reply Protiproud
Tvorba

Zpěvák v odění romantika máchovského typu měl tenhle vítr rád a nechtěl střílet na milence

Zpěvák a hudebník Luboš Pospíšil se dožívá pětasedmdesátky. To je jako zpráva z Marsu.

Člověk si uvědomí, že Luboš Pospíšil je tu s námi už od konce 60. let, tedy víc než půlstoletí. U tohoto typu zpěváka, věčně mladistvě působícího, v celoživotním odění romantika máchovského typu, jako by se vůbec nepředpokládalo, že pro něj tiká čas ve stejném rytmu, jako pro všechny kolem.

Pospíšil a C&K Vocal

Poprvé jsme jej zachytili ve vokálním souboru C & K Vocal (podle jmen zakladatelů Jiřího Cerhy a Ladislava Kantora), který se před jeho příchodem klenul mezi impozantním barytonem Cerhovým a jakýmsi polozpěvem, polodeklamací Kantorovou, mimochodem autora většiny textů a dramaturga kapely.

To slovo tu nezní náhodou. Kantor byl velkým znalcem světové poesie a uměl z ní vybírat básně, které přesně seděly ke zhudebnění pro C&K Vocal. Vzpomeňme třeba jen Jaquese Préverta (Není se čeho bát), Františka Halase (A co?) či Francoise Villona (Spor duše a děla, Balada ze soutěže). V té poslední exceloval už i Luboš Pospíšil.

Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku

Jeho, v našich krajích neslýchaný, hlas se klenul už na debutové desce kapely s názvem Generace (píseň Oty Petřiny Lásko, lásko). Petřina byl také dominantním hudebním dohlížitelem na Pospíšilově debutovém albu Tenhle vítr jsem měl rád. Ještě předtím ale proletěl českým hudebním světem nenápadný, ale krásný a generačně padnoucí singl Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku. Začínalo to tahle:

Vzpomínáš si na ten rok
dechovka hrála ryčný a lehce hysterický song
vzpomínáš si na ten rok
kapela začla polkou a já měl se svou holkou soud
S dechovkou příbuzný jdou
vysílaj neznámý kód

A já tam stál jak kníže
tenkrát tak mlád jsem bláznil
a plánoval únos tvůj…“

Pro mou generaci 60+ to je dodnes kousek vyloženě kultovní, jak se hloupě, ale v tomto případě přesně říká.

Nestřílejte na milence

Sólovou kariéru začal Pospíšil už svrchu zmíněnou deskou roku 1983. Do převratu stihl ještě dvě: Tu první s názvem „…a nestřílejte na milence“ (1986) mnozí dodnes považují za Pospíšilovu nejlepší, obsahuje spoustu nosných a originálních melodií, zvukem a stylem nadlouho definovala typický pospíšilovský rukopis, a navíc tu už naplno roli hlavního textaře po Ladislavu Kantorovi převzal básník Pavel Šrut. Dovolím si tu ocitovat kousek z písně Ranní národní:

Kroužila po Národní ranní
podobala se noční svíci
Vtom začal padat
jako z knih - sníh
na nebe a na ulici
a byla jako anděl
kterýmu bílý křídlo
srazili šutrem uličníci

A ona pomaličku vešla
do první ranní tramvaje
zatímco padal jako z knih sníh
kterej nikdy netaje
a tramvaj tolik očí veze do pekla
anebo možná do ráje…

Mimochodem, autorem hudby, jakož i mnoha dalších písní z té doby, je Bohumil Zatloukal, někdejší dominantní postava svého času zakazované kapely Jasná páka. Zatloukal pak spojil s Pospíšilem své hudební kroky až k vrcholnému albu Příznaky lásky (2008). Pro úplnost dodejme, že Zatloukal je dnes lídrem znamenité kapely Hudba Praha Band.

Píši Vám Karino

Jak už bylo řečeno v úvodu, na Pospíšilovi je cenná hlavně kontinuita jeho tvorby a naprostá jistota, že u něj nenarazíte na nějaký vyložený omyl či přešlap. A to platí vlastně pro všechny fáze jeho muzikantství. Tu současnou tvoří nesmírně aktivní skladatel, textař, hráč na řadu nástrojů a také muž, který se stará o agentáž mnoha žánrově spřízněných duší (V. Merta, J. Hrubý, kapela Schodiště atd.). Jde o Ondřeje Fencla, kterého některé zdroje uvádějí jako tvůrce Pospíšilova comebacku. Něco na tom bude. Fencl je značně pracovitý a má dobrý vkus. S ním Pospíšil nezabloudí.

Na závěr si neodpustím aspoň kousek písně, kterou se Pospíšil (slovy Pavla Šruta) opět hlásí k jedné z větví romantického, i když zde značně tragického básnictví, k odkazu Jiřího Ortena. Píseň se jmenuje Píši Vám, Karino:

Já znám vás z jedné elegie
kde chybí věk a příjmení
a píši vám Karino
i když jste možná jenom mámení
I když jste možná byla zmije
nosí mi vaše jméno ozvěna
Já znám vás z jedné elegie
v které jste nadosmrti vězněna…

A teď už je jen na vás, milí čtenáři, co uděláte. Hudba se nedá vyprávět, tak co takhle si nalít sklenku dobrého Merlotu, pustit si pár starých desek LP a připít mu na zdraví?

Více se o této mimořádné osobnosti naší hudební scény dozvíte po otevření Brány poznání.

Brána poznání



    Doporučujeme