Okultistovi Johnu Deemu vděčíme za matematické poznatky, díky nimž mohlo vzniknout britské impérium postavené na mořeplavbě. Dee se stal králem matematiky jen díky reformám, jež proběhly na britských univerzitách. Nejprve se erasmovci a poté protestanti, snažili vymýtit z univerzit veškerý středověký nános a výsledkem těchto snah byly katedry latinské krásné literatury.
John Dee: rádce královny Alžběty I
Z Anglie se stala země „humanitních věd” a z Deeho propagátor věd exaktních. Vzhledem k tomu, že se Dee všechno naučil sám a že byl od padesátých let šestnáctého století obviňován z vyvolávání démonů, panovalo přesvědčení, že své vědění získal nadpřirozenou cestou, a je možné, že právě jím se Marlowe inspiroval, když tvořil svého doktora Fausta.
Jedna z věcí, které mi na Deeovi přišly nejpodivnější, byla skutečnost, že informace o jeho vědeckých úspěších se v akademických publikacích shání jen těžko. A teprve v jednom odtajněném článku NSA jsem si mohla přečíst shrnutí Deeho vztahu ke koruně.
Na to poukazuje i článek Leslieho A. Rutledge nazvaný „John Dee: rádce královny Alžběty I.”, v němž vědec, který tajně pracoval pro tajné služby, přirovnal svou vlastní úlohu k úloze Johna Deeho. Hned na začátku píše:
„Jeden z předních intelektuálů současnosti, Paul Goodman (1911–1972), rád říkává, že bychom se měli vrátit k univerzitě, jaká byla před staletími, kdy odborníci žili v uzavřených univerzit ních městech a vychovávali samostatné profesionály, kteří občas vyrazili do světa, aby zvedali laťku, radili vládám a tepali šarlatánství a podvody.
CIA královny Alžběty
Uvědomuje si však Goodman, jak rozsáhlá byla v oněch dobách státní podpora akademických učenců? Vezměme si dráhu našeho Deeho. Po šedesát let veřejné služby byl financován z veřejných prostředků, a přesto byl považován za jednoho z nejučenějších mužů své doby v Evropě. Bylo mu nabídnuto mnoho akademických postů a ve svých sedmdesáti letech se stal správcem Manchester College. Většinu života nestrávil v uzavřeném univerzitním městě, nýbrž jen pár mil od windsorského zámku.”
V korporativistickém duchu Rutledge uvádí Deeho finanční zisky. Komentuje, jak obrovský dopad měla jeho práce: třebaže jen málokdo věděl, kdo Dee je, noviny kvůli němu pátraly po velšsky mluvících Indiánech. Když mluví o Deeho době, označuje královninu tajnou službu za CIA.
Tajnůstkářství se však neomezovalo jen na styk s vládou. V knize John Dee: The World of an Elizabethan Magus (John Dee: Svět alžbětinského mága ) badatel Peter French zmiňuje skutečnost, že literárně-hudební tajné společnosti okultistů byly za renesance běžné. Nejznámějším případem je La Pléiade, kterou založil Jean-Antoine de Baïf (1532–1589).
V Anglii existoval Areopag Sira Philipa Sidneyho (1554–1586). Na rozdíl od Francouzů žádnou proslulou tajnou společnost angličtí žáci Johna Deeho neměli, takže se neví, zda byl Areopag jen neformálním kroužkem přátel, anebo propracovanější společností. French uvážlivě soudí, že „John Dee měl blízko k mocné skupině mužů, kteří byli do značné míry strůjci onoho úžasného rozkvětu umění a věd, k němuž za vlády Alžbětiny došlo.
Epstein a ateistický klub
Jelikož ho vyhledávalo tolik osob, jež toto vzrušující dění anglické renesance podněcovaly, a jelikož tito lidé jeho názorům na nejrůznější otázky uctivě naslouchali, není nerozumné předpokládat, že slýchali i o jeho hermetické filozofii.” Mezi tyto muže patřil otec Francise Bacona (královnin oblíbenec u Deeho bral lekce).
Existuje anglická tradice vědeckých tajných společností? Zdá se, že ano. Stojí za zmínku, že o necelá dvě staletí později vznikla tajná společnost, Lunar Society, která možná měla pro dějiny Anglie větší význam než kterákoli anglická univerzita. V polovině osmnáctého století se angličtí muži vědy začali za úplňkových nocí scházet, aby rozmlouvali o filozofických tématech. K jejím členům patřil děd Charlese Darwina, James Watt, Benjamin Franklin a celá řada průmyslníků, kteří díky novým strojům rozpoutali průmyslovou revoluci.
A když už jsme sestoupili do téhle králičí nory, neuškodí připomenout, že Edge.Org - ateistický klub financovaný vlivným globalistickým sionistou a odsouzeným pedofilem Jeffrey Epsteinem, do něhož patřila řada vědců, má vysloveně za cíl řídit se vzorem oněch tajných či diskrétních společností.
Univerzity nebyly v rukou okultistů
Na svých stránkách uvádí: „Edge se podobá Neviditelné koleji z počátku sedmnáctého století, předchůdkyni Royal Society. Jejími členy byli vědci jako Robert Boyle, John Wallis a Robert Hooke. Společným pojítkem této společnosti bylo nabývání vědění experimentálním zkoumáním. Dalším zdrojem inspirace je The Lunar Society of Birmingham, neformální klub předních kulturních osobností nového průmyslového věku — Jamese Watta, Erasma Darwina, Josiaha Wedgwooda, Josepha Priestleyho a Benjamina Franklina.”
Z celkového obrazu tak můžeme vyvodit, že univerzita, tato středověká a katolická instituce, má své přirozené místo v politickém zřízení, které je, stejně jako katolicismus sám, exoterické, v němž je vládce veřejnou autoritou, již zná každý, jako třeba sám papež, a opírá se o veřejně dostupnou nauku. Na univerzitu se může zapsat každý, kdo složí zkoušky — nikoli ten, kdo se zaváže tajným společnostem a podstoupí zasvěcovací obřady, jež ho oddělí od obyčejných smrtelníků.
Tam pak získá přístup k vědění, které je veřejné. Třebaže sedlák by aristotelismu, na němž stojí transsubstanciace, neporozuměl, autority by mu nelhaly, spíše by mu věc vyložily prostými slovy a poskytly omezené poučení. Sedlákův syn se mohl, kdyby si přál, stát duchovním a jít na univerzitu studovat Aristotela a lépe transsubstanciaci porozumět. Laický měšťan mohl předmět studovat sám, neboť nauka Církve nebyla tajná (na rozdíl od magie okultistů). Zkrátka teologické a metafyzické předpoklady středověké společnosti, v níž univerzita vznikla, byly veřejně dostupné, i když průměrný člověk třeba neměl prostředky, jak se k nim dostat napřímo.
Univerzity jako střediska politické propagandy
V esoterické společnosti jsou však teologické a metafyzické předpoklady dostupné pouze okruhu vyvolených, jako jsou ti, kdo mají přístup na Epsteinův ostrov nebo na schůzky Edge (jichž se účastnili Bill Gates, Marina Abramovićová, zakladatelé Googlu a strovky dalších globalistů). Tam se probírá i financování univerzitních projektů.
Dnešní univerzity přitom tvrdí, že nemají žádný metafyzický základ, natož teologický. Jak opakovaně zdůrazňujeme, univerzity nejsou s to podat ani takový význam slova „člověk”, který by platil napříč všemi obory, a tak není divu, že nakonec dospějí k tvrzení, že ženy mají penisy.
Má-li přístup k Pravdě, jíž se řídí uspořádání společnosti, jen úzký okruh vyvolených, je nasnadě, že univerzita pro svou exoterickou a neiniciační povahu nemůže být schránou tohoto vědění. A tak tu máme hluboké společenské podmínky pro vznik dnešních univerzit, jež bývají často pouhými mechanismy na zadlužování studentů, anebo čirými středisky politické propagandy.
Jedině ve společnosti řízené zásadami, které jsou veřejně známé, může univerzita předávat vědění vážně a do hloubky tomu, kdo projde výběrovým řízením.
