reply Protiproud
Tvorba

František Bidlo byl fakticky zavražděn udavačem. Umíral na následky věznění v Terezíně právě ve chvíli, kdy svět slavil konec války

Před osmdesáti lety zemřel talentovaný kreslíř a karikaturista kterému se stal osudný vtípek o Hitlerovi, za který ho udavač práskl gestapu. V protektorátech, kterými procházíme, také dosti typické

František Bidlo pocházel z velmi chudých poměrů, jeho otec byl bankovním sluhou, což tedy rozhodně nebyla honorace. Již od mládí se věnoval výtvarnému umění. Otec však chtěl, aby se stal bankovním úředníkem. Jenže František ani středoškolské vzdělání (reálné gymnázium) nikdy nedokončil. Nakonec se v roce 1915 ve Vídni vyučil kloboučníkem a svému řemeslu se i zpočátku profesionálně věnoval.

Během první světové války bojoval v řadách rakouské armády na italské frontě. Neměl žádné formální umělecké vzdělání a zpočátku se kreslení věnoval pouze příležitostně a ze záliby. Pohyboval se však často v uměleckém prostředí, které se v Praze za první republiky utvářelo mimo jiné také kolem některých pražských kaváren (Union, Tůmovka, Národní kavárna).

Už v roce 1928 se František plně profesionalizoval. Kreslil především různé politické a propagační obrázky na plakáty, agitační letáky. Tvořil i karikatury a ilustroval knihy. Po celý život byl silně levicově zaměřen, pracoval pro Rudé Právo, jakož i pro časopisy Avantgarda, Trn, Rozsévačka a Tvorba.

V letech 1927 až 1929 působil v agitačním oddělení předválečné KSČ. Od roku 1933 také pracoval pro další známé tiskoviny (Družstevní práce, Svět práce, Literární noviny, Panorama). Jednu dobu také pracoval jako odpovědný redaktor mnichovského časopisu Simplicus. Z jeho knižních ilustraci jsou nejznámější obrázky ke knihám od Emila Vachka, Vítězslava Nezvala, Karla Havlíčka Borovského, Jaroslava Seiferta.

Během 2. světové války za německé okupace byl kvůli svým předválečným protifašistickým plakátům a karikaturám pronásledován protektorátním tiskem a 16. ledna 1945, na samém konci války, byl zatčen gestapem, jak již řečeno, na základě udání.

Důvodem měl být jeho výrok, že „po válce bude Hitler vozit kolečko na stavbě Stalingradu“. Vězněn byl v terezínské Malé pevnosti. Od dubna 1945 ležel se záškrtem a skvrnitým tyfem na táborovém úseku nemocných až do 5. května, kdy se podařilo jeho bratru V. Bidlovi a MUDr. A. Markalousovi nechat jej převézt na pražskou Bulovku.

Zemřel právě na Den vítězství 9. května. Osud je někdy ironičtější než nejostřejší karikatura.

Některé Bidlovy na nás čekají za Branou poznání.

Brána poznání



    Doporučujeme