V Brně se 12. 6. 1770 konala ustavující schůze moravské hospodářské společnosti, jejíž přesný název byl Společnost zemědělství a svobodných umění. Byla to jedna z hospodářských a odborných společností, které se ustavovaly v zemích habsburské monarchie v druhé polovině 18. století za podpory císařovny, královny a markraběnky moravské Marie Terezie, která tím chtěla podpořit rozvoj hospodářství monarchie v rámci soutěže s rostoucím vlivem Pruska. Vedle hospodářských společností byly zakládány za panování Marie Terezie i různé vědecké a odborné společnosti. První učená společnost na Moravě i v celém habsburském soustátí Societas incognitorum vznikla v Olomouci 1747. První hospodářská společnost vznikla v monarchii v Korutanech 1764, roku 1769 byla založena v Čechách a o rok později na Moravě a též ve Slezsku.
Vysoké společenské zázemí
Díky podpoře císařovny a markraběnky moravské Marie Terezie měla společnost zázemí v tehdejší vysoké společnosti. Protektorem společnosti (nečlen), která měla při svém ustavení 17 členů, se stal moravský zemský hejtman hrabě Arnošt Kryštof Kounic (moravský zemský hejtman 1770-72, nejvyšší maršálek císařského dvora 1789-97, od roku 1794 kníže, jeho zetěm byl pozdější kancléř Metternich), ředitelem (předsedou) guberniální rada hrabě Kryštof Blümegen 1770-73 (v roce 1773 se stal zemským hejtmanem a vzdal se postu ředitele společnosti), kancléřem hrabě Jan Křtitel Mitrovský (v letech 1776-86 byl ředitelem společnosti). Členstvo tvořilo 6 příslušníků panského stavu, 3 kněží, 3 zemští úředníci a 5 hospodářských úředníků. Za sekretáře (pracovníka) byl přijat Leopold Kriehuber.
Působnost
Brněnští členové se měli každý měsíc scházet k poradám a jednou za půl roku měla být valná hromada všech členů. Členové se zavazovali, že budou sledovat zemědělskou činnost v rámci svého bydliště, dají část svých pozemků pro zemědělské pokusy a výzkum, přičemž o výsledcích budou referovat. Společnost se zavázala výsledky publikovat tiskem a udělovat zlatou medaili za vypsané soutěže s peněžitou odměnou 36 dukátů. Společnost podléhala dozoru zemského gubernia a referovala mu o své činnosti. Statut společnosti schválil dvorský dekret z 30. 8. 1770, zároveň stanovil, že na podporu společnosti ji stát bude vyplácet 300 zlatých ročně (česká společnost měla podporu 1 200 zlatých), ovšem v první státní příspěvek dostala až v roce 1776. Roku 1793 byl příspěvek zastaven s odkazem, že společnost má finanční prostředky (15 000 zlatých především za zápisné hospodářských úředníků), které nevyužívá. Dekret také stanovil povinné vyhlášení podmínek soutěží v brněnských, vídeňských a pražských novinách, protože soutěž byla otevřena i pro členy jiných zemských společností. První soutěž se týkala lesního hospodářství a boje proti úbytku lesů, ale cena nebyla udělena žádné ze 14 odpovědí. Další dvorský dekret pak stanovil pro všechny hospodářské společnosti, že témata soutěží musí být schváleny vídeňskými orgány před jejich vyhlášením. V praxi však moravská společnost soutěže nevypisovala.
Moravskoslezské gubernium jako jeden z prvních úkolů uložilo společnosti v prosinci 1770 podpořit pěstování brambor, které se osvědčilo v Sedmihradsku, i s návody, jak z brambor dělat líh a mouku. Dále stát skrze společnost podporoval chov ovcí jako surovinový základ pro textilní manufaktury na Moravě. Výsledkem bylo, že členové společnosti Martin Horn a Ignác Schröffl vydali v roce 1775 na náklad gubernia v Brně příručku: Krátké poučení kterak ovce v Markrabství moravském dobrou péčí možno přivést na nejdokonalejší druh a udržovat je v něm. Společnost byla činná i při vysazování barvířských rostlin a morušovníků pro textilní průmysl, kdy z plantáží v Brně a dalších místech Moravy dostávali zájemci sazenice zdarma za podpory státu, což započalo ještě před vznikem společnosti. Ovšem chladné podnebí bourci morušovému pro výrobu hedvábí na Moravě nepřálo a tento plán byl opuštěn.
V roce 1775 bylo stanoveno, že všichni hospodářští úředníci musí být zapsáni u společnosti. Na to měla dohlížet vrchnost pod hrozbou pokuty. Povinný zápis umožňoval rozšíření vlivu nových zemědělských metod na hospodářské úřednictvo. Za zápis úředníci platili zápisné podle místa, které zastávali. Společnost též sepsala všechny pivovary na Moravě, kterých bylo 322, a vydala pro ně tiskovinu o zlepšení výroby piva. Rovněž vydala návod o pěstování švestek v nákladu 4 000 výtisků, a to třetinu německy a dvě třetiny česky.
V roce 1808 byla společnost vyzvána Moravskoslezským guberniem, aby se vyjádřila k návrhu spojit vodní cestou Dunaj a Vltavu. V roce 1810 vydala společnost spis o chovu včel a vyjednala u gubernia finanční odměny pro nejlepší včelaře. V roce 1810 vydala na podnět gubernia tisk Christiána Andrého o setí jetele. André byl významný propagátor nových vědeckých poznatků v moravském zemědělství a od roku 1980 je po něm pojmenována na Moravě Jaroslavem Horákem vyšlechtěná modrá vinná odrůda – kříženec frankovky a svatovavřineckého.
Spojování s jiným společnostmi
Společnost se koncem roku 1806 sloučila s brněnskou Soukromou společností spojených přátel k zvelebení znalostí přírody a vlasti. Toto sloučení iniciovaly vídeňské orgány, které sledovaly zvýšení aktivity hospodářské společnosti. Motivovaly to i příslibem obnovení vyplácení ročního příspěvku 300 zlatých. Po sloučení měla společnosti 33 členů a ředitelem se stal hrabě Antonín Mitrovský (v roce 1807 odstoupil a nahradil jej starohrabě Hugo František Salm), kancléřem byl Michal Smetana a sekretářem Christián Karel André. Činnost společnosti to aktivovalo, započala více publikovat a budovat vlastní knihovnu.
Další změna nastala v roce 1811, když k ní byla připojena slezská hospodářská společnost a vznikla tak Císařsko-královská moravskoslezská společnost pro zvelebení orby přírodoznalectví a zeměznalství v Brně. V letech 1782-1850 totiž byly z hlediska správního (gubernium) a soudního (vrchní zemský soud) Morava a Slezsko spojeny v jednu Moravskoslezskou zemi. Ovšem z hlediska samosprávného a stavovského byly země odděleny a každá měla vlastní zemský sněm.
Slezská společnost byla do té doby málo aktivní a prakticky přebírala jen tisky společnosti moravské. Po sloučení měla společnost 42 členů a od roku 1814 začala vydávat velký hospodářský kalendář v němčině a malý hospodářský kalendář v němčině i češtině. V roce 1817 spoluzakládala Františkovo muzeum (dnes Moravské zemské muzeum), jemuž přenechala do užívání Biskupský dvůr v Brně, stále jej však vlastnila a konala v něm valné hromady a měla sídlo. Vnitřně se společnost rozdělila na další spolky (odbory) podle zájmu členů (ovocnářský, ovčácký, meteorologický, rybářský aj.), v roce 1818 získala vlastní tiskárnu.
Po vzniku okresní sktruktury vznikají podle soudních okresů v rámci společnosti okresní spolky a ty mimo jiné organizují okresní hospodářské výstavy. V jazykově smíšených okresech působily samostatně německé a české spolky. Členové okresních spolků platili členský poplatek 1 zlatý ročně. Členství okresních spolků nebylo vázáno na daný okres, takže v některém okresním spolku byli členové i ze sousedních okresů, či dokonce mimo Moravu a Slezsko. Okresní spolky se mohly dělit na zájmové sekce (včelaři, vinaři). Okresní spolky také často iniciovaly vznik zemědělských (rolnických) škol za podpory zemského sněmu a organizovaly přednášky pro rolníky a někde i knihovny. V rámci okresních a zájmových spolků bylo organizováno v roce 1868 asi 12 000 členů, což však bylo asi jen 5 % rolníků v zemi. V 90. letech 19. století bylo organizováno v okresních spolcích asi 30 000 členů. Od roku 1893 změnila společnost název na Císařsko-královskou moravskou společnosti ku zvelebení hospodářství, přírodoznalství a vlastivědy.
Společnost též vydávala německy jako své periodikum od roku 1821 Oznámení společnosti (Mittheilungen der k.k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur-und Landeskunde in Brünn), přejmenované roku 1892 na Ústřední noviny pro moravské venkovské obyvatelstvo (Centralblatt für die mährischen Landeirte). V roce 1864 začala vydávat i český měsíčník Rolník, který se přejmenoval v roce 1884 na Zprávy a stal se čtrnáctideníkem a v letech 1892-98 vycházel pod názvem Ústřední list rolnictva moravského.
Protože Morava byla dvojjazyčná, dvojjazyčně fungovala i společnost jako moravská veřejnoprávní instituce, což se projevilo i při návštěvě císaře a moravského markraběte Františka Josefa I. v Brně, kdy 29. 6. 1892 navštívil Františkovo muzeum, což bylo sídlo společnosti, kde jej uvítal ředitel společnosti rytíř Emanuel z Proskowtzů, přičemž uvítací projev začal německy, pak přešel do češtiny. Obdobně František Josef odpověď začal německy, ale dokončil česky.
Utlumení činnosti
Přes společnost také proudily státní dotace do zemědělství. To však skončilo rokem 1897, kdy byl přijat zákon o zemské Zemědělské radě pro Markrabství moravské. Tato rada, která fakticky vznikla 1898 přebrala podstatnou část kompetencí společnosti, včetně rozdělování dotací do zemědělství, čímž ztrácela společnost na významu. Rovněž německé noviny společnosti Ústřední noviny pro moravské venkovské obyvatelstvo se od roku 1898 až do roku 1916 staly listem Německého odboru Zemědělské rady. Okresní spolky se staly územní základnou Zemědělské rady jako instituce Moravské země pro zemědělství a venkov. Ústředí společnosti tak ztratilo smysl a společnost na poslední valné hromadě 12. 12. 1898 sama ukončila svou činnost v oblasti zemědělství, změnila název na Císařsko-královskou moravskou společnosti pro zvelebení přírodoznalství a vlastivědy, dala samostatnost členských okresním a odborným spolkům a odsouhlasila převod svého majetku na Moravskou zemi dílem pro zřízení zemědělské nadace a dílem pro moravské zemské Františkovo muzeum (Biskupský dvůr v Brně). Česky vydávaný Ústřední list rolnictva moravského zanikl a nahradil jej od roku 1899 časopis Českého odboru Zemědělské rady Moravský hospodář.
Více se o této společnosti dozvíte po otevření Brány poznání.
