Žádný český zločinec nezískal takovou popularitu jako Václav Babinský. Jeho jméno znají už malé děti především díky rozpustilé písničce o Babinském, starém lotru mexickém. Přitom skutečný Babinský pochopitelně nebyl ani Mexičan, ani nikdy nebyl v Africe. Byl to muž z litoměřického předměstí, jehož životní příběh je podivuhodnou směsicí zločinu, trestu a smířlivého závěru života v klášterní zahradě.
Mládí pod Litoměřicemi
Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 v Pokraticích, které jsou dnes součástí Litoměřic. Pocházel ze skromných poměrů. Otec pracoval jako nádenický zahradník v panských zelinářských zahradách. Kmotrem malého Václava se stal Antonín Biener, rytíř z Bienenbergu, významný český topograf, což naznačovalo, že by chlapec mohl mít slušný start do života. Skutečnost však byla jiná.
Rodiče dali nejstaršího syna na studia do litoměřického gymnázia, ale mladého Václava učení příliš nebavilo a se školou se brzy rozloučil. Vrátil se k otci a začal se učit zahradníkem. V roce 1816 nastoupil vojenskou službu u Wellingtonova pluku v Praze. Ani armáda však volnomyšlenkářskému mladíkovi nesvědčila, a tak se rozhodl z vojny dostat trochu zvláštním způsobem. Předstíral těžké šílenství. Svou roli zahrál natolik přesvědčivě, že byl umístěn do ústavu pro choromyslné a následně propuštěn z armády. Z léčebny pak utekl a ocitl se na ulici jako tulák.
Na cestě zločinu
Po propuštění z ústavu v roce 1824 se Babinský už nedokázal vrátit do běžného života. Celých osm let strávil mimo společnost a nyní se do ní již neuměl zařadit. Křižoval severní Čechy od Mělnicka a Mladoboleslavska až po Šluknovský výběžek a živil se příležitostnými krádežem. V tuláckém prostředí našel společníky, mezi nimi Aloise Hoffmanna, jehož sestra Apolena se stala Babinského celoživotní družkou a patrně i spolupachatelkou řady jeho zločinů.
Vlastní loupežnická kariéra se Babinskému vešla do pouhých tří let, mezi roky 1830 a 1833. Operoval s různými partami v okolí Lysé nad Labem, Děčína, Terezína či České Lípy. Používal řadu falešných pasů a neustále měnil identitu. Spolupracoval s lidmi na okraji společnosti — tuláky, vyděděnci a vojáky na útěku.
Banda přepadávala pocestné i obyvatele jejich domovů. Mezi oběťmi byl mlynář Antonín Hein, kterého po přepadení sklátila mrtvice. Nebo převozník Jan Krejza, jemuž loupežníci sebrali celoživotní úspory. Nejzávažnějším Babinského činem byla vražda pláteníka Jana Blumberga v lese u Horní Kamenice, kterého usmrtil osmi ranami nožem a oloupil ho o veškerý majetek.
V roce 1834 Babinský uprchl do Polska, do okolí Lodže, kde měl patrně příbuzné. Tam však padl do léčky, ze které se už nevymotal. Přesto trvalo další rok, než přiznal svou pravou totožnost. Soud měl na starosti dvanáct skutků, z nichž mu bylo prokázáno šest, včetně loupežné vraždy. V prosinci 1840 byl odsouzen – jen – ke dvaceti letům těžkého žaláře.
Za zdmi Špilberku a Kartouz
V červnu 1841 ho převezli na proslulý brněnský Špilberk. Zde strávil čtrnáct let a zažil pozoruhodnou proměnu. Choval se vzorně, modlil se, staral se o nemocné spoluvězně a stal se pomocníkem vězeňského kaplana. Z lupiče a vraha spoutaného okovy se vypracoval na obětavého ošetřovatele.
Když byl v roce 1855 Špilberk přeměněn na kasárna, putoval Babinský na zbytek trestu do Kartouz u Jičína, dnešních Valdic. Doufal, že bude za vzorné chování předčasně propuštěn, avšak zmýlil se. Musel si odpykat trest do posledního dne. Před propuštěním požádal o slyšení u ředitele věznice, prohlásil trest za spravedlivý a vyslovil přání, aby mohl zůstat ve vězeňské službě. Ven z vězení vycházel v roce 1861 jako pětašedesátiletý muž.
Zahradník v klášteře
Vězeňská správa nakonec Babinského doporučila kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, a tak se bývalý loupežník ujal práce zahradníka v jejich klášteře v pražských Řepích. Začal používat jméno Adam Müller, patrně ze studu za svou minulost. V klášteře strávil posledních osmnáct let svého života. Přes den pečoval o zahradu, večer pletl rohože, jen o nedělích občas zajel do hospody U Velkého dvora na Pohořelci.
Právě tyto hospodské návštěvy se staly důležitou kapitolou jeho příběhu. Babinský zde ochotně za zaplacení útraty vyprávěl přibarvené historky ze svého života. Mnohé z nich byly úplně vymyšlené, ale posluchači je milovali. Paradoxně tak sám přispěl ke své vlastní heroizaci a zamotal hlavy mnoha budoucím badatelům. Už v roce 1862 vyšlo první sešitové vydání příběhů o jeho skutcích a pražský flašinetář František Hais složil onu úvodem zmíněnou kramářskou píseň, která lupičovu slávu definitivně oživila.
Zemřel 1. srpna 1879 ve věku dvaaosmdesáti let. Jeho hrob na řepském hřbitově se zachoval dodnes. Z nebezpečného zločince se stala legenda. O jeho životě vznikly knihy, písně, filmy i televizní seriály. Country zpěvák Michal Tučný mu věnoval celé album a ve Slavných historkách zbojnických se jeho role zhostil Radoslav Brzobohatý.
Skutečný Babinský přitom nikdy nebyl romantickým zbojníkem, který bere bohatým a dává chudým. Byl to muž poznamenaný svou dobou, která z vojenských zběhů a tuláků často dělala otrlé zločince. Jeho příběh však ukazuje, že i člověk s tak temnou minulostí může dožít v pokoji, mezi růžemi a kedlubnami klášterní zahrady.
