Po celý život byl Vladimír Vysockij rebel, ať už tvorbou nebo způsobem života, který se rozhodně neslučoval s konformním stylem pomalu tekoucího času v tehdejším SSSR. O Vysockém si dnes můžete najít mnoho informací. O jeho filmařských začátcích (1959) i divadelních triumfech (Divadlo Na Tagance). Většinu z jeho filmů však u nás neseženete, stejně jako záznam z Hamleta, jeho životní role.
Nikam a nikomu nepatřit
Kdysi v 70. letech jedinkrát běžel v tehdejší ČST jakýsi krimiseriál, v němž Vysockij hrál. Název toho seriálu ale nenajdete ani v Čs. filmové databázi. Jako by Vysockého osudem bylo nikam a nikomu nepatřit a zmizet ze světa, jako z něj odešel v pouhých 42 letech. Mimochodem první české překlady jeho písní vyšly v někdejší Sekci mladé hudby Svazu hudebníků pod věru příhodným názvem Koně k nezkrocení.
A protože je svět absurdní, dnes fackují naši rádobydemokraté Jarka Nohavicu, který dostal v Rusku vyznamenání mj. za šíření jména a díla Vladimíra Vysockého (a ovšem i Bulata Okudžavy) v tehdejším Československu. Vysockij byl tehdy doma víceméně stále zakázán, a tak se Nohavica v podstatě dopouštěl ideové diverze. Inu, kádrováci všech zemí a dob, spojte se! Vlastně – ani je k tomu netřeba vybízet, už to udělali.
Jak už řečeno, život a dílo Vysockého poznáte ve vygooglovaných informacích. Ale to podstatné, co po něm zbylo, je nekonečný přelet nad ruskou kulturou doby tehdejší i naší. Psát zeširoka o básníkovi tohoto druhu nenahradí to, když si sednete k přehrávači a projedete si jeho tvorbu. A nemusíte u toho vypít litr vodky, abyste poznali, v čem je hodnota těch písní a veršů, a také v čem byo světlo i stín velké země na východě.
Už padlo jméno Bulat Okudžava. Tento písničkář a spisovatel po skonu Vladimíra Vysockého napsal Píseň o Voloďovi Vysockém (přeložil Jaromír Nohavica).
Rozhodl jsem se složit píseň o Voloďovi Vysockém:
Tady je další, kdo se nevrátí domů z tažení
Říká se, že hřešil, že zhasl svíčku příliš brzy...
Žil, jak uměl, ale příroda nezná bezhříšné.
Zbývá nám jen pár chvil a pak my stejně tak jak on
vyjdem' na dlouhou pouť ve stopách jeho budeme kráčet
ať dál nad námi krouží jeho ochraptělý baryton
a my společně s ním chvíli smějem se a chvíli pláčem
Chtěl jsem napsat píseň o Voloďovi Vysockém,
ale třásla se mi ruka a melodie neodpovídala sloce...
Bílý moskevský čáp na bílou oblohu vyletěl
černý moskevský čáp dolů na černočernou zem slétl
A ještě jednou Nohavica a jeho překlad Vysockého Písně o příteli. Myslím, že je v ní koncentrováno vše, oč autorovi i jeho pokornému interpretovi vždy šlo:
Myslel sis přítel můj a teď
ryba rak nebo tak či tak
odpověď bys rád chtěl znát
můžeš-li na něj dát
s sebou do hor ho vem a jdem
vzhůru po boku bok co krok
lanem svým s ním se svaž ať znáš
s kým čest máš s kým čest máš
Jestli zlomí jej vzdor těch hor
skrčí nos ohne hřbet chce zpět
z ledovců na skalách když má strach
a přemýšlí jak by plách
pak ho znáš pak ho znáš až až
jen ho nech ať si jde kam chce
nežli s ním radši sám jdu sám
takovým nezpívám
Ale když nekňučel a šel
neskuhral na dně sil když byl
a když z výšky jsi slít on tě chyt
neboť byl kde měl být
když se bil když se rval a hnal
zmámen na štítech skal pak stál
je to on přítel tvůj při něm stůj
jemu jen důvěřuj
Kdo se chce o tomto pozoruhodném člověku o jeho tvorbě dozvědět více, nechť otevře Bránu poznání.
