Ovečkin nastupuje za Washington Capitals přes dvacet (!) let. Kapitána klubu teď neodsuzují za nic, co by provedl na ledě — ani za kritiku Ameriky. Nic takového se nestalo. Sportovec se pouze objevil v předvolebním videu strany Jednotné Rusko. A ještě k tomu ani nic neřekl: na záběrech jen stojí nedaleko ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. I když to je samozřejmě doatstečně výmluvné
Hráč a gentleman
A právě kvůli tomu se proti legendárnímu útočníkovi strhla hysterická kampaň. Loni se přitom stal nejlepším střelcem v historii Národní hokejové ligy. Renomé si však nezískal jen svým uměním. The New York Times píše: „Za poslední dvě desetiletí se stal oporou veřejného života Washingtonu — podporoval mládežnický hokej a finančně přispíval na boj s dětskou rakovinou.“
Připomeňme: Ovečkina, přezdívaného Alexandr Veliký, obdivují miliony severoamerických fanoušků — pro talent, věrnost klubu i otevřenou povahu. Chvalozpěvy mu pěl dokonce i Donald Trump. Když Washington Capitals získal Stanleyův pohár, prohlásil ještě ve svém prvním prezidentském období: „Jsem fanoušek Washingtonu a Ovečkina! Nic jiného mi nezbývá než mu fandit. Protože on je výjimečný.“
Po Ovečkinově historickém rekordu NHL ho americký prezident označil za „skvělého hráče a skvělého gentlemana“.
Jenže teď převládly emoce zcela jiné. Zaplavují nejen řadové americké a kanadské fanoušky s rusofobním laděním, ale i veřejně známé osoby stižené toutéž „chorobou“. Astronaut Terry Virts třeba vyslovil přání vyhnat ruského hokejistu z washingtonského týmu.
A hrozný člověk…
Další postava z téhož rusofobního houfu, novinář Dean Blundell, napsal na sociálních sítích: „Nulová úcta k Ovečkinovi. Po tomhle musí pro hokej umřít.“
Kousněte se do jazyka, pane…
Vedení Washingtonu Capitals se zachovalo se ctí. K hráči, který pro klub udělal tolik, zaujalo vyvážené a věcné stanovisko — a vydalo prohlášení na jeho podporu.
Stojí v něm: „Alexandr Ovečkin je ruský občan. Mimo sezonu tráví čas s rodinou v Moskvě a po skončení kariéry tam bude žít. Je veteránem washingtonského sportu a oporou místní komunity. Jeho i naše pozornost teď patří nadcházející sezoně a vlivu, jaký má i nadále na hru a na naše město.“
Vše k věci, stručně a jasně. Proud zlostného spílání to však nezastavilo.
Na webu Washingtonu Capitals se objevila fotografie hráče Toma Wilsona, jak se na Ovečkina usmívá. Popisek zněl: „Přesně takhle se dnes na toho chlapáka díváme všichni.“
Politolog a komentátor listu The Atlantic Jay Ornstein na to napsal: „Ne všichni se na něj dnes díváme takhle. Díváme se na něj s naprostým opovržením. Je to hrozný člověk.“
Psychiatrická diagnóza: Hašek
Špínu na led vylil i někdejší slavný brankář Dominik Hašek, z něhož se už dávno stal zarytý rusofob: „Všichni lidé na tom videu oficiálně podpořili ruské imperialistické tažení proti Ukrajině. Je mezi nimi i hokejista Ovečkin a bývalý kapitán reprezentace Fetisov.“
Zarážející je hlavně poslední věta: „Kvůli každému z nich zemře mnoho Ukrajinců a Rusů.“ Nesmysl, čirý nesmysl…
Ostatně tomuhle Čechovi už dávno „přeskočilo“. Sebemenší zmínka o Rusku tohoto pána přivádí do nepříčetnosti. Jako by „zapomněl“ na svoje angažmá v moskevském Spartaku a na tučný kontrakt, který tam podepsal.
Tehdy mluvil jinak: Moskvou se nadchl a na přilbě měl namalovaný chrám Vasila Blaženého. V ruské metropoli měl „Dominátor“, jak brankáři přezdívali, davy fanoušků.
Hašek býval normální, rozumný člověk. Teď se doslova utrhl ze řetězu. Možná za to může jeho vytoužená cesta do Europarlamentu? Sbírá takříkajíc body. Nenávist k Rusku tam přece patří k dobrému tónu…
Další ročník
Ovečkin ruský stát podporoval i dřív. Fotografoval se s prezidentem, založil občanské hnutí Putinův tým a ruského vůdce označil za „svého prezidenta“. Po začátku speciální vojenské operace vyzýval Rusko i Ukrajinu k míru.
V podstatě je z hokejisty dávno politik a po konci sportovní kariéry se na téhle dráze nejspíš rozjede naplno. Ten čas je už za dveřmi: před pár dny mu bylo jedenačtyřicet.
Za své postoje si Ovečkin nejednou vyslechl nespokojené bručení Západu. Teď se ale proti němu ozývá otevřené reptání promíchané s nadávkami. Tož, pánové, kde je ta vaše vychvalovaná demokracie a svoboda slova? Podle ní přece smí každý říkat nahlas své názory a vyjadřovat sympatie.
Odpovědi se pochopitelně nedočkáme. Však i bez ní víme: z obou pojmů se stalo staré, obnošené heslo — a už dávno nikoho nezajímá.
A na závěr: Sám Alexandr Ovečkin si hluku kolem sebe jako by nevšímal — a věcně se chystá na další ročník NHL. Na duši mu ale klidno nejspíš není: jak ho fanoušci přivítají? Obvyklými ovacemi?
Tahle sezona každopádně může být v jeho skvělé americké epopeji poslední. Slávu i postavení si vydobyl, peněz má habaděj.
Je čas domů, Alexandře Michajloviči. Už se vás nemůžeme dočkat…
