IPB vznikla sloučením Investiční banky a Poštovní banky koncem roku 1993. Profilovala se jako dynamická moderní banka a investovala do řady nově vznikajících především českých firem a projektů. V kuponové privatizaci v ní získali podíly drobní akcionáři, stát si ale ponechal kontrolní podíl.
Období 90. let dýchá svými krásnými i temnými rozměry romantickou atmosférou. Mezi ty temnější aspekty patřil fakt, že nízká míra regulace a porevoluční nezkušenost vedla k nedostatečnému řízení rizik. Úvěry byly často poskytovány na základě dobrých vztahů spíše než solventnosti žadatele nebo dobrého investičního nápadu.
V bankách se proto kupily špatné úvěry, které, podobně jako později v případě finanční krize v letech 2007-2008, představovaly pro českou ekonomiku časovanou bombu. Problémy se maskovaly složitými finančními machinacemi jako je prodej špatných úvěrů skrytě vlastněným společnostem.
Protože IPB patřila mezi největší finanční instituce tehdejší ČR, rozhodla se vláda prodat státní podíl japonské Nomuře; Buď se naivně domnívala, že kapitál a know-how velké mezinárodní společnosti pomůže v restrukturalizaci IPB – v té době už poslední banky v českých rukách – a zbaví ji špatných úvěrů. Nebo za transakcí bylo ještě něco mnohem temnějšího. Ale k tomu nejsou důkazy.
Nomura však z IPB místo nápravy vyvedla všechny solidní české podniky a investice do svých dceřiných společností. Ty špatné v IPB nechala. Krize začínala bujet a stále více znepokojivých informací prosakovalo na veřejnost. V několika málo dnech počínaje pondělím 12. června byly pobočky banky vzaty útokem, klienti vybírali hotovost v souhrnné hodnotě desítek miliard korun. Také o tomto “runu na banku” se spekuluje, že byl zorganizován.
Nakonec (16.6. roku 2000) vyhlásila vláda (v čele s Milošem Zemanem) spolu s ČNB (v čele s Josefem Tošovským) nucenou správu IPB. Překvapivým faktem byl nástup nuceného správce – do té doby neznámého Petra Staňka – v doprovodu plně vyzbrojené jednotky URNA (Útvar rychlého nasazení). Manažeři IPB byli nahrazeni státními úředníky a zaměstnanci ČNB.
Předseda ODS Václav Klaus to tehdy označil za „bankovní loupež za bílého dne spáchanou státem.“ Kontroverzím rozhodně neubylo ani poté, co 19.6. byl to, co zbylo z IPB, převedeno za symbolickou 1 korunu do vlastnictví tehdy už belgické ČSOB. Otázky se jen rojily: Byla tato transakce předem domluvená? Šlo o standardní a solidní postup, nebo byla IPB „ukradena“ Nomuře?
Pohledávky a nevymahatelné úvěry byly převedeny do České konsolidační agentury, a nakonec jejich splacení zůstalo na daňových poplatnících. Šlo o stovky miliard korun.
Chcete-li se dozvědět více informací o tomto nevětším bankrotu v českých dějinách, přijměte pozvání do Brány poznání.
