Už Goethe nechal Fausta natvrdo říct, že doktoři byli horší než mor a vyhubili víc lidí než samotná nemoc, a přesně to se děje dodnes, jen v mnohem sofistikovanějším, globálním měřítku. Celý svět to viděl v přímém přenosu během nedávné plándemie, kdy medicínský establishment totálně selhal a ukázal svou pravou zrůdnou tvář, kdy se z lékařů stali pouzí dealeři farmaceutických firem vykonávající absurdní nařízení výměnou za politické body a tučné bonusy.
Lidé jim slepě odevzdávali svá těla i životy svých dětí pod vlivem masivní propagandy a strachu, zatímco šlo od začátku do konce jen o miliardový byznys a otestování toho, kam až se dá lidské stádo zatlačit.
Doktoři horší než mor
Staré české pořekadlo o tom, že omyl lékařů zakryje země, platí v dnešní školní medicíně stonásobně, což dokonale potvrzují historická fakta ze stávek lékařů v Izraeli nebo Americe, kde po dobu, kdy doktoři odmítli ordinovat, úmrtnost populace drasticky klesla, a jakmile se vrátili k psaní receptů, lidé začali opět masivně umírat.
Školní medicína je kromě akutní nehodové chirurgie naprosto neschopná cokoli vyléčit, protože je záměrně postavena na tom, aby vyráběla chronicky nemocné závislé doživotní zákazníky, ze kterých tečou peníze až do hrobu. Je to systém, ze kterého si sami chirurgové dělají brutální srandu historkami o tom, jak operují, tak dlouho, až zjistí, že už vlastně pitvají, nebo že každé krvácení nakonec jednou skončí.
Hojivá síla proti chemii
Největší zločin této mašinérie ale spočívá v tom, že lidem naprosto zatajuje, jak lidské tělo doopravdy funguje a co to vlastně takzvaná nemoc je. Germánská nová medicína jasně a nekompromisně odhalila, že systém lže, protože to, co doktoři diagnostikují jako strašáka, zhoubné bujení nebo chorobu, proti které je nutné nasadit agresivní chemii, ozařování a jedy, je ve skutečnosti už pokročilá hojivá fáze organismu. Tělo reaguje na prožitý šok a psychické trauma spuštěním smysluplného biologického programu, a když se konflikt vyřeší, nastupují záněty, horečky, bolesti a otoky jako projev regenerace a čištění.
V té chvíli ale vystrašený člověk běží do ordinace, kde do něj doktor napere blokátory a chemii, čímž tento přirozený hojivý proces brutálně přeruší, zablokuje a uvrhne tělo do chronického stavu destrukce. Slepá víra v bílé pláště je ta nejrychlejší cesta k sebedestrukci, protože dokud lidé nepochopí, že zdraví mají plně ve svých rukou a že symptom není nepřítel, ale důkaz hojení, budou dál dobrovolně kráčet jako ovce na porážku v systému, který z jejich utrpení tyje.
Morálka, lidské zdraví nebo ochrana občanů jsou ve skutečnosti jen prázdné fráze, kterými systém krmí veřejnost. Jediné skutečné pravidlo, kterým se tento svět řídí, je, že parazitovat na lidských slabostech, závislostech a hlouposti se nesmí načerno. Uliční skořápkář nebo drogový dealer na rohu ulice končí v poutech ne proto, že by páchali morální zločin, ale proto, že ze svého zisku neodvádějí desátky státu. Jakmile z dané činnosti získá systém svůj podíl, ze zločinu se okamžitě stává legální a uznávaný průmysl.
Skořápkaření v obřím měřítku
Nemusíme spekulovat v rovině teorií, protože tento princip funguje přímo před našima očima. Vezmi si dvě nejtvrdší a nejnávykovější drogy na světě, které prokazatelně ničí lidské životy, což jsou alkohol a tabák. Pokud budeš na ulici prodávat domácí pálenku nebo pašované cigarety bez kolku, půjdeš sedět, protože jsi nezaplatil spotřební daň. Jakmile však ten stejný jed prodává licencovaná korporace a stát z něj inkasuje obří daně, je vše v naprostém pořádku. Stát se tak stává hlavním drogovým dealerem, který z lidské závislosti přímo profituje. Úplně stejně to dopadá s marihuanou, kterou politici legalizují až v momentě, kdy zjistí, že z ní skrze licence a daně dokážou vytáhnout miliardy do státní kasy.
To samé platí pro srovnání uličního skořápkáře a oficiálního hazardního průmyslu. Pouliční podvodník je zakázaný, ale všechny ty státní loterie, sázkové kanceláře a blikající automaty na každém rohu jsou naprosto legální. Matematické nastavení každého automatu nebo rulety je přitom stoprocentní podvod, protože ten stroj je předem naprogramovaný tak, že dlouhodobě člověku peníze sebere a hráč nemá reálnou šanci vyhrát. Je to legální skořápkaření v obřím měřítku, kde majitel kasina prostě jen vlastní licenci, platí hazardní daň a stát z každé oškubané oběti dostane své procento.
Trestní zákoník zkrátka nevznikl proto, aby chránil lidi před manipulací a okrádáním, ale aby chránil monopol těch, kteří drží moc. Pokud chcete lidi okrádat o peníze, ničit jim zdraví nebo jim vymývat mozky, musíte si od systému koupit povolení, hrát podle jeho byrokratických pravidel a odevzdávat mu část kořisti. V ten moment se ze zločinu stává vážený pilíř ekonomiky a z kriminálníka je najednou ctihodný plátce daní, na kterého zákon už nemůže.
Umlčená že pravda
Žijeme v době, kdy se pravda stává nejhůře dostupným zbožím na trhu, protože systémy, které měly původně sloužit ke svobodné výměně informací, dnes fungují jako dokonalé filtry. Když se objeví skutečně důležitý článek, který odkrývá nepohodlná fakta, okamžitě se spustí neviditelná mašinerie.
Místo toho, aby se text šířil, narazí na zeď algoritmů, které ho označí za rizikový nebo ho schovají za technické chyby a hlášky o uzavřených skupinách. Lidé zvenčí, kteří by si ho chtěli přečíst, se k němu vůbec nedostanou a aplikace jim raději tvrdí, že nemají oprávnění, nebo že stránka neexistuje. Tímto způsobem se zásadní informace izoluje v bublině, kde už nemá sílu nic změnit.
Zatímco pravda dostává digitální pouta, lži a polopravdy mají cestu zcela volnou. Algoritmy sociálních sítí jsou nastavené tak, aby odměňovaly senzace a emoce, což je přesně palivo, na kterém parazitují lživé zprávy. Lež nepotřebuje žádné ověřování a nikdo ji hned v prvních minutách masivně nenahlašuje, takže se šíří jako lavina.
Výsledkem je stav, kdy se počítadla zhlédnutí u pravdivých článků uměle zmrazují a korigují směrem dolů, aby to vypadalo, že o dané téma nikdo nemá zájem, zatímco vymyšlené příběhy sbírají miliony kliknutí a generují obrovský profit. Tento mechanismus vytváří iluzi, že pravda nikoho nezajímá, přestože byla pouze záměrně umlčena dřív, než ji stihl kdokoliv objevit.
