Belgický europoslanec Gerolf Annemans (Vlaams Belang) to v roce 2022 v Evropském parlamentu shrnul: EU není řešení, je to problém. Bohužel o tři roky později jsme udělali drastický krok dále: EU je nyní akutní hrozbou. Je skutečnou hrozbou pro mír, demokracii, svobodu, bezpečnost, prosperitu a kulturní identitu. Brusel zjevně pracuje proti zájmům národů Evropy.
Evropská unie, jejímž členem je Rakousko od roku 1995, uvízla ve zničující válečné mentalitě, kterou si již oficiálně nepřejí viníci války, USA. A přesto: Předsedkyně komise EU Ursula von der Leyenová se chce vyzbrojit a zaútočit na Rusku.
EU se pod jejím vedením definitivně proměnila ve zkorumpovaného, nedemokratického a bojovného molocha, virtuální frontovou organizaci a finanční nástroj NATO. Zatímco EU byla dlouho byrokratickým monstrem, za von der Leyenové se zvrhla v hrozivou autokracii a fanklub světové války, nedávno také s vlastními vojenskými ambicemi („Znovu vyzbrojit Evropu“).
Protektorát EU na Ukrajině
V protektorátu NATO na Ukrajině „demokraticky“ podporuje EU nelegitimního „prezidenta“, který s klikou neonacistů, oligarchů a dalších zločinců (jménem Bidenovy administrativy a Velké Británie) uvrhl zemi do propasti.
Na začátku jsem psal, že válku na Ukrajině „oficiálně již nepodporují USA“, protože to vypadalo, že se Ukrajina vyvíjí v bojiště mezi Donaldem Trumpem a americkým deep statem. Trump se nakonec chce zbavit břemene a nákladů války a přenést je na Evropany, kteří by však měli přednostně nakoupit americkou vojenskou techniku a poté ji poslat do Kyjeva.
Americká nabídka 30denního příměří byla fraška..... Dodávky zbraní a válka pokračují, protože prezident Volodymyr Zelenskyj nebyl připraven dovolit svým vojákům, beznadějně obklíčeným v Kursku, kapitulovat. Dosud padlých více než 1,2 milionu Ukrajinců – podle odhadů dobře informovaných pozorovatelů – zřejmě nestačí.
Rakouská neutralita základem míru v Evropě?
Už jen proto, že EU Von der Leyenová je přímo spoluviníkem tohoto strašlivého masakru, je neutralita Rakouska důležitější, než se Rakušané domnívají – možná důležitější než kdy jindy. V současné vysoce výbušné situaci je základem důvěry, míru a stability. V neposlední řadě je mírový řád, v němž se měla poválečná Ukrajina zavázat k neutralitě, zasvěcenými nazýván „rakouským řešením“ nebo „velkým Rakouskem“. Myslím, že alpská republika by to měla vnímat jako poctu.
Existuje ale řada dalších důvodů, protože v takovém svazku je neutralita synonymem suverenity a zdravého rozumu. Bez této překážky by byli naši vládní představitelé ve své stupidní podřízenosti EU beznadějně hluboce zapleteni do všech těchto procesů.
S křesťanskými tradičními hodnotami Evropy je EU v příkrém rozporu
Například Sýrie, kde alávitské a křesťanské oběti masakrů, které na začátku března provedla Julani alias al-Sharaa a její stoupenci z al-Káidy, byli souhrnně označeni za „proasadovské milice“, a tedy za „původce nepokojů“. Chyba, která dodnes nebyla opravena. Právě naopak: na dárcovské konferenci v Bruselu, skutečném fundraisingovém gala pro islamisty, bylo uvolněno 5,8 miliardy eur pro nový teroristický režim v Damašku, který v současnosti útočí na Libanon v zájmu (na příkaz?) Izraele. Rakousko je tam zaangažováno s 19,3 miliony.
S demokratickými hodnotami Evropy je EU ve stejném rozporu
A nejen zahraniční politika je přitažená za vlasy. EU mlčky schvaluje faktické podkopání demokratických prezidentských voleb v Rumunsku tím, že neumožní kandidovat nejslibnějšímu kandidátovi, protože je považován za „proruského“ a byl očerněn jako „pravicový radikál“.
Iniciativa k této volební manipulaci pravděpodobně vzešla od tehdejšího ministra zahraničí USA Tonyho Blinkena s přímou vazbou na válečnou strategii EU-USA: Prezident Calin Georgescu by byl jedinou překážkou využití Rumunska, a především nově budované základny NATO jako prostoru pro válku proti Rusku. Proto mu nebylo dovoleno vyhrát... Aby Georgescu vůbec nemohl kandidovat, mocná předsedkyně Komise EU Bukurešti pohrozila zmrazením fondů EU, pokud mu kandidaturu umožní. Demokracie jako řemen...
Eurokratura si dosadí koho chce, kam chce a kdy chce
Von der Leyenové EU chce demokracii v členských státech nahradit „eurokraturou“, v níž Brusel rozhodne, kdy a kde bude jmenován a nasazen jaký kandidát (nebo který z jejích zástupců).
Neutralita Rakouska je ústředním prvkem ochrany proti EU, která je téměř posedlá válkou a nepřátelská demokracii (a která navíc téměř ve všech mezinárodních konfliktech stojí rozhodně na špatné straně). Neutralita dovoluje, ne, přímo požaduje, aby se Rakousko úplně stáhlo a zůstalo mimo katastrofální politiku EU-Ukrajina – ve všech oblastech.
Obchodní válka má také zničující následky
Totéž bych doporučil i pro izraelské války, i když bezesporu „čistá“ genocida tak musí být jasně a jednoznačně pojmenována. Také bychom se neměli účastnit žádných obchodních válek, ani proti Číně, ani proti USA. Jak název napovídá, obchodní válka je také válkou (s někdy dalekosáhlými následky). Už jen z tohoto důvodu je křehkost, kterou je třeba rozlišovat mezi vojenskou a politickou neutralitou, v podstatě prvním krokem k rozmělnění a oslabení války.
Jestliže, jak napsal Clausewitz, „válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky“, pak je jasné, že neutralita končí, když se člověk postaví na stranu jedné ze stran konfliktu, byť jen z hlediska argumentů. Jak by mohla země úspěšně vystupovat mezi dvěma (nebo více) protivníky, pokud by zaujala pozici jednoho z nich?
Švýcarsko ztrácí neutralitu
Švýcarsko si nedávno muselo zvyknout na ztrátu své neutrality, když švýcarská ministryně obrany Viola Amherdová, která mezitím rezignovala, uspořádala „Ukrajinskou mírovou konferenci“ výhradně se státy, které Ukrajinu podporují a bez Ruska. Trvalé poškození role Švýcarska v mezinárodních vztazích je značné.
Proslýchá se, že Rumunsko by mohlo být testovacím případem pro budoucí intervence nebo útoky na národní demokratické procesy. Von der Leyenová měla být již dávno postavena před soud kvůli korupčním kontraktům na nákup vakcín a její roli ve skandálu Pfizer-Gate! Obvinění jsou vážná.
Ve spojení s již odsouzenou prezidentkou ECB Christine Lagardeovou, chce předsedkyně EK také zrušení hotovosti, zavedení digitálního eura a v rámci zlověstné „Unie úspor a investic“ v konečném důsledku chce i přístup k úsporám občanů (nebo spíše jejich poddaných). Člověk si klade otázku, za které zlověstné síly tito nevolení političtí aktéři vlastně jednají.
Je příznačné, že si von der Leyenová vytvořila vlastní cenzurní autoritu pod názvem „Zákon o digitálních službách“ a „Evropský štít demokracie“. Tím má mít Brusel přístup ke všem sociálním médiím. Porušení „povoleného názoru“ uživateli a platformami má být trestáno a platforma může být v případě potřeby také zastavena.
Současnou EU nelze reformovat
Otázkou pro Rakousko dnes ale je, jak se země může chránit před svévolným jednáním EU. Pokud se mě ptáte – a říkám to jako bývalý zapálený zastánce evropské myšlenky a někdo, kdo deset let pracoval v institucích EU – nejlepší cestou vpřed by byl rychlý odchod z Unie, protože současnou EU nelze reformovat.
Jediná šance je aktivně přispívat k neúspěchu či rozpadu Unie, například ve sdružení středoevropských zájmů spolu s Maďarskem a Slovenskem. Protože obě tyto věci jsou bohužel u současné spolkové vlády ve Vídni velmi nepravděpodobné, napadá mě pouze jedna krátkodobá „zbraň“ proti stále dotěrnějšímu a odtrženému Bruselu: neutralita.
Útoky liberálů na neutralitu Rakouska
V Rakousku je neutralita terčem domácích útoků, především ze strany ekonomicky liberální strany Neos, ale také části konzervativní Rakouské lidové strany. Krůček po krůčku se posouvají hranice a krůček po krůčku se narušuje nedotknutelnost neutrality, například účastí v programu protivzdušné obrany „Sky Shield“, povolením pro transporty jednotek NATO přes rakouské území nebo první zahraniční cestou nové ministryně zahraničí Beate Meinl-Reisinger (Neos) do Kyjeva, včetně dalekosáhlých příslibů podpory Zelenskému. Vypadá to, jako by chtěli neutralitu rozbít na kusy, aby se pak snáze zlikvidovala.
Neutralita je nesmírně cenným přínosem – zvláště v tak nestálých časech, kdy dnešní spojenec již může být zítřejším nepřítelem. Je to jako důvěra: musíte ji získat, musíte si ji zasloužit. Stejně tak si tento status věrohodné neutrality musíme vydobýt pro desítky let. Tato důvěryhodnost však může být zničena ve velmi krátké době.
Druhý aspekt této hodnoty neutrality spočívá v její nehmotné povaze: není to kus papíru nebo věta v Ústavě. Samozřejmě je dobře, že je tam zapsána, jinak by ji mnoho lidí s radostí odsunulo do zapomnění a v tichosti odhodilo na smetiště dějin. Podstatou neutrality je však praxe a postoj, který ji tvoří. Hovoříme o neutralitě, která je žitá, a tudíž naplněná smyslem a významem. To se nestane přes noc. Jak jsem řekl, je to kontinuální praxe, dlouhodobý proces. Proto důraz v naší ústavě: „věčná neutralita“.
Přesně v tomto smyslu bychom měli popřát rakouské neutralitě velmi, velmi dlouhý život jako věčnou praxi prozíravé a odpovědné státní politiky.
