Petr Kaplan se narodil v roce 1940. Patřil k zakladatelské generaci českého bigbítu, jehož úplné začátky nemohu pamatovat. Ale přesto k nim mám vztah.
Zakladatel skupiny Mefisto
Jsem sice až ročník 1959, ale díky svým třem starším bratrům jsem se hudebně vždy cítil doma v úplně jiné muzice než naprostá většina mých vrstevníků. Poprvé jsem byl v bigbítové zkušebně, když mi bylo pět. Myslel jsem, že mě ten kravál zabije. No, nezabil, naopak mě provází dodnes.
A zatímco mí vrstevníci přicházeli k rockové hudbě až někdy kolem plnoletosti, pro mne to bylo něco jako Kočka leze dírou a Pec nám spadla. A když to pak mé spolužáky přešlo, zůstal jsem anachronicky u svého. Přirozené pro mne od dětství do dospělosti nebylo prostředí rozhlasových a televizních estrád ale právě tvůrčí divočina rockenrollu a tvrdého rocku.
Petra Kaplana jsem zaregistroval až jako člena a zakladatele kapely Mefisto, kde spolu s Karlem Svobodou tehdy prezentovali tu autentičtější, v mých očích a uších „západnější“ část populární hudební scény. (S Karlem Svobodou jsem se seznámil o mnoho let později, když jsem počátkem 90. let hájil jeho projekt klubu na petřínském svahu proti beznadějně kyselým soudružkám z Národního výboru, který se už tehdy jmenoval jinak, ale choval se stejně. Karel při všech společenských příležitostech, kde jsme se pak potkali, všem kolem vykládal, jak moc prý jsem mu pomohl. Ale houby, klub stejně nevznikl.)
Kaplan byl vždy uvěřitelný
Kaplan nikdy nevystupoval jako typický exhibicionistický sebestředný extravagantní frontman. Spíš se tak nějak vědělo, že „za tím vším“ kolem zajímavější české hudební scény stojí on. Teprve později jsem se dověděl, že stál i u zrodu Olympiku, kdy tahle kapela ještě měla náboj rockové revolty. Mefisto, Samuels, Extase, to vše byly jeho projekty, které nepřežily nástup normalizace, a ani jeho působení u F. R. Čecha v nic velkého nevyústilo.
Pak skončil v kapele divadla Semafor, čímž pro mě zmizel z bigbítových očí. Rozhodně ale nikdy netrdloval – jako mnozí jiní původní bigbíťáci šedesátých let – s upravenými vlasy a oblečením v nějakých trapárnách.
Poctivě si dělal svou práci, takovou, kterou mohl. Ale navždy si uchoval svou autentickou stylovost. Prostě rokenrol v jeho podání byl uvěřitelný. A uvěřitelnost v muzice, v umění ale i ve společenském působení, to je věc, která má největší cenu.
Tak si budeme Petra Kaplana pamatovat.
Více se o praotci českého bigbeatu dozvíte po otevření Brány poznání.
