Starosta Kolína nad Rýnem dosazený Američany
Budoucí německý kancléř studoval práva a ekonomii ve Freiburgu, Mnichově a Bonnu. Zpočátku pracoval jako soudní přísedící (1902–1904), potom v advokátní kanceláři v Kolíně nad Rýnem. Od roku 1906 byl tamtéž městským radním za katolickou politickou stranu Centrum. V letech 1917–1933 zastával pozici starosty Kolína nad Rýnem.
V květnu roku 1926 (v období tzv. Výmarské republiky) odmítl nominaci na úřad kancléře. V březnu 1933 byl po nástupu nacistů k moci zbaven všech politických a veřejných funkcí. Na sklonku války, v roce 1944 po známém pokusu o atentát na Hitlera, byl několik měsíců internován ve věznici Brauweiler u Kolína nad Rýnem.
V květnu roku 1945 jej Američané znovu dosadili do úřadu starosty Kolína nad Rýnem, odkud byl na podzim stejného roku odvolán britskou okupační správou (Kolín nad Rýnem se nacházel v britské okupační zóně) pro údajnou neschopnost a bylo na něj uvaleno domácí vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci Američanů.
Propagátor panevropské spolupráce
Toto intermezzo paradoxně nastartovalo v 70 letech, nejhvězdnější etapu Adenauerovy kariéry. Kdyby ještě pár let zůstal pouze kolínským starostou, možná by se moderní dějiny Německa (a Evropy) vyvíjely podstatně jiným způsobem
Od března roku 1946 byl Adenauer předsedou nově založené CDU v britské okupační zóně a následně i poslanecké frakce této strany ve sněmu (parlamentu) Severního Porýní-Vestfálska. 15. září 1949 byl zvolen prvním kancléřem tzv. Západního Německa, které vzniklo spojením americké, britské a francouzské okupační zóny. Zvolen byl o pouhopouhý jeden (svůj vlastní) hlas, 202 ku 200.
Adenauerovým hlavním cílem v nejvyšší vládní funkci byla co nejrychlejší integrace západoněmeckého státu do vznikajících euroatlantických vojenských a ekonomických struktur, Evropských společenství a NATO. Významným milníkem na této cestě byl podpis tzv. Pařížské dohody 23. října 1954, které znamenalo uznání plné suverenity Západního Německa a jeho přijetí do NATO v roce 1955.
Ve stejném roce Adenauer dosáhl ukončení válečného stavu se SSSR, navázání vzájemných diplomatických styků a návrat německých válečných zajatců domů. Adenauer byl jednoznačným stoupencem a propagátorem myšlenky nadnárodní (panevropské) spolupráce, tedy přesněji řečeno federalizace Evropy s německou dominancí.
Evropské společenství uhlí a oceli
Zásadním způsobem se podílel na vzniku Evropského společenství uhlí a oceli, jehož činnost byla zahájena 9. května 1950 a poté také na zformování Evropského hospodářského společenství, což byly základní struktury evropské integrace potlačující suverenitu evropských států.
Struktury, které se postupem doby vyvinuly do podoby dnešní Evropské unie, nedemokratické politicko-ekonomické nadnárodní instituce s německou (případně německo-francouzskou) nadvládou, která zásadním způsobem skrze devastační migrační, klimatickou a energetickou dirigistickou politiku a ideologii ohrožuje stabilitu a budoucnost našeho kontinentu a jeho původních obyvatel.
Z postu kancléře Adenauer (nedobrovolně) odstoupil v říjnu roku 1963 (v 87 letech), v polovině volebního období na základě tlaku koaliční strany FDP. "Zbavení funkce je krutější než vyhnání, kterého jsem se dočkal za nacistů v březnu 1933 a za Britů v říjnu 1945". To prohlásil Adenauer později v kruhu svých nejbližších. Předsedou CDU zůstal až do roku 1966. Zemřel o rok později - 19. dubna 1967 v 91 letech. V anketě Unsere Besten (Naši nejlepší) v roce 2003 byl Konrad Adenauer hlasováním televizních diváků zvolen největším Němcem všech dob. Adenauer byl po ukončení druhé světové války architektem těsného spojení Západního Německa a USA. Vždy pevně prosazoval proamerický kurs západoněmecké politiky.
Největší Američan v Evropě
Mezi Němci proto poměrně zdomácněl výrok: „Adenauer, to je největší Američan v Evropě!“. Věcí, o které se moc nehovoří, je skutečnost, že jedním z Adenauerových nejbližších poradců a dlouholetých spolupracovníků byl bývalý nacista Hans Globke, který se v nacistickém Německu jako právník na ministerstvu vnitra podílel na tvorbě protižidovských norimberských zákonů.
Ještě v roce 1957 tvořili bývalí nacisté až 77 % vedoucích pracovníků na západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti, o čemž jsme ostatně již v Akademii psali v souvislosti s Norimberským procesem a s pochybným vyrovnáním se Západního Německa s jeho nacistickou minulostí.
Hans Globke umožnil mnoha bývalým nacistům práci ve státním aparátu Západního Německa, mj. i v západoněmecké zpravodajské službě BND. Ze zveřejněných materiálů CIA vyplývá, že se v této souvislosti Adenauer velmi obával zatčení Adolfa Eichmanna a soudů s ním, protože tento válečný zločinec a jeden z architektů „konečného řešení židovské otázky“ mohl odhalit Globkeho nacistickou minulost.
Jak umlčet Eichmanna
Je doložené, že Západní Německo mělo možnost Eichmanna dopadnout již v roce 1958 a neučinilo tak. Adenauer a spolu s ním i celý západoněmecký režim se obávali, že by Eichmann ve své výpovědi mohl uvést i jména mnoha dalších nacistů dosud působících ve vládních kruzích Spolkové republiky Německo.
Z Adenauerova popudu odjel do Jeruzaléma agent západoněmecké rozvědky Rolf Vogel. Oficiálně byl německým dopisovatelem z procesu, jeho pravou úlohou ale bylo přesvědčit izraelské státní vedení, aby zůstalo jen u tohoto soudu a aby Izrael dále před světem nerozpitvával spoluvinu řady vysoce postavených Němců za nacistické zločiny.
Adenauer dokonce Izraeli hrozil, že mu v opačném případě omezí zbrojní dodávky z Německa, a kromě toho neustále oddaloval poskytnutí dohodnuté půjčky židovskému státu a schválil ji až v srpnu 1962, tři měsíce po Eichmannově popravě. Ostatně, již v roce 1946 požadoval Adenauer ukončení denacifikace, která podle něj „způsobila mnoho neštěstí a mnoho škod“. V roce 1951 pak prohlásil, že „drtivá většina německého národa“ byla odpůrci nacismu.
Vlivná Nadace Konrada Adenauera
Ano, toto je ono „vyrovnání se s nacistickou minulostí“ na západoněmecký způsob. „Demokrat“ Adenauer běžně využíval Spolkovou zpravodajskou službu (BND) ke sledování politické opozice i koaličních partnerů, včetně budoucího kancléře, sociálního demokrata Willyho Brandta. Podle týdeníku Der Spiegel „tímto špiclováním právník Adenauer porušil elementární základy parlamentní demokracie. Šlo o porušení práva, které by ho pravděpodobně připravilo o úřad, kdyby vyšlo na veřejnost.“
I toto je politický odkaz Konrada Adenauera. Stejně tak jako jím je Nadace Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung – jedna z pěti hlavních německých politických nadací, jejichž oficiálním úkolem je „vzdělávat občany o jednotlivých politických ideových proudech“ v tomto případě o tom křesťanskodemokratickém.
Tato nadace působí i v zahraničí, včetně České republiky, má pobočky ve více než 80 zemích světa. Jejím současným prezidentem je bývalý předseda Spolkového sněmu. De facto jde o vlivovou agenturu usilující o to, aby politické instituce, politické strany a politici v cílových zemích jejího působení pracovali v zájmu německé CDU, potažmo německé vlády a německého státu.
