František Ferda je dosud tak trochu záhadná postava naší medicíny. Ne, že by bylo obestřeno záhadou, co pan páter dělal, či uměl, to bylo „pouze“ zázračné a dokazovalo, že Stvořitel není beze smyslu pro humor. Jeho jasnovidné diagnózy pomocí „informačního pole“ byly až spektakulárně přesné.
Zbožný katolík a politický vězeň
Třicetiletou válkou nastal velký úbytek obyvatelstva a na panství Spálené Poříčí bylo zřízeno několik velkostatků. Mezi nimi to byl i dvůr Dražkovice, dva kilometry na jih od Poříčí, v místech zaniklé vsi. Zde se stal kolem roku 1900 šafářem Josef Ferda, jeden z rodu toho jména široce rozvětveného „po meči i po přeslici” na Spálenopoříčsku. Zde se narodil v roce 31. března 1915 syn František.
Vlivem laskavé výchovy rodiny a zejména matky Barbory, rozené Tirpeklové a za přispění moudrých příbuzných, vyrůstal v bystrého a chápavého chlapce. Neustálý pohyb mezi domácím zvířectvem a kontakt se zkušenými kočími, pasáky, dojičkami mu možná vnuknul zatím nejasný pocit, že oči zvířat i lidí mají vlastnost naznačovat stav těla - nemoci i zdraví.
Při polních pracích a pohybu po mezích, polích, lukách i pastvinách, se seznamoval s různým „bejlím“, které prostí lidé znali jako léčivé. Blízké lesy i háječky, aleje ovocných i ostatních stromů podél cest, sbírání lesních plodů a hub mu otvíralo další přírodní prostředí s neméně prospěšnými rostlinami - bylinami.
Později každodenní cesty do obecné školy do Poříčí a zejména vliv dobrých venkovských kantorů opět rozšiřoval chlapcovy obzory i vztah k učení a lidem z širšího okolí. Přes širokou škálu těchto praktických znalostí z útlého mládí je zřejmé, že páter František Ferda musel mít ještě cosi navíc.
Vězení a tisíce uzdravených
Na kněze byl vysvěcen v roce 1939 a působil na Sedlčansku. Snad právě tyto mimořádné duševní schopnosti, zjednodušeně řečeno „vidět do člověka“ a mimořádná zbožnost vadily v době totality a přivedly pátera Františka Ferdu do vězení. 20. února 1951 byl zatčen a v procesu s dalšími faráři odsouzen na doživotí. Ve věznicích v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově a Valdicích, strávil přes devět let, až do amnestie 11. května 1960.
V roce 1969 začíná působit jako duchovní správce v domově důchodců v Újezdci u Klatov. Od roku 1978 se již plně věnoval léčitelství ve svém domku v Sušici. S Dr. Zdeňkem Rejdákem spolupracoval na mnoha diagnostických experimentech. Zpracované receptury z bylin najdeme v mnohé literatuře i soukromých poznámkách vděčných pacientů, kteří se díky poučení od pátera Ferdy uzdravili.
Státní funus se nekoná
Záhadné však dodneška zůstávají některé jeho teorie, např. týkající se rakoviny: moderní medicína by se nad nimi znechuceně ušklíbla, jenže – všechny ostatní výsledky, včetně například stanovení laboratorně ověřitelných hodnot, dokázal páter Ferda určit naprosto přesně. A s pomocí bylin a jednoduchých postupů také léčit, a vyléčit. Spolupracoval jak s lékaři, tak s psychotroniky, například s dr. Zdeňkem Rejdákem. Pozoruhodným způsobem tak překonával obvykle neprůchozí propast mezi psychotronikou, náboženstvím a lékařstvím: spojoval v sobě všechno to, co všechny tři směry na těch ostatních obvykle nemohou tolerovat.
Řekneme-li - postava české medicíny, pak samozřejmě ve smyslu hippokratovském, nikoli „moderním“. Medicíně moderní pan páter příliš nedůvěřoval. Známá je jeho věta: „Na zápal plic je lepší křenová placka než penicilin.“ Pověstná je také historka, kterak byl povolán k tehdejšímu prezidentu Ludvíku Svobodovi: Prezident byl stár a těžce nemocen a vzhledem k jeho stavu politické vedení uznalo za vhodné připravovat státní pohřeb.
Páter Ferda dorazil do proslaveného sanatoria pro papaláše (SANOPS), kde byl prezident hospitalizován, a prohlásil, že má rodina okamžitě prezidenta přemístit domů, protože v nemocnici jistojistě zemře – pokud mu však budou v domácím prostředí podávat bylinné léky a další léčebné postupy páterem Ferdou předepsané, bude žít dalších několik let. Lékaři nesouhlasili, dcera však na Ferdově doporučení trvala - a státní pohřeb se o několik let odložil…
Jsem katolický kněz
Nejlépe asi pátera Františka Ferdu - i samozřejmost, s jakou se podjal vyčerpávající služby uzdravování všech nemocných - charakterizuje jeho docela stručná věta: “Stanovil jsem tisíce diagnos na dálku a nevěřím, že jsem se spletl, byť v jednom případě. Jsem římskokatolický kněz.”
Pamětníci na pátera vzpomínají s láskou: V roce, kdy byl páter František Ferda propuštěn z vězení, čekal jsem na polední autobus v Nezvěsticích. Čekalo se, až přijede dělnický vlak od Plzně. Mezi cestujícími byl též pan farář Ferda. Bylo to radostné a překvapivé setkání. Do dnešního dne si podrobně pamatuji jak atmosféru příjezdu, tak celou situaci.
Měli jsme ho rádi nejen jako duchovního, ale i jako vynikajícího hudebníka a společníka. Navíc jeho maminka byla pro nás děti vždy milující teta. Bohužel, ne všichni jej vítali s nadšením. Předcházela ho pověst statečného kněze, který se nebál přečíst Pastýřský list při své mši svaté. Také ho však předcházela pověst třídního nepřítele. Je nutno říci, že těch „druhých“ bylo poskrovnu.
Nejvíce nesnášel pýchu
První jeho cesta byla „Na kudličky.“ To znamená ke Kunešovům a k nám domů. Můj otec ho ubytoval v mém a bratrově pokojíčku, kterému jsme říkali „kuchyňka.“ Hned druhý den si udělal oltář z babiččina nočního stolku a maminčina klekátka. Mši svatou sloužil denně. Samozřejmě tajně. My děti jsme byly vázány mlčením. Měl zákaz sloužení mše svaté a vykonávání kněžského povolání. Často jsme byli přítomni jeho „tajné“ mše svaté. Nejen naše rodina. Přicházeli příbuzní, především Kunešovic, Tomáškovic a Soukupovic. Přišli i další. Kdo přišel, byl důvěryhodný.
Co mne jako mladíka udivovalo, to byl jeho pronikavý a velice laskavý pohled. Vždy jsem v jeho přítomnosti cítil jistotu a přesvědčení, i když jsem tomu, co vzpomínal, či vykládal, někdy nerozuměl. Měl však vždy dostatek ochoty vše vysvětlit. Neměl rád přetvářku a pokrytectví. A hlavně nesnášel pýchu.
Nedělal z léčení politiku, prostě pomáhal tam, kde to bylo potřeba. Neprovozoval jej jako živnost, ale jako křesťanskou službu. Současně si ovšem (právě proto) byl natolik jist vlastními extrémně nekonvenčními závěry, že nebýt „drobnosti“, spočívající v absolutně přesných diagnózách a jednoduchých receptech, které prostě pomáhaly, mnozí by byli v pokušení uvěřit, že se páter v dlouholetém komunistickém vězení jednoduše, tak trochu zbláznil.
Přesto byla jeho práce natolik přesvědčivá, že se z původních skeptiků brzy stávali nadšení a vděční pacienti. Jak vzpomíná jeden z nich, pan profesor Jaroslav Pruner: „S panem páterem Ferdou jsem se seznámil v roce 1978 prostřednictvím manželky. Zpočátku jsem schopnosti pana pátera posuzoval s nedůvěrou. Postupem času při častých návštěvách jsem si ověřoval, že jsem se trapně mýlil. V době, kdy pan páter dlouhodobě léčil manželku, jsem se s ním setkával téměř denně. Tato setkání byla pro mne nejúčinnější „výživou“ duše.
Přesné diagnózy
Diagnostické a léčitelské schopnosti pana pátera, jeho nazírání na onemocnění a léčení (pouze bylinami) se vymykaly ortodoxnímu chápání, myšlení prostých lidí, ale i odborníků medicíny a psychologie. Mám trvalý pocit, že jeho názory na zdravotní problémy nebyly dosud plně využity, protože dalece předběhly současnou dobu.
Veškeré diagnózy formuloval srozumitelně, stručně, přesně a v písemné formě. Na příčinu onemocnění byl schopen „podívat se“ do minulosti pacienta až o sedm generací zpět!
Při našich setkáních vyprávěl pozoruhodné, kuriózní příběhy - některé komické, tragikomické, ale též velmi smutné, zvláště u dětí. Uvedu dva případy diagnóz, které pan páter vyřešil v nepřítomnosti pacienta.
Jednalo se o přítele z Itálie, který v té době ležel ve vážném zdravotním stavu na klinice v Římě. Pan páter nežádal žádné informace o jeho onemocnění (osobně neznám jediný případ, že by požádal o jakoukoli informaci o zdravotním stavu pacienta, pouze se formálně zeptal na jméno a město. Za necelých třicet minut měl veškeré údaje o stavu mého přítele, včetně léků, které dotyčný užíval. Navíc zjistil u pacienta černou žloutenku (alergii na hovězí maso), kterou lékaři na klinice nezjistili. Pamatuji si, že když skončil jakoby, se provinile usmál a řekl, aby diagnóza byla podle jeho představy, musel by na delší dobu odjet do Itálie a studovat tam místní flóru.
V případě ruského děvčátka pan páter vyřešil během dvaceti minut kožní onemocnění z domácího zvířátka a zároveň i léčebný postup. Obě diagnózy byly potvrzeny dopisem jako naprosto přesné. Poslání pana pátera Františka Ferdy - pomoc trpícím, bylo výjimečné, neboť bylo darem Božím.
Ztotožňuji se s názorem PhDr. Zdeňka Rejdáka, bývalého prezidenta mezinárodní psychotronické společnosti, že jasnovidnost pana pátera Františka Ferdy byla ve dvacátém století zcela výjimečná.“
Výjimečné schopnosti
Kde se tak výjimečné schopnosti vzaly? Samozřejmě, že má pan Pruner pravdu, jde o dar: na mysl přichází sv. Pavel, jenž v Prvním listě Korintským píše: „Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu… někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu…“(1 Kor, 12, 4-9)
Páter František Ferda byl charizmatickou osobou. Během léčitelského působení jej navštívily tisíce lidí. Všichni vzpomínali s vděčností na jeho nezištnou obětavost, vlídnost i na humor.
Jedna historka za desítky podobných: jednoho z komunistických pohlavárů okresního formátu trápily chronické zdravotní problémy. Rozhodl se tedy navzdory svému „vědeckému“ světovému názoru pátera Františka Ferdu vyhledat. Před dveřmi jeho bytu ale couvl a poslal za sebe svého řidiče. Slavný léčitel na falešného pacienta jen krátce pohlédl a konstatoval: „Nevím, co tu chcete vy, ale tomu pánovi, který na vás čeká v autě, co nevidět praskne žaludeční vřed. A vy byste měl pospíchat domů, váš syn si před chvílí zlomil nohu.“
Očitých pamětníků léčebných zásahů sušického kněze, léčitele a bylinkářce jsou desítky. Diagnózu dokázal určit podle očí, podle fotografie, či dokonce jen tak - pouhým soustředěním. „Mám pocit, jako bych ze sebe vyslal paprsek zelené barvy, který se rychle klikatě pohybuje, a pak se naráz zastaví. Tak dojde k mému spojení s tím člověkem“, popsal před lety Ferda svoji specifickou diagnostickou metodu.
Mnohé podobné metody děsí. Mnohým připadají naopak „nevědecké“. Jenže fungovaly, uzdravovaly, zachraňovaly životy - a jako léčivo využívaly především jednoduché recepty z bylin. Dar Boží, nebo magie?
Příkladem absolutní kontroverze, která kolem slavného římskokatolického duchovního panovala a panuje, je jeho spolupráce se zakladatelem „psychotroniky“ dr. Rejdákem. Jak si mohl něco takového zbožný katolický kněz dovolit? Odpověď je nasnadě: zdá se, že ani on, ani jeho nadřízení nepovažovali páterovy schopnosti za nic, co by bylo s katolickou vírou v nesouladu.
Páter Ferda dokonce poslal projev na Mezinárodní kongres psychotroniků v Sao Paulu v roce 1979. Přinášíme jej nyní, protože se týká horce diskutovaného tématu: rakoviny. Páter Ferda na ni měl vlastní náhled.
Teorie o rakovině
„Nejprve musíme začít od akutního zánětu. Není-li správně vyléčen, přechází do chronického stádia s tendencí o opětnou akutisaci nebo postoupí do dalšího, třetího stádia. Při tomto stádiu se vytvářejí podmínky pro zahnívání tkání pomocí „plísní“ - jde o pracovní pojmenování, které se mně jeví co do způsobu účinku jaký mají plísně jako nejvhodnější. Plísně jsou hrobařem života a působí na metabolismus bílkovin opačným sestupným směrem k dusíku.
Prvním znakem rakovinového procesu je „výroba“ vlastního dusíku neimportovaného zvenku - např. umělým hnojivem předusíkatělé brambory - ale pocházejícího z rozpadající tkáně. Okolní buňky propadají zoufalému pokusu o sebezáchranu i záchranu příslušného okolí. Obalují se směsí kaseinu a vápníku. Sodík z rozpadlých buněk hromadí vodu. Protože zároveň v ohroženém místě podléhají zkáze nervová vlákna - neboli regulační systém, dávají se uvolněné buňky na pochod do emigrace na jiná místa v těle, kde pak nabývají parazitárního charakteru. Tím pak ohrožují hostitelské buňky a tkáně.
V krevním obraze lze tento dusík vlastní výroby pozorovat na zvýšeném počtu monocytů a úbytku červeného barviva. Léčba je možná za předpokladu, že zaprvé zjistíme ložisko rozkladu. Pak musíme vyčistit a zpevnit tkáň, a tím zastavit rozkladný proces. Potom teprve můžeme přistoupit k likvidaci buněk emigrantů. Pokud je v pořádku sympatikus a parasympatikus je naděje na vyléčení reálná, pokud hniloba místa nepřekročila 45 %. Od 45 % do 65 % je stav už kritický a naděje na vyléčení silně kolísá. Od 55 % nahoru je už nemožné zpevnit tkáň, protože prakticky již neexistuje.
Těžko můžeme jednotně odpovědět, co je příčinou těchto zánětů. Viníků je mnoho a jsou tak různorodí, že nelze proti nim jíti jedním a tímtéž způsobem. Například jsem zjistil, že rakovina konečníku má původ v nashromážděných otrávených zbytcích potravy, které čekají 24 hodin na vyprázdnění a z dlouhé chvíle se dají do „práce“ a vyvolají podráždění sliznice. Dlouhodobý přísun dalších nevhodných látek obsažených v potravě přivodí hnilobný proces tkáně. V sigmě jsem našel: hliník, pepř, různé druhy dusičnanů z masa, síru ze sýrů i z mléka, síru z postřiků ovoce a obilí i krmiv a jahod. O počtu nebo druhu těchto faktorů rozhoduje způsob výživy té či oné krajiny.
Na plicních hrotech původ rakoviny bývá po nevyléčených chřipkách. Např. u rakoviny žaludku: je-li soustavně zaplavován studeným jídlem nebo studeným pitím, tedy soustavným prochlazováním tkáně dochází k třetímu stádiu zánětu tkáně. U vaječníku jsem toto třetí stádium zánětu zjistil po otravě z barvy textilu noční košile nebo sukně či kalhot. Stejný důvod byl u zánětu prsů - přesně na té straně na které je zvyklá spící ležet. Vedle barev k otravám dochází i z umělých hmot textilu: jde o směsi dusičnanů se sírou, uhličitany s fenylalkoholem.
Dále v popředí možnosti vzniku rakoviny jsou místa po úrazech, hlubokých modřinách: na stehně, prsu, játrech slezině, tlustém střevě. Není-li tkáň včas zhojena, stav tkáně se dá po čase do „kvasu“, zanítí se znovu a přejde do třetího stupně.
Pro jasnovidné diagnostikování není problémem říci, o jaký jde nádor: zda jen o houbovinu - hnisavý otok nebo hnilobný rakovinný proces. Podle zákona rovnováhy mezi jednotlivcem a jeho okolím jehož je živou součástí, není také problémem najít adekvátní prostředek na vyčištění a zpevnění tkáně.“
„Rakovinový byznys“ by se páterovi nepochybně vysmál. Jeho „recept“ však fungoval podobně, jako jeho (podobně nekonvenční) náhled na léčení alergií.
Páter František Ferda dožil svůj život v Sušici, v neděli 7. července 1991. Jeho mimořádnou obětavou činnost vysoce ocenil v kondolenčním dopise i sám kardinál František Tomášek.
