Richard Adam (14.11. 1930 - 14.10. 2017) náležel k té silné zpěvácké generaci předrockandrollové éry, pro niž byl estetickým symbolem swing, zejména ten, s nímž vykonal velké zakladatelské dílo za Velkou louží kapelník Glenn Miller.
Pokud jste někdy zakopli o tyto diluviální kořeny populární hudby, znáte písně Chattanooga Choo Choo, In The Mood a další, které zapalovaly lýtka americkým teenagerům před válkou i během ní.
Symbol elegance a noblesy
Z těchto luhů pocházela také kapela krále českého swingu Karla Vlacha (1911-1986). Každý, kdo v druhé polovině 50. let nastupoval v Československu na swingové jeviště, musel se s ním dříve či později potkat. Nevysoký mužík s věčným úsměvem symbolizoval pravý opak právě prožitých častuškových let – čas nádechu k radosti, pohodě a konečně svobodnějšímu pohledu do budoucna.
A právě s Karlem Vlachem (a samozřejmě mnohými dalšími) zpíval i Richard Adam, takový Karel Gott své doby, míněno samozřejmě nikoli žánrově, nýbrž co do popularity, zejména dívek a žen. Symbol elegance a noblesy.
To ostatně patřilo k celé té generaci: jeho pěveckými kolegy byli plus mínus vrstevníci Rudolf Cortéz (1921-1986), Milan Chladil (1931-1984) či Jiří Vašíček (1933-2001). Dobře střižené obleky s kravatou či motýlkem jako by byly přemostěním přes montérková léta až k 1. republice a osobnostem typu R. A. Dvorského či Oldřicha Nového.
A hlavně ta muzika, vesměs přívětivé melodie, texty spíše o lásce k opačnému pohlaví (než k Sovětskému svazu). Obecně lze říci, že se z této tvorby zcela vytratila ideologie a vrátila se až s normalizací a sokolovskými festivaly politické písně.
Swingové hvězdy
Do této generace ovšem patřila a patří dosud občas vystupující, už šestadevadesátiletá Yvetta Simonová, shodou okolností provázaná s tou dobou a tvorbou i osobně. Jejím manželem byl Jaromír Vomáčka (1923-1978), skladatel, na jehož písních začínal i Richard Adam, a pak i Karel Vlach, s nímž (a Milanem Chladilem) tvořila nerozlučnou trojici dlouhá léta.
Proč vlastně při vzpomínce na osobnost Richarda Adama (mimochodem jeho sestřenicí byla skvělá herečka Jaroslava Adamová, 1925-2012) uvádím celou tu generační swingovou plejádu? Protože to bylo souhvězdí nejen vycházející ve stejné době, ale, možná právě i díky prožitým nepoetickým dobám, překvapivě soudržné, přátelské, a celistvé. Ještě neexistoval Zlatý slavík a podvody s ním spojené, ještě muzikou netáhla jak bílá linka jen ozvěna cinkajících peněz.
Samozřejmě tato squadra azurra nevydržela nápor rockandrollu a bigbítu, ani poznovu zatuchávající kulturní sevření normalizace. Swingové hvězdy se z hitparád stěhovaly na koncertní jeviště, divadla, menší sály, menší města, ale provázela je stále stejná radost těch, kdo pamatovali a znovu s nimi prožívali kousky mládí.
Patřím ke generaci pozdější, ale Richarda Adama jsem zažil ještě na scéně. V druhé půlce osmdesátých let zpíval v Praze Na Příkopech v baru Savarin. Už postarší pán (co to povídám, byl tehdy mladší, než jsem já dnes), ale stále stejný elegán a romantik.
Je mi líto každé generace, která něco podobného – možná naivní, ale upřímný pohled na svět – nezažila. Je o hodně chudší.
