Většina obyvatel Ruska, stejně jako dalších rozvinutých zemí, žije ve městech. Ekonomika klade takové nároky na osídlení již posledních dvě stě let.
Zamysleme se nad tím, jaké procento současných obyvatel měst (i těch, kteří jsou fyzicky dobře připraveni), kteří se setkají v boji o přežití jeden na jednoho, a to ani ne s divokým, ale s domácím moderním kancem nebo býkem, zůstane naživu. Obávám se, že je to velmi malé procento.
Naši – z dnešního pohledu “divocí” - předkové, prakticky holýma rukama, chytali a zabíjeli mnohem silnější a nebezpečnější divoké předky těchto zvířat. Lovili jeskynní lvy a medvědy, srstnaté nosorožce a mamuty. S různým úspěchem samozřejmě, ale častěji vyhrávali. Proto žijeme.
Nejsme slabší ani hloupější než naši předkové, jen nemáme odpovídající dovednosti. Nepotřebujeme je. Stejně jako naši předkové – lovci nepotřebovali čtení a psaní.
Člověk se od zvířat liší tím, že je stvořen k obrazu Božímu. To znamená, že není jen výtvorem, ale také tvůrcem v miniatuře. Nemůže stvořit vesmír, ale může měnit svůj svět a činit ho pro sebe pohodlnějším.
Historie vývoje obranných a útočných technologií
Dnes máme podstatně vylepšené chatrče místo jeskyní, a tak se pouštíme do složitějších “zábav”. Jedním z jejích projevů jsou nové formy války. Od jaderných zbraní až třeba k nedávno hacknutým serverům Aeroflotu. Způsobilo to mírnou paniku a oživilo řeči o tom, jak je Rusko závislé na technologiích obecně a na zahraničních zejména.
Není známo, kdo jako první obrátil loveckou zbraň proti svému sousedovi, a tak vynalezl válku. Ale poté se začaly objevovat štíty a brnění, městské hradby a věže. Vojenské technologie obrany a útoku se zdokonalovaly po celou dobu existence lidstva – až do dne, kdy byly hacknuty servery Aeroflotu. A budou se zlepšovat i nadále.
Pravda, existuje názor, že by se tato bakchanálie technologického růstu měla zastavit. Nepřítel se může k nám dostat dírou v internetu a způsobit nám strašnou škodu.
Může. Smrtelný nepřítel to velmi dobře ví, protože to sám zažil. Než Američané stihli objevit internet, začali se hackeři nabourávat do serverů Pentagonu, CIA a dalších agentur. V té době jsme ještě používali psací stroje a pořadače a byli jsme rádi, že naše tajemství byla na rozdíl od Američanů pod spolehlivou ochranou.
Západní a čínský přístup
Pravda, pak se Sovětský svaz rozpadl a Američané získali všechna naše do té doby spolehlivě chráněná tajemství velmi levně nebo dokonce zdarma. Hlavním důvodem pádu byla technologická zaostalost. Spolehlivé psací stroje a pořadače naprosto prohrály s „nespolehlivými“ počítači ještě předtím, než se objevil internet.
Empiricky jsme tedy zjistili, že rychlost příjmu a šíření informací je důležitější než spolehlivost jejich ochrany. Ve světě stále existují dva přístupy k ochraně informací: západní a čínský. Západní přístup je založen na absolutní otevřenosti, kterou Západ opustil před dvaceti lety a okamžitě začal prohrávat informační válku.
Čínský přístup v různých podobách staví do popředí izolaci, podle principu, že je lepší nepřijímat vůbec žádné informace než riskovat, že se nepřítel probije k vašim vlastním tajemstvím. Historie s tím experimentovala vícekrát. Katastrofu SSSR, usilujícího o uzavření (byť ne úplné), by bylo možné připsat shodě okolností, ale máme čínský příklad.
Nepřítel nespí
Čína za dynastie Ming, jakožto přední světová kulturní, ekonomická a technologická mocnost, vyhlásila v polovině 15. století politiku uzavření, aby barbaři (a pro Číňany byli barbaři všichni nečínští) nezkazili vysoce duchovní a osvícenou čínskou společnost. Skončilo to tím, že malí a divocí, ale světu otevření kočovní Mandžuové dobyli Čínu a celé její okolí v první polovině 17. století.
A v politice izolace pokračovali. V důsledku toho Čína, která kulturně i technologicky divoce zaostávala, se do poloviny 19. století proměnila v polokolonii evropských zemí a Spojených států. Pouze její velikost ji zachránila před tím, aby se stala kolonií. Kolonizátoři tohle všechno prostě nedokázali dostatečně rychle vstřebat. Dnešní čínské vedení se, na rozdíl od staleté tradice, snaží překonat tendenci k izolaci.
Obecně úspěšně, ale v některých otázkách (na stejném internetu) tradice vítězí. A to by se pro Čínu mohlo stát osudnou chybou. Pravda, právě z tohoto důvodu rádi Čínu chválíme a dáváme ji za příklad. Můžete se ptát, co bychom měli dělat? Nepřítel přece nespí. Snaží se nám co nejvíce ublížit, a to za použití všech dostupných prostředků, a v první řadě internetu. Je nutné posoudit rizika každého rozhodnutí.
Například ve výše uvedeném případě s lovem prasete se můžete vydat cestou zjednodušení. Kamennou sekeru si může vyrobit kdokoli, ale k výrobě moderní zbraně je potřeba vytvořit složitý průmysl. Mytí v řece a vaření jídla na ohni, bydlení v jeskyni a vykonávání potřeby v nejbližším křoví je mnohem spolehlivější než používání vodovodu, kanalizace, plynu a elektřiny, které se mohou každou chvíli porouchat a v případě války nebo globální katastrofy selžou zaručeně a navždy.
Jak předběhnout nepřátele?
V obchodě v případě apokalypsy jídlo určitě dojde, ale na lovu nikdy. A obecně život na čerstvém vzduchu otužuje ty, kteří nezemřeli na nachlazení a které nesežral medvěd. Jediný problém je, že abyste se vrátili do tohoto pasteveckého „ráje“, budete muset snížit populaci asi desetkrát, ne-li více. Miliardy žijících na planetě se živí jen díky moderním technologiím. Středověké zemědělství dokáže uživit až pět set milionů a lov a sběračství pět až deset milionů lidí napříč planetou.
Opět musíme degradovat koordinovaně. Protože pokud si někdo zachová technologie, stane se pánem planety a zbytek (kdo přežije příchod „civilizátorů“) bude předváděn v zoo a ti, kteří budou mít opravdu štěstí, se dostanou do rezervace.
Na druhou stranu, dinosauři žádnou technologii neměli, ale globální katastrofa je stejně smetla z povrchu zemského. Zjednodušení tedy nezachrání před apokalypsou – jednoduše snižuje životní úroveň podle úrovně zjednodušení.
Jediný způsob, jak se v moderním světě, který nemůže být jinak než informačně a technologicky vzájemně závislý, jinak se vývoj zastaví, je předběhnout nepřítele. Zatímco se k vašim serverům plazí s technologickými a informačními tajemstvími, tato tajemství musí zastarat.
Technologické zaostávání vede porážce
To znamená, že ochrana nespočívá v izolaci, ale v rychlosti vývoje, která je umocněna právě informační otevřeností (rozumná, samozřejmě není absolutně žádná potřeba dělat z internetu výstavu státních tajemství – není třeba nepříteli usnadňovat život).
Jednoduchý příklad. V 19. století se Evropané netajili svou vojenskou technologií a volně prodávali jakoukoli zbraň komukoli. Japonci, kteří žili podle čínského principu utajení po tři sta let před revolucí Meidži, však zdokonalili arkebuzy a dovedli je k dokonalosti, stejně jako Evropané vyvinuli obrněné zbraně a dělostřelectvo s drážkami. Na konci 19. století však ti samí Japonci, po náhlé změně přístupu, okamžitě dostihli Evropany v průmyslovém rozvoji a výrobě zbraní.
Zkrátka od té doby, co lidstvo vstoupilo do technologického závodu, čelí nutnosti neustále udržovat náskok před nepřítelem. Pokud neexistuje skutečný nepřítel, pak je třeba udržovat náskok před potenciálním nepřítelem, neustále cítit jeho dech na zátylku. V současné fázi vývoje vede jakýkoli pokus o vyskočení z tohoto závodu k technologickému zaostávání , a tedy k porážce.
V budoucnu to nejspíš bude jinak.
