Potopení parníku Lusitánia ke kterému došlo v průběhu první světové války, byla s největší pravděpodobností americká operace pod falešnou vlajkou. Jedna z prvních, které se tak “osvědčily”, že se pak staly běžným arzenálem operací na změnu veřejného mínění, na jehož zatímním konci bylo odpálení věží WTC s úmyslem vtáhnout váhající Bushovu administrativu do tzv. války proti terorismu.
Před těmi 110 lety šlo o to vyvolat záminku pro vstup USA do první světové války, pro což americká administrativa prezidenta Woodrova Wilsona neměla podporu ve veřejném mínění. Jenže politické a ekonomické kruhy včetně nejvlivnějších bankéřů z Wall Street, které na válce pohádkově vydělávaly, zařídily běh událostí tak, že vyčerpaná Evropa ustoupila z pozice hlavní světové mocnosti, a USA z ní vyšly jako vítězové.
Připomeňme si, že v úvodních fázích první světové války si Anglie a Francie masivně půjčovaly od amerických finančníků. Za obchodního zástupce pro dluhopisy byl ustanoven Rothschildy kontrolovaný podnik JP Morgan Chase & Co. John P. Morgan ml. byl navíc dosazen do nesmírně lukrativní role nákupního agenta pro válečný materiál. K tomu všemu ještě jeho podnik vlastnil řadu zbrojních firem zásobujících západní frontu v Evropě. Morgan se tak stal nejvíce vydělávající firmou na světě.
Když se však válka začala vyvíjet pro západní spojence špatně, ocitl se Morgan v ohrožení. Nemohl získat nové kupce pro spojenecké válečné dluhopisy. Morgan věděl, že pokud bude loď Lusitania potopena německou ponorkou, přivede to USA do války a jeho firmy se budou moci rozjet na plné obrátky, aby vybavily více než 4 miliony nově mobilizovaných mužů.
Luxusní zaoceánský parník Lusitania vyplul z New Yorku 1. května 1915 - v rozporu s Haagskými konvencemi naložen obrovským množstvím vojenského materiálu. Byl plovoucím muničním skladem vydávaným za civilní plavidlo.
Německá ambasáda v USA objednala a zaplatila inzerát v padesáti amerických tiskovinách s výzvou pro civilisty, aby na toto plavidlo nenastupovali. Poukazovali na riziko plynoucí z existence válečné zóny ve vodách okolo Velké Británie. Po zásahu amerického ministerstva zahraničí ovšem nebyla většina z těchto varování publikována.
V pátek 7. května připlula Lusitania k jižnímu pobřeží Irska. Lord admirality Winston Churchill věděl, že se tato oblast hemží německými ponorkami. V předchozích dvou dnech zde byla potopena tři plavidla. Nejenže nepřispěchal Lusitanii na pomoc, ale naopak odvolal křižník Juno, který měl v plánu Lusitanii doprovodit. K tomu všemu bylo Lusitanii nařízeno uzavření jednoho z kotlů a snížení rychlosti.
Německá ponorka U-20 torpedovala Lusitanii po 2. hodině odpolední. Překvapení Němci sledovali následné výbuchy na palubě a nevěřili vlastním očím, když po pouhých 18 minutách loď zmizela pod hladinou. Na palubu „civilního“ parníku totiž Morgan naložil 600 tun výbušnin, 6 milionů nábojů, více než 1200 dělostřeleckých granátů a další materiál.
Britská vláda se snažila tyto informace držet v tajnosti, vrak Lusitanie sloužil ještě v 50. letech jako cvičný terč pro podvodní nálože za účelem smazání stop.
Zahynulo 1198 osob, z toho 128 Američanů. Na základě tohoto incidentu dokázala americká média zvednout vlnu rozhořčení vůči Německu a zcela obrátit veřejné mínění v otázce účasti USA ve světové válce. Rothschildové své potěšení nad tímto vývojem ani nezakrývali.
Více se o pozadí tragédie parníku Lusitanie dozvíte po otevření Brány poznání.
