Neuplyne den abychom z médií neslyšeli apokalyptické zvěsti s jediným refrénem: Země se otepluje kvůli lidské činnosti. Zelené náboženství je jedním ze základních nástrojů nevelké ale mocné skupiny pomatenců usilujících o moderní způsob zotročení lidstva. Centrem tohoto nového kultu se stala na prvním místě Evropská unie.
Povodně nesouvisejí se změnou klimatu
Už dávno se nemluví jen o globálním oteplování. Vzhledem k tomu, že počasí je nestálé, a zažívá také studená období, špatně by se to novodobým zeleným šamanům prodávalo vyděšenému publiku. Ostatně počasí s klimatem vůbec nesouvisí. Proto se dnes používá gumovější termín: změna klimatu. Pod ten lze schovat cokoli, protože klima se skutečně neustále proměňuje. A také se s ním lépe demagogicky pracuje. Je horko a sucho – může za to změna klimatu. Zažíváme studené deštivé léto – i to je “kupodivu” důsledek klimatické změny.
Zvláště populární jsou přírodní jevy jako hurikány či povodně. Stavení unášená vodním živlem, převrácená auta a zaplavené ulice jsou vždy báječnými rekvizitami zeleným šarlatánům a jim sloužícím médiím, aby dál děsili občany.
Každý, kdo poukáže na to, že se to dělo vždy, a že tyto jevy nijak nesouvisejí s tzv. změnou klimatu údajně způsobenou člověkem, je označen za popírače. A to už je krůček k cejchu heretiků, kteří mají skončit na pomyslné hranici veřejného odsouzení.
Mezi málo zveřejňované informace proto logicky patří pohledy do minulosti. Pojďme tedy pootevřít staré kroniky a podívat se, jak vypadaly hraniční přírodní jevy v minulosti.
Alespoň ty “slavné”
První záznamy o povodních nalezneme už v Kosmově kronice ve 12. století. V roce 1118 přišla na Prahu v září povodeň, která strhla mnoho domů. Kronikář Kosmas psal o dni, kdy „v měsíci září byla taková povodeň, jaké myslím nebylo na zemi od potopy světa. Neboť řeka tato naše Vltava, náhle vyrazivší překotem ze svého koryta, ach, kolik to vsí, kolik v tomto podhradí domů, chýší a kostelů úprkem svým pobrala! Nebo v jiných časích, ačkoli se to málokdy stává, aby voda dorážející leda podlahy mostu dosahovala, ale tato povodeň vystoupila až do desíti loket přes most.“
Ještě deštivější léto prožili naši předci za panování krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. V roce 1270 v Čechách podle záznamů pršelo od 22. července až do poloviny září bez přestání. Následovaly povodně a neúroda. A to ještě přišla v tom roce krutá zima, při níž zamrzlo Baltické moře. Dva roky poté v roce 1272 poškodila povodeň v březnu Juditin most, (dnes Karlův) ledovými krami.
Ve 14. století za panování Jana Lucemburského v roce 1316, kdy se mu narodil jeho syn Václav pozdější císař a král Karel IV., zase přišla obrovská povodeň na střední a východní Čechy. Labe a Vltava zatopily kolem 450 osad a vesnic, následoval hladomor s desetitisíci obětí.
Z tepla do mrazů
Znovu poničen byl dřevěný Juditin most v roce 1342 za panování Karla VI., když se pod náporem vody most prakticky rozpadl. Proto císař Karel IV. rozhodl o výstavbě nového mostu, kamenného, po němž chodíme dodnes.
V době husitských válek, kdy byl český trůn po smrti Václava IV. Prázdný, v roce 1432 přišla do Prahy velká voda. Povodně začaly po velkém suchu v červenci. Připlavené dřevo ucpalo Vltavu a Karlův most přišel o pět pilířů. Jeho oprava trvala 71. let.
Ničivá povodeň přišla na Prahu a západní Čechy také v 17. století. Na podzim roku 1655 píší kroniky, „voda a led zaplavila staroměstský rynk“. Povodeň zničila 31 lázní, strhla dva mlýny a hamr, poničila nebo strhla některé mosty. Počet obětí v souvislosti s povodní není znám.
V 18. století přišly do Evropy kruté zimy. Řeky zamrzly a na horách se nahromadilo množství sněhu. Následovalo pak náhlé oteplení a tání velkého množství sněhu na konci února a začátku března. K této změně počasí, doprovázené vydatnými dešti, došlo ve střední a západní Evropě po 23. únoru 1784. O čtyři dny později začaly praskat ledy, a to současně na hlavních i vedlejších tocích.
V povodí Vltavy došlo k velmi rychlému zvednutí hladiny toků na úroveň stoleté nebo dvousetleté vody. V Praze hladina kulminovala 28. února. Během 12 hodin vystoupila o čtyři metry. V hlavním městě zaplavila 114 ulic a 785 domů. Po nárazu ledové kry do podemletého šestého pilíře Karlova mostu se zřítilo do Vltavy protipovodňové záhlaví kamenné konstrukce i s vojenskou strážnicí a s pěti vojáky.
Karlův most opakovaně v troskách
Povodně pokračovaly i v 19. století. V březnu 1845 došlo k jedné z historicky největších. Hladina byla pět a půl metrů nad normálem. Velká povodeň přišla také v květnu 1872. Zasažena byla hlavně Berounka a Vltava. Na Berounsku zahynulo několik desítek lidí, některé vesnice byly úplně zničeny, voda na berounském náměstí se zastavila ve výšce dvou metrů.
V září 1888 se rozvodnily toky v jižních Čechách, což znamenalo jednu z nejničivějších povodní v Českých Budějovicích. V září 1890 rozvodněná Vltava opět pobořila Karlův most. Kronikáři psali o této povodni jako o apokalyptické: „Nebesa chrlila napořád spousty vod, silnice a železnice se staly nesjízdnými“, popisuje F. Augustin ve své knize tragickou povodeň, při níž se Prahou prohnala několikametrová povodňová vlna a zahynuly desítky lidí.
„Noc ze 3. na 4. září 1888 byla jedna z nejhroznějších, jaké kdy obyvatelstvo Prahy zažilo. V zatopených domech stoupala voda neustále, záchranných prostředků byl nedostatek, všem o pomoc volajícím nebylo lze vyhověti. A po hrozné noci nastalo děsné jitro. Déšť neustával, vody přibývalo, jekot rozzuřených vln mísil se ve volání po lodích a záchraně. A ke všem hrůzám roznesla se za šera ranního ohromující zpráva: Pražský most se zbořil,“ popisují situaci doboví kronikáři.
Nahromaděné trosky z utrhaných vorů a přístavů se po celou noc hromadily u pilířů Karlova mostu, až most tlak nevydržel a s velkým lomozem se několik oblouků zřítilo.
To jsou jen namátkou některé z nejznámějších řádění živlů v dobách, kdy o něčem tak nesmyslném – jako že lidská činnost může mít rozhodující vliv na počasí nebo dokonce systém tak obrovitý a složitý jako pozemské klima – by nikdo příčetný ani nezauvažoval.
Ale dějiny počasí v Čechách a na Moravě (zimy a vedra, sucha a záplavy) jsou daleko pestřejší. Stačí vstoupit Branou poznání a můžete se o tom přesvědčit sami.
