Dnes se na Západě, především v USA, formuje nová ideologie, která za jistých okolností nemusí být o nic méně nebezpečná než fašismus a nacismus před sto lety. Druhé prezidentské období Donalda Trumpa by se mohlo stát zlomovým momentem, v němž se Amerika ocitne pod kontrolou sporných lidí a myšlenek.
Vznikající ideologie „nové Ameriky“ je zatím nehomogenní a minimálně čtyři klíčové skupiny v ní hrají roli:
- sám Trump a jeho nejbližší lidé, kteří vyznávají ideje převzaté z éry klasického velmocenského imperialismu a ekonomického nacionalismu konce 19. – počátku 20. století.
- politici a mediální osobnosti řadící se k pravicovým populistům.
- odchovanci Silicon Valley, stoupenci libertariánského hyperkapitalismu a kultu technologií.
- intelektuálové propagující koncepci „temného osvícenství“.
Pokud jsou myšlenky prvních dvou skupin staronovým prvkem amerického politického prostředí, poslední dvě proudy jsou fenoménem 21. století.
Starý dobrý imperialismus?
Trumpova ideologie je do značné míry klasickým dobyvačným imperialismem typu „právo silnějšího“. Už ve svém inauguračním projevu otevřeně deklaroval úsilí o územní zisky: „Spojené státy se znovu stanou rostoucím národem – rozšiřujícím své bohatství, rozšiřujícím své území, stavícím svá města…“. Tamtéž mluví o Americe jako o „výjimečném národě“ a „největší civilizaci v dějinách lidstva“. Geopolitické ambice a výjimečnost mají podepřít „nejmocnější ozbrojené síly, jaké kdy svět viděl“.
Pretenze na výjimečnost, územní expanze a vojensko-silová dominance jsou podstatnými znaky imperialismu. Není proto náhodou, že tentýž projev kladně zmiňuje prezidenty Williama McKinleyho a Theodora Roosevelta, kteří uvedli USA do klubu imperialistických mocností.
Pravicově-populistický konzervatismus
Tato frakce zahrnuje osobnosti jako viceprezident J. D. Vance, politický stratég Steve Bannon či novinář Tucker Carlson. Jejich hlavním heslem je America First („Amerika především“). Vystupují z pozic kulturně-hodnotového tradicionalismu „hlubinné“ Ameriky a odporu k liberálně-kosmopolitické elitě z východního a západního pobřeží. Prezentují se jako ochránci dělnické třídy, prosazují tvrdý ekonomický protekcionismus k obnovení amerického průmyslu a ve vnější politice inklinují k izolacionismu.
Libertariánský technokapitalismus
Tento proud nové americké ideologie reprezentují technomiliardáři – převážně lidé ze Silicon Valley. Nejznámější je bezesporu Elon Musk, který od ledna do května 2025 vedl na Trumpově úřadě „Ministerstvo vládní efektivity“. Méně na očích veřejnosti, leč možná s větším vlivem v Bílém domě, je rizikový kapitalista Marc Andreessen (tvůrce prvního masového internetového prohlížeče Netscape), jenž pomáhal Trumpovi vybírat lidi na klíčové posty. Donedávna podporoval demokraty, ale v roce 2024 přešel na Trumpovu stranu – částečně kvůli nespokojenosti s tvrdším Bidenovým kurzem vůči kryptoměnám a umělé inteligenci. Stejně jako Musk vystupuje za maximální svobodu podnikání a minimální zásahy státu.
V roce 2023 zveřejnil Andreessen „Technoptimistický manifest“. Hlavní myšlenka: vědecko-technický pokrok je největším dobrem a klíčem k řešení problémů lidstva, ale jen volné trhy spolu s odstraněním přítěží a bariér zajistí rozvoj vyspělé ekonomiky. Andreessen razí „akcelerační“ přístup – připoutání technologického rozvoje, které má urychlit pokrok na doposud nevídané tempo. Toto doslova „nezadržitelně“ zrychlené tempo má vzniknout spojením technologických inovací a kapitalistické ekonomiky (techno-capital machine), termínu převzatého od britského filozofa Nicka Landa. Největší nadšení v Andreessenovi vyvolává umělá inteligence: „Věříme, že AI je naše alchymie, náš Kámen mudrců… Věříme, že k AI je třeba přistupovat jako k univerzálnímu řešiteli problémů“.
V Andreessenově optimistické vizi se však skrývají významové nuance. S očividnou narážkou na Friedricha Nietzscheho, jehož jméno se v manifestu uvádí mezi nejobdivovanějšími mysliteli, oslavuje příchod „technologických nadlidí“ (technological supermen): „Nejsme oběti, jsme dobyvatelé… Jsme nejsilnější predátor na vrcholu potravního řetězce (apex predator).“
Když Andreessen používá metaforu predátora, nejde o freudovský přeřek? Na vrcholu řetězce podle definice přežívají jen nemnozí, nejsilnější dravci, zatímco ostatním živým bytostem připadá jiná role. Manifest dává odpověď, kdo má být tím hlavním dravcem: „Myslíme si, že Amerika a její spojenci musejí být silní, ne slabí. Myslíme si, že národní moc liberálních demokracií pramení z hospodářské moci (finanční síla), kulturní moci (měkká síla) a vojenské moci (tvrdá síla). Ekonomická, kulturní i vojenská moc vycházejí z technologické. Technologicky mocná Amerika je silou dobra v nebezpečném světě. Technologicky mocné liberální demokracie zaručují svobodu a mír. Technologicky slabé liberální demokracie prohrávají se svými autoritářskými soupeři…“
V rozsáhlém seznamu „svatých patronů technooptimismu“ Andreessen zmiňuje Filippo Marinettiho, zakladatele futurismu a jednoho z ideologů italského fašismu. Poslední Marinettovou akcí byl zájezd s italským expedičním sborem na východní frontu, kde utrpěl zranění u Stalingradu.
Nejvíce politicky vlivným technomiliardářem je zřejmě zakladatel PayPalu Peter Thiel. Bez nadsázky jej lze označit za druhého nejvýznamnějšího ideologa „nové Ameriky“ hned po Trumpovi. Ačkoli Thiel nikdy nezastával oficiální úřad, je klíčovou postavou, která propojuje Silicon Valley, intelektuální pravicový konzervatismus a trumpovský populismus.
Thiel byl prvním z významných lidí z údolí, kdo otevřeně podpořil Trumpa a už v roce 2016 financoval jeho kampaň. Jeho nejúspěšnější politickou investicí však není Trump, nýbrž současný viceprezident (a možná budoucí prezident) J. D. Vance, kterého Thiel mentoroval a zaměstnával ve fondu Mithril Capital. Později věnoval 15 milionů dolarů na Vanceovu kampaň do Senátu za Ohio a představil mladého politika Trumpovi.
Jako správný investor diverzifikuje Thiel i politické portfolio. Současně s Vancem sponzoroval jiného nadějného politika Blaka Masterse (také svého žáka a bývalého zaměstnance) částkou 20 milionů dolarů na senátní volby v Arizoně; Masters však neuspěl.
Thiel se označuje za věřícího křesťana a často cituje Bibli, přestože je otevřeně homosexuální (roku 2017 uzavřel sňatek ve Vídni se svým partnerem Mattem Danzeisenem, investičním bankéřem). Platí za filozofa a myslitele, je velmi sečtělý a sám plodný autor knih i esejů. Na rozdíl od Muska a Andreessena, kteří produkují heslovité výroky pro masy, je Thielova cílová skupina vzdělaná elita. Hojně cituje náročné politické myslitele jako Carla Schmitta či Lea Strausse a obdivuje antropologa Reného Girarda.
Přestože se stylizuje do libertariána, otevřeně přiznává, že už léta nevěří v liberální demokracii ani demokracii vůbec: „Už si nemyslím, že je svoboda slučitelná s demokracií“ . Příznačně přirovnává dnešní Ameriku k Německu před Hitlerovým nástupem: „Existují nesporné paralely mezi USA 20. let a Německem 20. let 20. století v tom, že se liberalismus vyčerpal. Dá se tvrdit, že demokracie… se vyčerpala a budeme si muset klást otázky daleko za hranicemi Overtonova okna“.
Thielovo libertariánství mu nebránilo založit Palantir Technologies, firmu vyvíjející AI pro Pentagon a zpravodajské služby. Zároveň je velkým investorem v Anduril Industries mladého miliardáře Palmera Luckeyho, která vyrábí drony a další autonomní zbraňové systémy.
Thiel soudí, že Amerika upadla v posledních desetiletích do stagnace. Potřebuje skok k novým cílům a vrcholům. Stejně jako další miliardáři z údolí je přesvědčen, že ambiciózní vědecko-technické úkoly mají být hlavní prioritou společnosti i státu. Jeho osobním favoritem jsou transhumanistické technologie spojené se zlepšováním lidského organismu, prodlužováním života a potenciálně dosažením nesmrtelnosti. Jedním z aktuálních projektů je organizace alternativní Enhanced Games, kde bude dopingová kontrola uvolněna a sportovcům umožněno využívat metody „biohackingu“. Jedním ze spoluorganizátorů je Donald Trump ml.
Ze všech libertariánských miliardářů blízkých současným vládcům má Thiel nejpregnantnější názory na zahraniční politiku. Jeho geopolitická koncepce je jednoduchá: hlavní hrozbou pro USA je Čína.
Na rozdíl od přítele a bývalého obchodního partnera Muska, považovaného za pro-čínského, zastává Thiel tvrdou politiku zadržování Pekingu včetně vytvoření široké proti-čínské koalice pod vedením Washingtonu. USA by se měly ekonomicky „rozvést“ s ČLR a tlačit na jiné země, aby také minimalizovaly vazby na Peking. Trumpovy supertarify na čínské zboží vnímá jako krok správným směrem. V listopadu 2022 prohlásil: „Věřím ve volný obchod, nejsem pro cla, ale udělal bych výjimku pro našeho hlavního geopolitického a ideologického oponenta“. Thiel patří k nejvýraznějším sinofobům ve vrcholné elitě; nazývá Čínu „polo-fašistickou, polo-komunistickou gerontokracií“ a viní Peking z „nacionalismu“, „rasismu“ i „xenofobie“.
Opakovaně se vyjadřuje na podporu Izraele a Palantir poskytuje AI technologie izraelské armádě. Shodou okolností se zahraniční politika Trumpovy administrativy zatím téměř ve všem kryje s Thielovými postoji.
Teoretikové „temného osvícenství“
Čtvrtou skupinu nositelů nové americké ideologie tvoří intelektuálové-provokatéři, kteří vytvářejí narativy „temného osvícenství“ (Dark Enlightenment), označované též jako neoreakční hnutí (neo-reactionary movement, NRx). Toto intelektuálně-filozofické směřování, popírající mnohé ideály klasického osvícenství, se formovalo koncem 2000. – počátkem 2010. let, převážně v anglosaském světě.
Jedním z otců „temného osvícenství“ a autorem samotného termínu je Brit Nick Land, nyní žijící v Šanghaji. V 90. letech učil na University of Warwick, tehdy se hlásil k levici, později radikálně obrátil vpravo. Land věří v příchod singularity – momentu, kdy AI a další technologie překonají člověka a vymknou se jeho kontrole, čímž nastane „post-lidská“ éra. Inspiruje se estetikou kyberpunku a předpovídá nástup hyperkapitalistických techno-autoritářských systémů řízených technologiemi a trhy, nikoli tradiční politikou. Tyto systémy jsou podle něj výrazně efektivnější než klasický liberalismus a demokracie. V duchu techno-sociálního darwinismu prorokuje vznik post-lidských bytostí, které díky splynutí se supertechnologiemi budou dominovat světu.
Druhým intelektuálním otcem „temného osvícenství“ je americký programátor a blogger Curtis Yarvin, známý též jako Mencius Moldbug. Na rozdíl od Landa je Yarvin přímo zapojen do politiky. Je přítel Thiela a zná se s řadou politiků a úředníků kolem Trumpa. Yarvin chce nahradit zdiskreditovanou liberální demokracii efektivnější politikou v podobě samovládné monarchie či korporace s absolutními pravomocemi jediné řídicí entity. Jednou z idejí je systém mnoha korporacemi spravovaných suverénních útvarů (Patchwork), kde se dá volně experimentovat se zákony, pravidly a technologiemi.
Stejně jako většina ideologů „nové Ameriky“ je i Yarvin pro demontáž „liberálního mezinárodního řádu“ ustaveného po roce 1945, kdy USA fungovaly jako světový policista a garant bezpečnosti. Zasazuje se o odchod USA i z Evropy, avšak poznamenává, že Velká Británie jako anglosaská země má zůstat pod americkou ochranou. Kdyby například Turecko a Řecko mezi sebou vedly válku, není to podle něj problém Ameriky. Na rozdíl od Thiela se Yarvin vyjadřuje o současné Číně spíše s uznáním.
Yarvin, jehož židovští předci kdysi emigrovali z Oděsy, zastává neortodoxní pohled na druhou světovou válku. Podle něj Hitler netoužil po světovládě, chtěl „pouze“ uznání svého panství v kontinentální Evropě a využíval evropské Židy jako rukojmí pro jednání s USA a Británií. Kdyby Roosevelt přistoupil na dohodu, možná by se světové válce a holokaustu dalo předejít.
Land, Yarvin a další intelektuálové „temného osvícenství“ se mohou oproti miliardářům Musku či Thielovi jevit jako méně významní. Avšak stojí za úvahu: kdo měl před sto lety větší vliv na vznik třetí říše – jeden z hlavních německých kapitalistů Gustav Krupp, který Hitlera podporoval, nebo génius politické filozofie a pozdější hlavní jurista třetí říše Carl Schmitt (jehož Yarvin i Thiel rádi citují), autor teorie „výjimečného stavu“, jejímž prostřednictvím si Hitler v roce 1933 prosadil neomezené pravomoci?
Americká hegemonie – konec, nebo přeformátování?
Formující se ideologie „nové Ameriky“ je rozmanitá a skrývá různé scénáře. Není nutné, aby se zhmotnila v něco zhoubného připomínajícího Hitlerovu Třetí říši či japonskou „Velkou oblast společné prosperity“. Přesto v idejích a smyslech, které dnes kolují v USA a dalších anglojazyčných zemích, je mnoho znepokojivého. Jde o snahu kultivovat cosi na způsob „technologických nadlidí“, „superpredátorů“ či „post-lidských bytostí“ a o návrhy svěřit absolutní moc „jedinému výkonnému orgánu“.
Ačkoli ideologové „nové Ameriky“ pohrdají liberálním mezinárodním řádem „založeným na pravidlech“, považovaným dlouho za posvátnou krávu americké globální hegemonie, neznamená to, že by chtěli vidět USA jen jako jeden z mnoha suverénních subjektů multipolárního světa. Americké legie mohou být staženy z Evropy, Blízkého východu či Jižní Koreje, avšak mohou se najít rafinovanější a „technologičtější“ způsoby kontroly a dominance nad těly i dušemi. Klíčovým pojmem pro Yarvina je „moc“ (power).
Oblíbenou knihou Petera Thiela, muže toužícího po nesmrtelnosti, je Pán prstenů.
