Osudová bitva naší historie. Vedla na rozcestí mezi temnotou permanentní revoluce a obtížné cesty k míru a obnově

Bitva, která se odehrála u středočeské vesničky Lipany na Kolínsku, patří k notoricky známým pojmům naší historie. V roce 1898 se stala námětem nejrozměrnějšího českého obrazu a pronikla i do známé protiválečné písně Suchého a Šlitra z roku 1964 o tom, že „i kytka pozná, že bitva hrozná životu nesvědčí“ O skutečném historickém významu, kontextu a reálném průběhu bitvy u Lipan se většinou ví podstatně méně.

Když proti sobě 30. května 1434 stanula vojska vedená znepřátelenými husitskými hejtmany Divišem Bořkem z Miletínka a Prokopem Holým, byla to situace stejnou měrou paradoxní jako logická. Domácí náboženské války v té době trvaly už patnáct let, a jejich důsledky byly nepřehlédnutelné: ztráty na životech, neobdělávaná pole, chaos, chudnutí země a kulturní stagnace.

Cesty z neutěšeného stavu mohly být jen dvě. Buď smír se Zikmundem a ukončení bojů, nebo nekonečné prolévání krve, dokud nebude dosaženo vytoužené vítězství, což ovšem pro radikální „Boží bojovníky“ neznamenalo nic menšího, než nastolení Kristova království na zemi a konec tohoto světa. Mezi těmito koncepcemi neexistoval kompromis.

A tak se stalo, co se stát muselo. Oba ideové tábory se shromáždily na pláni mezi osadou Hřiby a Lipskou horou, asi kilometr jižně od Lipan, aby tam svou při rozhodli silou zbraní. Nad hlavami válečníků obou vojsk přitom vlály korouhve se znamením kalicha, na obou stranách se bojovníci kryli za legendární vozovou hradbou…

Mnozí včerejší přátelé však nyní byli protivníky a mnozí nepřátelé spojenci. V sázce tehdy bylo mnoho: Země stála na rozcestí mezi temnotou permanentní revoluce a možností obtížné, leč potřebné, cesty k míru a obnově.