Zlaté české ručičky a perfektní spolupráce slavila v Dukovanech úspěch. Proč už dnes nevyrábíme jaderné elektrárny?

Historie Dukovan začíná v dubnu 1970 podepsáním mezivládní dohody mezi ČSSR a SSSR o výstavbě dvou jaderných elektráren. Přípravné práce začaly v roce 1974, avšak po dvou letech byly přerušeny z důvodu přepracování projektu na modernější typ reaktoru s bezpečnostními vylepšeními. Nakonec je vybavena čtyřmi tlakovodními reaktory typu VVER 440/213 používající jako palivo mírně obohacený uran.

I když jde o reaktory sovětské konstrukce, významná část technologie byla vyrobena v Československu. A nejen to! České řešení přineslo řadu vylepšení a optimalizací inženýrů generálního dodavatele Škoda Praha. Reaktory a turbogenerátory vyrobila Škoda Plzeň, parogenerátory dodaly Vítkovice. Více než 80 % použitých zařízení v Dukovanech je tak původně naší výroby.

Dukovany dávno překonaly původně plánovanou životnost, přesto jsou stále stabilním pilířem české energetiky. A to i za situace, že tuto službu zajištují pouze s Temelínem. Další dvě jaderné elektrárny v Tetově a Blahutovicích zůstaly totiž pouze na papíře. Namísto toho chce současná vláda dostavět další bloky s Jihokorejci (respektive zkrachovalým americkým Westinghousem), kteří v Evropě ještě nic nesatvěli. Anebo postavit malé reaktory v každém kraji například podle projektu CR-100 vyzkoušeného ÚJV v Řeži.

Našel by se dnes po 40 letech nějaký český podnik schopný vyprojektovat, vyrobit a dodat jadernou elektrárnu jako v dobách, kdy jsme byli údajně technologicky daleko za Západem? Nebo jsme již kompletně odkázáni platit za přidanou hodnotu do zahraničí? Nahlédněme do Brány poznání a poslechněme si například slova inženýra Vítovce, který na projektu pracoval.