Australský programátor, novinář a vydavatel se narodil 3. července 1971. Dnes je mu tedy pětapadesát let – z nichž čtrnáct strávil buď v izolaci na ekvádorské ambasádě v Londýně, nebo za mřížemi britské věznice s maximální ostrahou. Nikoli za krádež, podvod či násilí, nýbrž za to, že ve “svobodném demokratickém státě” zveřejnil pravdu o válečných zločinech USA.
Zveřejněná vražda a spol.
Assange založil platformu WikiLeaks v roce 2006 na Islandu se záměrem poskytnout prostor whistleblowěrům, kteří chtějí veřejnosti zpřístupnit utajované informace politického, diplomatického či etického významu.
Skutečný zlom přišel v roce 2010, kdy WikiLeaks ve spolupráci s předními světovými médii – britským Guardianem, americkým New York Times, francouzským Le Monde, španělským El País a německým Der Spiegel, publikoval stovky tisíc tajných amerických vojenských a diplomatických dokumentů, které mu poskytla analytička americké vojenské rozvědky Chelsea Manningová.
Zveřejněné materiály zahrnovaly záznamy z válek v Afghánistánu a Iráku i čtvrt milionu diplomatických depeší amerického ministerstva zahraničí. Odhalily rozsah amerického špehování spojenců i představitelů OSN, zdokumentovaly mimosoudní popravy a korupci vlád po celém světě.
Nejznámějším počinem WikiLeaks se stalo zveřejnění videozáznamu nazvaného „Collateral Murder“ – utajované nahrávky z palubní kamery amerického vrtulníku Apache, zachycující útok z 12. července 2007 v bagdádské čtvrti Nový Bagdád. Na záběrech posádka bez zjevného důvodu pálí z třicetimilimetrového kanónu na skupinu civilistů. Mezi zabitými byli i dva novináři agentury Reuters. Když se k raněným přiblížila dodávka, jejíž řidič se pokusil poskytnout pomoc, posádka zahájila palbu i na něj.
Odhalená zvěrstva jako špionáž?
Řidič byl zabit, dvě děti uvnitř těžce zraněny. Na záznamu je slyšet cynické komentáře pilotů nad mrtvými těly, které ani v překladu nelze reprodukovat bez pocitu odporu. Agentura Reuters se roky marně pokoušela získat video prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím – Pentagon žádost zamítl. Pravda vyšla najevo teprve díky WikiLeaks. Americká armáda útok vyšetřila - a konstatovala, že vojáci jednali v souladu s pravidly (!) americké armády. Nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti. Potrestán nebyl ten, kdo střílel na civilisty a novináře, potrestán byl ten, kdo tuto hrůzu zprostředkoval světu.
Spojené státy obvinily Assange na základě zákona o špionáži z roku 1917, přijatého za první světové války. Čelil osmácti bodům obžaloby a hrozil mu trest až 175 let vězení. Stal se prvním vydavatelem v dějinách, který byl na základě tohoto zákona stíhán – nikoli za to, že tajné informace ukradl, ale za to, že je přijal a zveřejnil. Co Assange udělal, nebylo z hlediska novinářské praxe ničím výjimečným: komunikoval se zdrojem, žádal o upřesnění, chránil identitu informátora a publikoval materiály ve veřejném zájmu.
Přesně totéž dělají investigativní novináři na celém světě každý den. Organizace Reportéři bez hranic označila stíhání za ohrožení svobody tisku. Americká unie občanských svobod upozornila, že obžaloba kriminalizuje běžnou novinářskou činnost.
Čtrnáct let na Kalvárii
Assangeova kalvárie trvala čtrnáct let. V roce 2012, kdy mu hrozilo vydání do Švédska kvůli zkonstruovanému obvinění ze sexuálního napadení (které vždy popíral a které bylo později zastaveno), požádal o politický azyl na ekvádorské ambasádě v Londýně. V několika malých místnostech budovy na Knightsbridge strávil sedm let v naprosté izolaci od vnějšího světa, pod neustálým dohledem britské policie, která hlídkovala před vchodem ambasády s příkazem jej zatknout v okamžiku, kdy překročí práh.
V dubnu 2019 Ekvádor na nátlak Washingtonu azyl odvolal. Assange byl zatčen přímo v budově ambasády a převezen do vysoce střežené věznice Belmarsh, někdy přezdívané „britské Guantánamo“. Tam strávil dalších pět let v podmínkách, které britská soudkyně Vanessa Baraisterová v jednom ze svých rozhodnutí označila za „brutální“, přičemž konstatovala reálné riziko sebevraždy.
V červnu 2024 dosáhl Assange dohody o vině a trestu s americkým ministerstvem spravedlnosti. Přiznal se k jednomu bodu obžaloby a byl odsouzen ke 62 měsícům, započítaným jako již odpykané. Po téměř pěti letech v britské věznici Belmarsh, kde jeho fyzické i psychické zdraví utrpělo vážné škody, odletěl na americký ostrov Saipan v Tichém oceánu, kde federální soud jeho dohodu potvrdil, a poté se vrátil jako svobodný muž do Austrálie.
Ve svém prvním veřejném prohlášení v říjnu 2024 řekl: „Nejsem dnes svobodný proto, že systém fungoval. Jsem svobodný proto, že jsem se přiznal k žurnalistice.“ A varoval, že svoboda slova se nachází na temné křižovatce.
Svoboda po projevu?
Případ Juliana Assange není jen osobní tragédií odvážného člověka. Je precedentem, který visí jako Damoklův meč nad každým novinářem na světě. Poselství amerického justičního systému je jednoznačné: zkuste zveřejnit důkazy o válečných zločinech Ameriky a připravte se na roky pronásledování.
Manningová byla za poskytnutí dokumentů odsouzena k pětatřiceti letům vězení. Assange, který dokumenty nezískal, ale pouze publikoval, strávil za mřížemi a v nucené izolaci čtrnáct roků. Zatímco viníci zdokumentovaných válečných zločinů, piloti vrtulníků, jejich velitelé, politici, kteří nezákonné války rozpoutali, nikdy nebyli pohnáni k odpovědnosti, lidé, kteří tyto zločiny odhalili, byli systematicky pronásledováni a trestáni.
Není bez ironie, že Spojené státy americké, které se rády prezentují jako globální strážce demokracie a lidských práv, použily k umlčení novináře zákon starý více než sto let, původně namířený proti německým špiónům. Případ Assange ukázal, že americká svoboda slova má své hranice, a ty určuje nikoli ústava, ale ochota establishmentu tolerovat nepohodlné pravdy.
To není ochrana národní bezpečnosti, to je zastrašování. Julian Assange si zaslouží být připomínán nikoli jako zločinec, nýbrž jako člověk, který za cenu vlastní svobody ukázal světu zločiny, které mocní chtěli utajit.
