Co zabránilo vypuknutí jaderného konfliktu? Sovětský důstojník Stanislav Petrov seděl krátce po půlnoci z 25. na 26. září 1983 v monitorovacím bunkru Serpuchov 15 nedaleko Moskvy před obrazovkou počítače.
OKO vidělo tři americké jaderné střely
Právě sem vyslal sovětský satelit, systém včasného varování OKO, zprávu, že Spojené státy odpálily pět jaderných střel. Přesněji – nejprve jednu a vzápětí další čtyři. Závazný sovětský vojenský protokol pro tyto případy hovořil jasně: Povinností důstojníka ve službě je nahlásit jaderný poplach nadřízeným. Studená válka se tehdy ocitla v jednom ze svých nejkritičtějších bodů.
Stanislav Petrov později vzpomínal, že měl v tu chvíli „divný pocit v žaludku“ – žádná přesná data, žádné další relevantní informace či pochybnosti – jen onen „divný pocit“ Zaplať Bůh za to…Obecně vždy platí, že rozkaz k použití jaderných zbraní vydává nejvyšší politické vedení země, resp. její nejvyšší politický představitel.
Cesta k finálnímu odpálení těchto zbraní však vede přes několik dalších stupňů – a tudíž přes několik dalších lidí, kteří v tu chvíli mají v rukou de facto další osudy světa. Včetně toho, kdo zmačkne ono pověstné jaderné tlačítko.
Sestřelení KAL 007
Jaká byla geopolitická situace v roce 1983? Tehdejší prezident USA Ronald Reagan deklaroval odhodlání svého hlavního soupeře ve studené válce, Sovětský svaz (jeho slovy „říši zla“) uzbrojit. Tedy prostřednictvím eskalace zbrojních nákladů Sovětský svaz a celý Východní blok postupně ekonomicky zničit, po čemž mělo následovat i jeho zničení politické, rozpad evropských „reálně socialistických“ režimů.
Už před nástupem Reagana do funkce prezidenta byli sovětští politici stále více přesvědčeni o tom, že USA chystají jaderný útok. A sovětské tajné služby, civilní i vojenské, vytvořili na Západě robustní špionážní síť, která měla za úkol posuzovat pravděpodobnost takového jaderného útoku. Šlo o tzv. Operaci RJAN (Raketno Jaděrnoje Napaděnije).
1/. září 1983 sestřelila sovětská protivzdušná obrana korejské civilní letadlo KAL 007. Letadlo se na lince z Anchorage do Soulu chybou pilotů odchýlilo od svého kurzu a vletělo do sovětského vzdušného prostoru. Sovětská armáda vyhodnotila let jako nepřátelskou špionážní akci a nechala korejský letoun sestřelit. Zahynulo všech 269 cestujících a členů posádky včetně amerického kongresmana Larryho McDonalda.
Jaderný útok na monitoru
A necelý měsíc po této události se na monitoru počítače Stanislava Petrova objevilo upozornění na jaderný útok ze strany USA. Teoreticky tedy nešlo o něco zcela nemožného a nepředstavitelného. „Věděl jsem, že bych měl reagovat okamžitě. Že každá vteřina zdržení může ohrozit naši obranyschopnost. Ale nemohl jsem se pohnout. Připadal jsem si, jako bych seděl na rozžhavené pánvi,“, popisoval Petrov po letech své tehdejší pocity.
I přesto racionálně pochyboval o tom, že Spojené státy odpálily pouze pět jaderných střel, jestliže jich mají k dispozici tisíce. Situaci vyhodnotil z vojenského hlediska tak, že není možné, aby USA vyvolaly ničivou jadernou válku, a riskovaly své zničení, vysláním „pouhých“ pěti střel, které Sovětský svaz (natož sovětský blok) nemohly zničit.
A kromě toho jaderný útok nebyl potvrzen radarovými systémy, šlo jen o satelitní varování. Po několika vteřinách úvah nakonec svému bezprostřednímu veliteli označil avizovaný poplach za falešný. Po letech k tomu uvedl: „Měl jsem technické civilní vzdělání a snad mi to pomohlo ke kritičtějšímu uvažování. Všichni kolegové, kteří se se mnou ve službě střídali, byli profesionální vojáci. Myslím, že by se bez většího rozmýšlení řídili protokolem a iniciovali okamžitou jadernou odvetu.“.
Stanislav Petrov odešel z armády do civilu hned v roce 1984 a dále pracoval ve výzkumném ústavu, který vyvíjel varovné systémy. Známým a proslulým se stal až po roce 1998, kdy vydal svoje paměti generál Jurij Votincev - v 80. letech dvacátého století velitel sovětské protivzdušné obrany.
Odraz
Později se ukázalo, že onen jaderný poplach v září roku 1983 spustil neobvyklý odraz slunečních paprsků, který příslušný počítačový program vyhodnotil jako start jaderné střely. Resp. šlo o falešný poplach způsobený nestandardní vzájemnou polohou mraků, satelitů Molnija a slunečního záření.
Tento příběh je aktuální i dnes, zejména v souvislosti s informační válkou nejhrubšího kalibru okolo konfliktu na Ukrajině a ve spojení s postupným rozsáhlým využíváním systémů tzv. umělé inteligence ve vojenství a vedení válek. Právě ta takzvaná umělá inteligence představuje riziko selhání a nespolehlivosti ohromných rozměrů.
Osud světa v noci z 25. na 26. září 1983 tedy bez přehánění ležel na bedrech, uvažování a zodpovědnosti jediného člověka. Podplukovníka Stanislava Petrova.
Muž, který zachránil svět
Narodil se 7. září 1939 ve Vladivostoku. Jeho otec byl stíhací pilot Rudé armády, který bojoval během druhé světové války, matka pracovala jako zdravotní sestra. Po absolvování střední školy nastoupil na Vojenskou leteckou inženýrskou akademii v Kyjevě, kde se specializoval na řízení a vývoj radarových systémů. Po vysokoškolských studiích byl přidělen k elitní složce protivzdušné obrany Sovětského svazu.
Jeho prací bylo analyzovat data ze satelitních systémů a radarů, které měly včas odhalit případný jaderný útok z USA. To činil i v onu památnou noc z 25. na 26. září 1983. Sovětský svaz nikdy Petrova za jeho zdrženlivost a chladnokrevnost z 26. září 1983 nijak neocenil, nikdy mu veřejně nepoděkoval. Ani následnická Ruska federace.
Bezprostředně po oné osudové noci byl naopak pokárán - za nesprávný zápis o jejích událostech ve vojenském deníku. Docela typické pro jistý tip mozků zvaných zelené. Naštěstí nebyl potrestán ani popraven, můžeme-li si v tomto kontextu dovolit lehký cynismus.
V roce 2014 byl o Stanislavu Petrovovi v mezinárodní koprodukci natočen polodokumentární film (v kterém i sám účinkoval) „Muž, který zachránil svět“.
Relativně krátce poté, 19. května 2017, Stanislav Petrov, který snad nejsilnějším možným způsobem demonstroval, co znamená onen okřídlený výraz „úloha osobnosti v dějinách“, zemřel.
Budiž mu země navěky lehká.
A pevně doufejme, že v současné pohnuté a nebezpečné době, kdy se množí nejrůznější pochybné a podezřele vypadající dronové útoky v Polsku a Estonsku a obdobné provokace, mají ruce na jaderném tlačítku v Rusku i v USA lidé jeho inteligence a odvahy.
