O československých spartakiádách se nyní většinou hovoří s “povinným” despektem. Různí zasvěcení i laičtí vykladači hodnotí jen jejich politický podtext, aniž by se zamysleli nad tím, že tisíce lidí prostě cvičilo. A mnohé z nich vůbec nenapadlo – anebo pro ně nebylo podstatné – že v jejich „koordinovaném pohybu doprovázeném hudbou“ je hybridním trikem skryt utajený propagandistický podtext.
Grandiózní dílo
V upažení, stoji spatném a poklusu, v dřepech a výskocích? Ti lidé včetně dětí chtěli cvičit. Od nejmenších až po seniory měli, ať kdo chce či ne, především radost z pohybu. Protože ten, jak každého život přesvědčí, je skutečně klíčem k životu.
Asi nebudeme podezírat Juana Antonina Samaranche, prezidenta Mezinárodního olympijského výboru, z politické propagandy, když řekl: „Spartakiády jsou jedny z nejvýznamnějších sportovních událostí, které jsem kdy viděl. Spatřil jsem mnohé spartakiády, ale ve svém životě žádnou takovou jako v Praze.“
A tato slova můžeme doplnit slovy šéfa FIFA Joaa Havelanga: „Země, která dělá pro blaho své mládeže tak grandiózní dílo, je příkladem pro celý svět.“
Za spartakiády nám bylo uděleno nejvyšší vyznamenání Mezinárodního olympijského výboru. I když přiznáme, a politika je vždy taková, obsahu přípravy spartakiády negativa, která v sobě každá velká akce nese, i možnosti jejího využití k různým formám propagandy, nemůžeme pominout jeden základní fakt: Aktivní pohyb od nejmenších, přes dospělé až po seniory.
Radost
Většina z těch, kteří se účastnili místních, okresních a krajských spartakiád od nácviku až do finálního vystoupení byli ve své podstatě aktivními sportovci. A pokud by byl jejich počet převeden do čísel, pohyboval by se mezi jedním až dvěma milióny. Tento fakt je nezpochybnitelný. Lze jej shrnout do konstatování (dnes neuvěřitelného), že podstatná část naší populace reálně cvičila.
Praha a Strahovský stadión byly pak pro všechny zúčastněné vyvrcholením. Na cvičební značky se dostávali ti nejlepší ze všech koutů naší vlasti. Prázdniny pro žáky škol, ve kterých byli účastníci ubytováni, začínaly dřív. Linky městské dopravy byly posíleny. Prahou se pohybovalo o několik set tisíc lidí – cvičenců navíc.
A je třeba podotknout, že Strahovský stadion – jeden z největších na světě – v den konání Celostátní spartakiády měl nabité ochozy diváky. Z Prahy, Čech, Slovenska, z Evropy i z mnoha míst ostatního světa.
A jako by byla slyšet ozvěna onoho Tyršova, „V zdravém těle zdravý duch“ zaplavovala plochu stadionu skladbu za skladbou normální lidská radost. Pro některé z cvičících byla spartakiáda meta, které chtěli dosáhnout, pro jiné ojedinělý zážitek, někteří tady prožili i své první lásky.
Ale byli tu a cvičili. A ti, kteří se na ochozech dívali, ruce trochu bolavé od potlesku, zůstávali doslova v úžasu z vystoupení všech cvičenců.
Pokud o tom nic nevíte, nebo si naopak chcete ty chvíle připomenout, otevřete Bránu poznání.
