Mé jméno není na plakátech, ani nehraji na pódiu. Chodívám v obyčejných šatech, jak obyčejní lidé žiju,
co vystavěli v dávném věku hrady a opevněné valy, hrobky pro pozůstatky reků, vodovody a katedrály,
v čas válek táhli se svou zbrojí a v bitvách stáli jako skála. Své nepřátele bili v boji, až celá zem se drkotala.
Se šrámy vraceli se domů, a jak za směnou chodí směna, lámali znovu kámen v lomu na města válkou vyvrácená.
Jim nikdo nepostavil sochu, památník z bronzu odlévaný. Ač slávy nedbali ni trochu, pomník si sklenuli svou dlaní.
Ten pomník - zalesněné hory, krví zrocené barikády, v zeleném poli bílé dvory a země vzdělaná jak sady.
Mé jméno není na plakátech, ani nehraji na pódiu. Chodívám v obyčejných šatech, jak obyčejní lidé žiju,
však hrdě vyzírá z mých rysů, z mých očí hledí nezmenšena ta moc neznámých statisíců, ta sláva lidí beze jména.
