Kdo by neznal nesmrtelnou hlášku, která zazněla z úst Oldřicha nového ve filmu Kristián (1939). Následoval pak tanec s kráskou a tajuplný odchod proutníka. To vše za zvuků písně Slávy Emanuela Nováčka Jen pro ten dnešní den v podání – nuže kapely Melody Boys a jejího šéfa R. A. Dvorského. A právě tomu věnujeme tuto krátkou vzpomínku. Bez něj by česká hudební kultura, a troufám si říci, že nejen prvorepubliková, vypadala docela jinak.
Melody Boys
Rudolf Antonín, později slavný R. A. Dvorský, se narodil 24. března 1899 ve Dvoře Králové nad Labem (odtud ten „Dvorský“) a zemřel 2. srpna 1966 v Praze. Je to už 60. let vyjadřující skoro celý život. V případě R. A. Dvorského to byl velice intenzivní kulturní život po životě.
Rudolf Antonín sice vystudoval obchodní školu, ale táhlo jej to k hudbě. Už od 16 let skládal, pak se dal do party s průkopnickým kabaretiérem Jiřím Červeným (Červená sedma). Skoro od samého počátku, od roku 1924, měl vlastní pořad ve státním rozhlase, zvaném tehdy Československý radiojournal. Na konci 20. let založil a až skoro do konce války vedl orchestr Melody Boys, asi nejslavnější kapelu té doby.
Ovšem pro spravedlnost dodejme, že těch muzikantských es té doby byla spousta – Jaroslav Malina, Bobek Bryen, Jiří Traxler, Emil Ludvík… Ovšem bez Melody Boys se neobešla skoro žádná lepší filmová komedie, zdaleka nejen ten Kristián (taky třeba Muži v offsidu, U poklady stál, Za tichých nocí, dokonce i v adaptaci Švejka z roku 1931, tam ovšem hrál roli důstojníka - karbaníka).
K jeho pěveckým hvězdám pak patřili například Inka Zemánková, Zdena Vincíková, Jiřina Salačová nebo Arnošt Kavka a populární Sestry Allanovy. Nevídaně nastartovanou kariéru mu pak zbrzdila jednak TBC, jednak jako obvykle osvícení pražští konšelé, kteří mu už roku 1944 odebrali kapelnickou koncesi.
Pokus o emigraci a vězení
On totiž Dvorský byl nejen múzou políbený muzikant, ale měl i značný obchodní čuch. Stal se významným spoluvlastníkem tehdy dominantního vydavatelství Ultraphon, které bylo též vlastníkem značky Supraphon. Co se s tím podnikem dělo po květnu 1945, asi netřeba dlouze líčit.
V roce 1950 se rozhodl pro emigraci, ta se ale na udání nezdařila a Dvorský skončil na řadu let ve vězení. Vlastně jen špatný zdravotní stav mu paradoxně pomohl tuto smutnou etapu přestát, z basy se dostal deset let před svou smrtí, tedy v roce 1956.
Další léta se protloukal, jak to šlo, po estrádách, při krátkodobém uvolnění ledů mohl být vidět i slyšet občas v televizi a rozhlase. Mám pro to vysvětlení, prosté jak den. Dvorský byl symbolem gentlemana, prvorepublikového elegána, který svým hladivým hlasem oslovoval sentimentálně naladěná ouška návštěvnic slavných podniků, jako byl slavný Pygmalion na Václavském náměstí, později kino Blaník, dnes bůhvíco. Byla to taková vkusná verze těch pohádek o ženách z lidu, které se dostanou ke krásnému a bohatému nápadníkovi. Kalendářová historka, ale krásná!
Dvorského hudba, nutno říci, byla dobově pestrá – od swingu po dechovku. Největším jeho hitem bylo Vackovo Cikánko ty krásná (ale bacha, to je původně tango, žádné venkovské dup dup).
Pro naše časy ale R. A. Dvorský znamená ohlédnutí po časech, které, když už třeba nebyly lepší než ty pozdější, byly aspoň laskavější.
Kdo jiný něco takového umí vytvořit?
