Bitva u Marathónu se odehrála 12. září 490 před Kristem mezi perskou invazní armádou a vojskem městského státu Athény, které posílili spojenečtí Platajští. Bitva byla součástí první perské výpravy proti Řecku za vlády krále Dareia I., jejímž cílem bylo potrestat Athény za podporu iónského povstání proti Persii.
Perské vojsko se vylodilo na marathónské pláni východně od Athén. Athéňané pod vedením stratégů, zejména Miltiada, vyrazili naproti a zaujali obranné postavení. Řecká armáda byla početně výrazně slabší, ale tvořili ji těžce ozbrojení hoplíti, kteří využili výhod terénu i skvělé taktiky.
Bitva skončila rozhodným vítězstvím Řeků. Perská armáda ustoupila k lodím a pokus o následné vylodění u samotných Athén selhal. Význam bitvy spočívá především v tom, že se podařilo odrazit první perskou invazi, ochránit řecké městské státy před podmaněním a zvednout jim sebevědomí do dalších bojů.
Posel běží do Sparty
Podle historika Herodota byl před bitvou u Marathónu z Athén vyslán profesionální posel jménem Feidippidés (jiné varianty jména: Pheidippidés nebo Philippidés) do Sparty, aby požádal o vojenskou pomoc. Jednalo se o běh přibližně 240 km dlouhý, který měl posel urazit v co nejkratším čase. Herodotos tvrdí, že Feidippidés dorazil do Sparty už následující den.
Spartané pomoc přislíbili, ale vzhledem k náboženskému svátku Karneia nevyrazili okamžitě. Posel se tedy pravděpodobně vrátil bez doprovodu a Athéňané byli nuceni čelit perské armádě převážně sami, s pomocí jen asi tisícovky platajských spojenců.
Tento běh je jediný historicky doložený běžecký výkon ve spojitosti s bitvou u Marathónu. O běhu z bojiště do Athén se Herodotos nezmiňuje, což naznačuje, že šlo o pozdější literární či ústní konstrukci.
Pověst o běhu z Marathónu
Známá legenda o běžci, který po bitvě u Marathónu údajně běžel do Athén ohlásit vítězství a poté vyčerpáním zemřel, není doložena v nejstarších pramenech. Herodotos, který psal o událostech nejpodrobněji a relativně brzy po nich, tuto událost vůbec nezmiňuje.
První známý písemný odkaz na podobnou verzi se objevuje až o několik století později u Plútarcha a poté u Lukiana. Ti uvádějí, že běžec (jmenovaný buď jako Feidippidés, Thersippos nebo Euklés – podle variant) doběhl do Athén se zprávou „Nikómen“ („Zvítězili jsme“) a okamžitě vyčerpáním zemřel.
Historici se shodují, že jde s největší pravděpodobností o smyšlený nebo přikrášlený příběh, vytvořený později pro literární nebo morální efekt. K samotnému informování Athéňanů o výsledku bitvy došlo zřejmě prostřednictvím jezdců nebo jiných poslů – nikoli dramatickým během jednoho muže.
Vznik a standardizace maratonského běhu
Myšlenka sportovního maratonu vychází právě z romantické verze této pozdější legendy. Když se v roce 1896 konaly první moderní olympijské hry v Aténách, byl na návrh francouzského historika Michela Bréala vytvořen nový běžecký závod inspirovaný „marathónským během“. Trasa vedla z oblasti Marathónu na athénský stadion a měřila přibližně 40 km.
Standardní délka 42,195 km byla zavedena až při olympiádě v Londýně roku 1908, aby start mohl být u královského sídla ve Windsoru a cíl přímo před královskou lóží na stadionu. Tato vzdálenost byla později Mezinárodní atletickou federací uznána jako oficiální délka maratonu.
Dnešní maraton je tedy sportovní disciplínou s původem v novověkém romantickém výkladu starověké historie. Nemá přímou historickou spojitost s reálnými událostmi z roku 490 př. n. l., ale jeho název i symbolika připomínají dávné střetnutí, které se stalo jedním ze základních příběhů evropského kulturního dědictví.
V Bráně poznání se můžete dovědět něco více o řecko-perských válkách, tak i o historii marathónského běhu.
