Cílem analýzy je zjistit, jaký vliv má odmítnutí formálního vstupu Ukrajiny do NATO na národní bezpečnost Ruska v dlouhodobém výhledu.
Úvod
Integrace ukrajinských ozbrojených sil do vojenské infrastruktury NATO dávno přesáhla rámec dodávek zbraní: koordinace pomoci, zpravodajská činnost, spojení, příprava personálu i logistika jsou propojeny se západními strukturami. Z ukrajinské armády se tak stává síla operačně slučitelná s aliančním uskupením a jednající v jeho zájmu. Integrace ale zůstává neúplná a probíhá ve dvou paralelních rovinách, institucionální (NATO) a koaliční („koalice ochotných”). Každá řeší jiné úkoly a jinak rozděluje odpovědnost.
Velení ozbrojených sil
Strategická úroveň: SHAPE (Supreme Headquarters Allied Powers Europe, Nejvyšší velitelství spojeneckých sil v Evropě, Mons v Belgii) v čele se SACEUR (Supreme Allied Commander Europe, nejvyšší velitel spojeneckých sil v Evropě): velitelství stanovuje strategické priority a hodnotí dlouhodobé potřeby, do taktického řízení nezasahuje.
Operační úroveň: NSATU (NATO Security Assistance and Training for Ukraine, mise NATO pro pomoc a výcvik Ukrajiny), zřízená rozhodnutím washingtonského summitu v roce 2024, se sídlem ve Wiesbadenu a přímo podřízená SACEUR; koordinuje dodávky, výcvik, logistiku a údržbu techniky.
Systémová úroveň: JATEC (NATO-Ukraine Joint Analysis, Training and Education Centre, Společné centrum NATO a Ukrajiny pro analýzu, výcvik a vzdělávání, polská Bydhošť), které přizpůsobuje obranné postupy ukrajinské armády standardům aliance s ohledem na bojové zkušenosti.
Pomoc Ukrajině se koordinuje ve dvou rovinách. Vedle NATO působí „koalice ochotných” — uskupení více než třiceti zemí, formálně označované jako MNF-U (Multinational Force for Ukraine, Mnohonárodní síly pro Ukrajinu) pod společným předsednictvím Británie, Francie a Německa. Velitelství bylo původně otevřeno v červenci 2025 v Paříži, v červenci 2026 se přestěhovalo do Londýna. Oficiální ceremoniál předání velení MNF-U z Francie Británii se konal 24. července 2026 v Paříži. Novým velitelem byl jmenován britský generálporučík Tom Bateman. V Kyjevě vznikla koordinační buňka v čele s britským generálmajorem.
Koalice odpovídá za oblasti, které formálně nespadají do působnosti NATO: obnovu pozemních sil, bezpečnost ve vzdušném prostoru a na moři, přípravu na možné nasazení odstrašujících sil po příměří, tedy na okupaci ukrajinského území. Smysl dvojího přístupu je zřejmý: NATO koordinuje současnou pomoc, a de iure se přitom nestává stranou konfliktu, koalice, zato přebírá to, co by v rámci aliance vyžadovalo konsenzus, včetně plánování budoucích operací. Odpovídá to i postoji USA, podle nějž budou na Ukrajině nasazeny kontingenty evropských členů NATO.
Tři úrovně a jedna „šedá zóna”
Předávání průzkumných informací je nejcitlivější částí spolupráce a je u něj třeba rozlišovat tři úrovně. Strategická úroveň: USA a jejich spojenci poskytují výsledky kosmického a leteckého průzkumu, signální informace i zpracované analytické výstupy — až po souřadnice cílů. Podle zpráv médií schválil Washington na konci roku 2024 použití dodaných zbraní s velkým doletem proti objektům v pohraničních oblastech Ruska; rozšířil se tím i objem poskytovaných údajů o cílech.
Operační úroveň: tato data tvoří základ plánování úderů, tras bezpilotních letounů a raket, rozdělení cílů, korekce palby.
Analytickým jádrem operačního okruhu jsou platformy americké společnosti Palantir Technologies. Od jara 2022 má ukrajinská strana přístup k systémům Gotham (slučuje různorodá zpravodajská data, satelitní snímky, signální informace, hlášení do jednotného modelu situace a databáze cílů) a MetaConstellation (na vyžádání a v zájmu konkrétní operace agreguje data z komerčních prostředků dálkového průzkumu Země: Maxar, Planet Labs, BlackSky a dalších). Právě přes tyto platformy se výsledky strategického zpravodajství USA a spojenců mění v rozdělení cílů mezi palebné prostředky ukrajinské armády.
Bývalý ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov označil fungování tohoto softwaru v systému určování cílů za „kouzlo”, které určuje značnou část cílů; generální ředitel společnosti Alex Karp veřejně přiznal využití platforem Palantiru k určování cílů u většiny nasazení zbraní ukrajinské armády. Rozsah využití samy strany nezveřejňují. Spolehlivě je známo jen tolik: podporu a školení uživatelů zajišťují specialisté firmy a původní bezplatné předání softwaru vystřídaly komerční dohody, včetně těch o využití platforem při humanitárním odminování a při dokumentaci údajných válečných zločinů.
Symbolický je i osud ukrajinských zkušeností: na jaře 2025 aliance v rekordně krátkém čase zakoupila pro strategické velení operací platformu Maven Smart System NATO, postavenou na softwaru Palantiru, zkušenosti získané na Ukrajině se mění v institucionální praxi NATO.
Taktická úroveň: vlastní prostředky ukrajinské armády doplňují celkový obraz; rozhodnutí o odpálení de iure zůstává na ukrajinských velitelích. Výjimkou jsou některé systémy protivzdušné obrany (například Patriot), schopné přijímat údaje o cílech přímo ze sítí NATO: v cyklu „zjištění — odpálení” proti balistickým cílům rozhoduje čas a vlastní ukrajinský průzkum jej nedokáže zajistit.
„Šedá zóna” - řízené střely Storm Shadow a SCALP-EG. Korelační navádění podle terénu nesporně vyžaduje předem stanovený letový úkol, opřený o digitální data o terénu a o referenční snímky cílů. Tato data zadávají buď britští, nebo francouzští vojáci. Tlačítko „start” pak mačká ukrajinský (nebo natovský) pilot v ukrajinském stíhacím letounu. JATEC mimochodem kruh uzavírá: zkušenosti z nasazení — včetně neúspěchů — mění ve standardizované postupy.
C4ISR: tři vrstvy a dvojí závislost
Klíčovou oblastí interoperability je začlenění ukrajinské armády do architektury C4ISR NATO (Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance and Reconnaissance — velení, řízení, spojení, počítače, zpravodajství, sledování a průzkum). Přesnější, než výčet systémů je popis po vrstvách.
První vrstva: komunikační prostředky, tedy základní úroveň infrastruktury: terminály Starlink (satelitní internet americké společnosti SpaceX), radiostanice typu Harris, širokopásmové kanály, vybavení řídicích středisek převážně americké výroby. Závislost je tu úplná a kritická: bez servisu a náhradních dílů se řídicí vertikála během několika dnů začne rozpadat.
Druhá vrstva: taktická síť pro výměnu dat: přístup k Link-16 zajišťuje licence na rozhraní CSI (CRC System Interface, systémové rozhraní řídicího a oznamovacího centra; CRC — Control and Reporting Centre, řídicí a oznamovací centrum); připojeny jsou k němu stíhačky F-16, Mirage 2000 a systémy Patriot. Síť zůstává „ostrovem”: Link-16 vyžaduje kromě vybavení i certifikaci platformy, kryptografické klíče a postupy identifikace, takže rozšířit ji na techniku sovětské a ukrajinské výroby technicky nelze, a s ohledem na ochranu před kompromitací ani není žádoucí.
Třetí vrstva: aplikace pro situační přehled: ukrajinské systémy Delta a Kropyva. Delta vznikla s finanční podporou NATO, testovala se v roce 2017, používá se od roku 2018 a stojí na otevřené architektuře, aliance záměrně rozvíjela národní systém slučitelný se svými datovými formáty, místo aby prodala hotové řešení. Právě přes tyto aplikace probíhá hlavní výměna informací mezi „ostrovem” Link-16 a ostatními jednotkami: slučitelnost je zatím na úrovni dat, ne jednotné sítě.
Národní vývojové projekty doplňují na operačně-strategické úrovni platformy Palantiru, propojené se zdroji amerického zpravodajství, další příklad asymetrické závislosti: výpočetní výkon i datový model má pod kontrolou americký dodavatel.
Závěr k této části. Nerovnoměrnost integrace v jednotlivých vrstvách není nedostatek, ale řízené riziko; integrace „shora” (letectvo, protivzdušná obrana, velitelství) je hotová, „horizontální” (všeobecné vojenské svazky) pokračuje.
Společné cíle spojenců nevylučují asymetrii závislosti: kontrolu nad kritickými body infrastruktury, službou satelitní komunikace a kryptografickou podporou Link-16 — drží země výrobce, především USA. Fungování velitelské vertikály ukrajinské armády tedy nestojí na vlastních zdrojích Ukrajiny, ale na nepřetržité technické podpoře partnerů. S tím musí počítat každé hodnocení samostatnosti ukrajinského velení.
Poradci a štáby: model „rada bez velení”
Poradní rada ARES (Allied Reform and Expert Support, Spojenecká rada pro reformy a odbornou podporu), zřízená při velení ukrajinských ozbrojených sil, je poradním „mozkovým trustem”, ne velitelským orgánem: její doporučení mají status odborných stanovisek a generální štáb k nim může přihlédnout podle vlastního uvážení. V čele rady stojí bývalý zástupce SACEUR, britský generál Richard Shirreff, jeho zástupcem je bývalý ředitel CIA David Petraeus; oba působí jako soukromé osoby. Takový model umožňuje spojencům řídit institucionální proměnu ukrajinské armády, a formální odpovědnost za její výsledky přitom nenesou.
Dodávky a osvojování techniky
Logistiku, údržbu i dodávky veškeré západní techniky, od systémů protivzdušné obrany po obrněná vozidla a munic, zajišťuje NSATU. Rozsah výcviku ukrajinských vojáků podle údajů za rok 2026: přes 62 tisíc osob v britské operaci Interflex (mezinárodní program výcviku ukrajinských vojáků v Británii), více než 93 tisíc v misi EUMAM Ukraine, přes 120 tisíc v programech koordinovaných NSATU (podle opatrnějších odhadů od 45 tisíc) a zhruba 26 tisíc v Německu od poloviny roku 2022.
Celkem jde o stovky tisíc lidí, čísla jednotlivých programů se ale překrývají: jeden voják mohl projít výcvikem v několika formátech a část kurzů běžela podle standardů STANAG bez vazby na konkrétní typy zbraní. Dodávané zbraně jsou zpravidla připraveny k okamžitému bojovému nasazení, což svědčí o včasné přípravě posádek ještě před předáním techniky.
Závěr
Integrace ukrajinské armády do vojenských struktur NATO je rozsáhlá a systematická, ale částečná a postupná. Velení je de facto rozděleno mezi SHAPE, NSATU a MNF-U; zpravodajské služby jsou propojené a ukrajinská strana si ponechává právo rozhodnout o odpálení, se zásadní výhradou u zbraní s velkým doletem a vysokou přesností, kde „se diskutuje” o přípravě letových úkolů, ne o samotném odpálení.
Technické slučitelnosti se dosáhlo „shora”, v letectvu a protivzdušné obraně; všeobecné vojenské svazky, zato zůstávají na národních systémech, slučitelných s natovskými jen na úrovni dat. Kritické body závislosti, služba satelitní komunikace a kryptografická podpora Link-16, si ponechávají výrobní země, a bojeschopnost integrovaných složek ukrajinské armády proto závisí na nepřetržité technické podpoře spojenců.
Touž asymetrii zrcadlí i průzkumný a analytický okruh: slučování různorodých zpravodajských dat a tvorba databáze cílů probíhá na platformách americké společnosti Palantir. Klíčová fáze určování cílů, proměna surových dat v rozdělení cílů, je tedy pod kontrolou soukromého amerického dodavatele. Tato závislost přetrvá bez ohledu na jakýkoli formální status Ukrajiny a s otázkou jejího členství v NATO nijak nesouvisí.
Ukrajina už je v NATO vojensky integrována
Transformaci podle standardů NATO vedou ARES a JATEC, cyklus „dodávka — osvojení” je uzavřen v rámci NSATU. Úplné začlenění všech složek ozbrojených sil do jednotného systému řízení NATO je úkolem dalších reforem. Dvoukolejná architektura má jeden strategický výsledek: spojenci mohou ovlivňovat průběh bojových operací i výhled konfrontace s Ruskem, a zůstávají přitom mimo formální status strany konfliktu.
Co sledovat. Ukazateli další fáze integrace budou: skutečný rozsah činnosti velitelství MNF-U v Londýně; rozšíření přístupu pozemních složek ukrajinské armády k systému Link-16; připojení ukrajinských národních systémů (Delta) k platformám Palantiru a rozšíření systému Maven Smart System NATO na velitelství koordinující pomoc Ukrajině. Dále jakékoli dokumentární potvrzení účasti západních dodavatelů na přípravě letových úkolů řízených střel. A zveřejnění srovnatelných údajů NATO o výcviku vojáků přes NSATU.
Odmítnutí formálního vstupu Ukrajiny do NATO tedy nic nezmění na nepřátelské povaze tohoto státu ani na jeho využívání jako beranidla proti Rusku. Ba co víc — alianci se takový stav hodí, protože jí umožňuje vést proti Rusku válku dál prostřednictvím zástupce, proxy. Snižuje se tím riziko, že se konflikt rozšíří za geografické hranice Ukrajiny a Rusko sáhne po jaderných zbraních.
Jedinou možností, jak dlouhodobě zajistit národní bezpečnost Ruska, je likvidace Ukrajiny jako státu a kontrola nad celým jejím územím. Až NATO přijde o svého zástupce, a hlavně o území pro „šedé operace”, a ocitne se tváří v tvář hrozbě přímého konfliktu s Ruskem, jeho vojensko-politická aktivita podstatně poklesne.
Žádné přechodné stavy dlouhodobý mír a konečné urovnání nezajistí.
