Básník, spisovatel a překladatel Vilém Závada se narodil 22. května 1905 ve vsi Hrabová (dnes součást Ostravy) v rodině valcíře vítkovických hutí Karla Závady (* 1875), který v roce 1915 padl na haličské frontě, a Otilie rozené Tomšíkové (* 1881). Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouštinu.
Po ukončení studií žil a tvořil v Praze, ale na Ostravsko se vracel po celý život. Postupně se sblížil s řadou příslušníků mladé básnické generace, mj. s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Konstantinem Bieblem a Františkem Halasem.
V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu, změnil římsko-katolickou příslušnost a stal se členem Českobratrské církve evangelické Po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V témže roce byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, ale o rok později se této funkce vzdal.
Po roce 1953 působil převážně jako spisovatel z povolání a až do svého odchodu do důchodu (1965) zastával významné funkce ve Svazu československých spisovatelů. V roce 1955 byl prohlášen zasloužilým umělcem, národním umělcem se stal v roce 1966. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.
Kromě výše uvedeného prohlášení Kupředu, zpátky ni krok! podepsal i prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.
V roce 1955 byl prohlášen zasloužilým umělcem, národním umělcem se stal v roce 1966. Syn Jan Závada (1933–2024) byl molekulární onkolog a odborník na genetiku virů. Vilém Závada zemřel v Praze 30. listopadu 1982, pohřben je na Vyšehradském hřbitově.
Jeho dílo je spíše pesimistické (obdoba Halase), plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mládí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Zračí se v něm velmi silný vztah k rodnému kraji.
Více se o tomto pozoruhodném talentu české poezie a jeho díle dozvíte po otevření Brány poznání.
