nevěděl – o jeho existenci se dozvěděl až o mnoho let později.
Klidný spánek mu nová práce Rusů na Perimetru nebere.
„Jak to chápu já, systém ve skutečnosti neměl odstrašovat Američany. Měl dát politickému vedení v Moskvě jistotu, aby mohlo zachovat chladnou hlavu a říct si: podívejte, i kdyby vás smetli, je tu systém, který úder oplatí. Takže možná nemusíte reagovat v panice, protože máte tuhle pojistku,“ říká.
Výroky generálmajora V. G. Chalina o údajné aktualizaci „systému automatizace“ Perimetru ho přesto „trochu znervózňují“.
„Od určité chvíle to zní, jako byste z rozhodování vyřazovali člověka,“ říká.
Práce v zařízení raketových vojsk strategického určení v hoře Kosvinskij jsou součástí širší modernizace jaderných základen po celém Rusku.
Loni Danwatch ve spolupráci s týdeníkem Der Spiegel zdokumentoval, jak desítky zařízení prošly přestavbou pro celou řadu nových jaderných zbraňových systémů.
„Rozšíření Objektu 1335 navazuje na celkovou modernizaci jaderných sil, které ruská armáda dává vysokou prioritu,“ říká Tom Røseth z norské štábní akademie.
„V dnešní napjatější geopolitické situaci, kdy se Rusko vidí v konfliktu se Západem, dostane Perimetr znovu přednost.“
Danwatch, The Sunday Times a Centrum Dossier předložily výsledky pátrání i hodnocení odborníků Kremlu prostřednictvím jeho tiskového oddělení a také přímo prezidentovu mluvčímu Dmitriji Peskovovi. Na naše dotazy neodpověděli.
