Jen rodina může dětem poskytnout plnohodnotnou výchovu. A teď čelíme krizi rodiny. A to je velmi vážný problém. Sovětská škola byla postavena na kombinaci výchovy a vzdělávání. Ale v devadesátých letech se prohlásilo, že výchova je totalita. Výchova by měla být jen výchova a vychovávat by mělo vše včetně ulice – kromě školy. Myslím, že je to mylná představa.
Sociální zdivočení dětí
Opakovaně jsem učil v USA, v Evropě. A vidím, že ruské, americké či francouzské děti procházejí procesem sociálního zdivočení. V SSSR existoval systém – jiskřičky, pionýři, komsomolci – který obecně měl své pozitivní výsledky. Vyrůstal jsem v poměrně šťastném období pro sovětský systém v šedesátých a sedmdesátých letech.
Narodil jsem se v padesátém prvním roce. Bylo to období, kdy už neexistoval strach, ale egoismus ještě nepřišel, zatímco stále ještě byl dobrý kolektivismus. Pamatuji si na svou jednoduchou školu u Moskvy. Měli jsme obrovské množství klubů, byl tam Dům pionýrů. Jinými slovy, stát se staral o to, aby byly děti zaměstnány, aby byly zaměstnány pozitivním způsobem, a děti byly zapojeny do oddílů. Pak se to všechno zřítilo a teď je to pryč.
Bývalého ministra školství pana Fursenka se ptali: “Proč neobnovíte sovětský vzdělávací systém?” Odpověděl: “Nemáme peníze na sovětský vzdělávací systém.” Takže je to jen problém financí? Nemyslím. Určitě potřebujeme všeobecnou tělesnou výchovu ve školách: lyžování, basketbal, lehkou atletiku. Ale také „Připravenost na práci a obranu“. Současně je třeba dítěti od dětství vštěpovat lásku k hudbě.
Je klasika mrtvá?
Miluji Carlose Gardela, tango, 20. léta v Argentině. Velmi miluji Bacha, Beethovena, Wagnera. Děti by měly znát hudbu. Moje manželka je povoláním hudebnice. Povoláním je dirigentka, pracovala v hudební škole. A říká, že v posledních letech (odešla v roce 2013). V posledních 3-4 letech začaly chodit děti, 10 -11leté děti, a začaly říkat: “No, co nám to říkáte! Klasika, Čajkovskij, Bach … Ale pro nás je klasika Pugačevová”. Takhle by to nemělo být.
Klasika je klasika. Děti by se měly vychovávat ke vkusu. Třeba vědět, kdo je Musorgskij, kdo je Rachmaninov, Čajkovskij, Wagner. Nemusíte vědět, kdo je například Schnittke nebo Mahler. Je to taková kakofonická hudba. Ale ruskou klasickou hudbu, kterou končíme Sviridovem, úžasným skladatelem, musíte znát. Stejně jako mimochodem dějiny malířství. Abychom tomu rozuměli, že tady je například Šiškin nebo Vasněcov. A tady je Malevičův „Kvadrat“, který můžete vyhodit z okna. Tady je Šagal, kterého také lze vyhodit z okna.
Když jsem chodil do posledních dvou tříd, 9-10. ročníku, přišli k nám veteráni Velké vlastenecké války a vyprávěli nám o válce. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby lidé, kteří se nyní vracejí z fronty, přišli za dětmi a popovídali jim o tom, co znamená válka při obraně vlasti. Přišli by také lidé z různých profesí. V zásadě by to mělo být součástí širšího programu, mělo by to být zakomponováno do systému. Ale už samotný fakt pozvání lidí, kteří by přišli za školáky, kteří se už rozhodují, a vyprávěli by o životě – to by bylo určitě správné.
Technologie ničí duši
Otázkou, kterou nelze vynechat, jsou nejnovější technologie. Podle mého názoru přinášejí technologické výdobytky mladé generaci devadesát procent zla a sotva deset procent dobra. Děti, které tráví čas s klávesnicí nebo dokonce s tabletem, vůbec nepracují s perem, což je důležité zejména ve věku do 10 let. Protože proces psaní, který je fyziologicky velmi složitý, trénuje levou mozkovou hemisféru u praváků a pravou hemisféru u leváků.
Pokud dítě neabsolvuje školu psaní, jedna z hemisfér bude nedostatečně vyvinuta. O zátěži očí raději mlčím, lékaři jsou zhrozeni. V antických dobách existovalo mnoho zajímavých přístrojů, které se používaly zejména na hraní her. Moderní přístroje bohužel naše mládež také používá hlavně ke hraní her. Těžko říct, jak blízké je přátelství mých studentů se zařízeními a pomůckami. Mají tablety, každý má chytrý telefon.
Učím od roku 1972, všiml jsem si, jak se rukopis studentů v posledních dekádách změnil k horšímu. V devíti z deseti případů je špatné písmo nedostatečně vyvinutým charakterem, nedostatečně vyvinutým psychotypem.
To, co mě ale vůbec nejvíc znepokojuje, není to, kolik dobra nám přinesla nová zařízení, ale hlavně dramatický pokles úrovně vzdělávání. Obrazně řečeno – vysokoškolský pedagog je člověk, který zatlouká hřebíky do zdi. Od 90. let by těchto hřebíků potřeboval stále více. Nyní je však problém dramatický: Zeď už neexistuje, je třeba ji postavit znovu. Než ji však postavíte, student končí bakalářské studium a my se s ním loučíme.
Nejhorší je, že neodešel jen intelekt, ale touha rozvíjet jej.
Sešup do předgutenbergovských dob
Na konci minulého tisíciletí jsem při vyučování uvedl příklad rozvoje fotbalu (přechod na totální fotbal) a západního filmu. Dnešní mladí lidé, i když se zajímají o fotbal, nevědí nic o jeho historii. Neustále bojuji s pokušením ptát se mladých lidí: „Co děláte ve volném čase?“.
Nepochybně existují velmi talentované a inteligentní děti, ale úroveň vzdělání dramaticky klesla. Nedávno ředitel jedné z fakult Moskevské státní univerzity řekl učitelům, že potřebují co nejvíce vizualizace. Děti nyní přecházejí na vizualizaci a my potřebujeme co nejvíce vizualizace. Je to návrat do předgutenbergovských dob. Zde je obrázek, reagujte na obrázek. To je výtvor kasty hlupáků!
Pamatuji si, když vycházel časopis Politická třída. A já jsem měl článek „Konspirace – směšná a přísná věda“. Byl dlouhý, bylo tam spousta barevných fotografií. Řekl jsem: Dejte méně fotografií, více textu.” Odpověděli mi: “Ne, naším důležitým čtenářem je prezidentská administrativa, a ta vnímá hlavně obrázky”.
Takže tento proces je opravdu reálný. Z hlediska logiky tohoto systému, života v asymptotách, a nikoli v exponenciálních podmínkách, by se poznání mělo opravdu uzavřít. Vždyť se podívejte, co se stalo na konci 15. století: znalosti přešly z univerzit na královské dvory. Až po průmyslové revolucivznikly Oxford a Cambridge v podobě, v jaké existují nyní.
Udržuj vzdělání v bezpečí
Gandalf v Pánu prstenů říká o prstenu: Udržuj ho v tajnosti, udržuj ho v bezpečí. Totéž řekl i o znalostech. Opravdu – každý nepotřebuje veškeré znalosti. Ale to, co se nyní děje v univerzitním a vzdělávacím světě, je destrukce znalostí.
Přednášel jsem na amerických univerzitách Yale a Columbia. Už tehdy, koncem devadesátých a začátkem nultých let, bylo zřejmé, co se tam preferuje: Genderové vztahy.
Ale „metodologie sociálního výzkumu“ je pro velmi úzký okruh. I marxismus je pro velmi úzký okruh. Pro nás ostatní je to ekonomie. Politickou ekonomii jsme ovšem opustili v 90. letech a místo ní máme „účetní ekonomii“.
Prostě řečeno: Bez ohledu na to, co jsem já nebo jiní lidé vypracovali, logika vzdělávání se stále ubírá jiným směrem. Je to pád do temné propasti hluboké nevzdělanosti.
