Milan Rastislav Štefánik byl jednou z nejdůležitějších osobností vzniku samostatného státu Čechů a Slováků. Jeho rozsáhlé kontakty a šarm otevíraly Benešovi a Masarykovi dveře nejen do pařížských salonů. Byl okouzlujícím společníkem, který se dobře se orientoval i v přítmí zednářských lóží. Je totiž známou ale stále ignorovanou skutečností, že právě ty hrály důležitou úlohu nejen při poválečném uspořádání Evropy, ale i při vzniku Československa.
Jako člen Národní rady v Paříži v letech 1918-1919 byl československý ministr vojenství jedním z mála lidí nahlížejících do karet zahraničnímu odboji vedenému T. G. Masarykem a Edwardem Benešem. A právě to jej podle spekulací některých historiků stálo život. Ostrý spor o zahraniční orientaci budoucí republiky, který Štefánik vedl s Benešem před vznikem samostatného státu, se v osobě budoucího ministra zahraničí přetavil v osobní nepřátelství.
Štefánik považoval za nejbližšího spojence Itálii, zatímco Beneš prosazoval výhradní orientaci na Francii. Beneše k tomu vedly nejen kontakty z pařížských lóží, jejichž dveře mu předtím Štefánik pomohl otevírat, ale také těžce nesl, že během války neuspěl při jednáních o vytvoření československých jednotek v Itálii. Toto diplomatické selhání musel napravovat v dubnu 1918 Štefánik, kterému se smlouvu s Italy nakonec uzavřít podařilo.
Záhadná je i otázka Štefánikovi smrti. Historici i publicisté si stále kladou otázku, zda šlo o atentát, nebo nešťastnou náhodu. To zřejmě zůstane navždy nezodpovězeno. Oficiálně šlo o havárii. Podle některých historiků se mu však stalo osudným nepřátelství s Benešem, jehož chtěl za údajné defraudace pohnat před soud.
Pokud se chcete dozvědět více o této mimořádné osobnosti našich dějin a záhadných okolnostech jeho smrti stačí otevřít Bránu poznání.
