Rajko Doleček – vědec s jugoslávskými kořeny, dietolog celebrit i vášnivý obránce Srbska – se stal svědomím těch, kteří nehodlali mlčet k pokrytectví nové doby. Na jeho pohřbu v Ostravě to bylo znát: vedle kněží, Srbů a starých přátel stála v tichém smutku i neviditelná komunita novodobého disentu.
Narodil se před 100 lety: 1. června 1925 v Praze do česko-srbské rodiny. Už od mládí projevoval výjimečnou inteligenci a mimořádnou jazykovou i kulturní citlivost. Kořeny v Srbsku a život v českém prostředí mu daly dvojí perspektivu, která jej provázela celý život.
Vystudoval medicínu a brzy se etabloval jako odborník na endokrinologii, metabolismus a výživu. Jeho odborná činnost zahrnovala desítky publikací a letitou práci na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy i ve Fakultní nemocnici Ostrava.
Přestože byl uznávaným vědcem, nikdy se neodtrhl od běžného člověka. Právě proto se stal v 80. a 90. letech jedním z nejznámějších popularizátorů zdravé výživy. Televizní a rozhlasová vystoupení, knihy o hubnutí, obezitě a dietách – včetně slavné publikace Nebezpečný svět kalorií – z něj udělaly mediální hvězdu, která se ovšem nikdy nestala „produktem doby“.
Říkal věci naplno
Zatímco jeho kolegové se utápěli v akademických kruzích, Doleček mluvil přímo k lidem. A říkal jim věci, které jiní neříkali: že mnohé nemoci nejsou jen věcí těla, ale i duše, vztahů a společnosti. Byl otevřený, vtipný, měl talent srozumitelně mluvit o složitých věcech. Mnozí si ho pamatují z televizních obrazovek jako věcného, ale rozhodného obránce vědecké pravdy proti pověrám a senzacechtivosti.
Jenže to byla pouze jedna kapitola jeho života. Teprve v 90. letech se ukázala jeho skutečná odvaha.
Když začala válka – a propaganda
Rozpad Jugoslávie, etnické čistky, bombardování, mediální hysterii – to vše sledoval Rajko Doleček s rostoucím zděšením. Srbská strana, přestože se na krvavých konfliktech podílela, byla v očích západních médií a politiků proměněna v absolutní zlo. NATO bombardovalo Bělehrad, televize chrlily obrazy mrtvých bosenských civilistů, zatímco mlčely o masakrech páchaných balkánskou UČK, o vraždách srbských civilistů v Chorvatsku, o spojenectví USA s islamisty.
Rajko Doleček však mlčet nemínil. Na rozdíl od většiny českých intelektuálů, kteří přejali západní narativ, se postavil na stranu pravdy. Nebyl žádným zaslepeným nacionalistou. V jeho očích však Srbsko vedle té skutečné čelilo i mediální válce, která překrucovala realitu a líčila oběti jako pachatele.
Publicista, který „žaloval“
Začal psát. Jeho knihy Žaluji!, Hovory s generálem Mladićem, Nečistá hra v bývalé Jugoslávii, Necenzurované obrazy z Kosova a Metochie a další se staly svědectvím jiného pohledu na konflikt – nepohodlného, ale důležitého. Setkal se osobně s Ratko Mladićem, kterého Západ prezentoval jako válečného zločince, ale který v očích mnoha Srbů byl a zůstává obráncem jejich národa.
Doleček nezastíral, že válka je krutá a že Srbsko nese část viny. Ale odmítal morální asymetrii, která stavěla Srby na roveň nacistům a jejich protivníky na piedestal obětí. Jeho texty byly soustředěné, dokumentované, emotivní – a často i silně varovné. Vždy psal s vědomím, že za slovy stojí lidské životy.
Za své postoje byl pochopitelně ostrakizován. Do veřejnoprávních médií jej přestali zvát. Byl obviňován z apologetiky zločinů, z konspiračních teorií, z nedostatku „objektivity“. Ale Doleček věděl, že jeho svědectví má smysl. I kdyby jej četlo jen pár lidí. V rozhovorech mluvil tiše, ale neústupně. „Neobhajuji zlo. Ale obhajuji právo na pravdu.“
Stal se symbolem občanské odvahy v čase, kdy „demokracie“ už opět znamenala jen jedno povolené mínění.
Loučení
Zemřel 20. prosince 2017 v Ostravě. Jeho pohřeb nebyl jen rozloučením se starým lékařem. Byl tichým shromážděním těch, kdo odmítají žít podle diktátu médií, grantových komisí a zahraničních “instrukcí”.
Sešli se tam kněží, bývalí diplomaté, lékaři, studenti, srbští přátelé, publicisté – i ti, kteří za svá slova platí sociálním vyloučením. Autor tohoto článku byl rovněž přítomen a přiznává: dlouho nezažil tak silné, tiché a hluboké loučení. Nejen s člověkem, ale s celou epochou pravdy.
Byl tam klid. Žádná hysterie, ale věrnost člověku, který se nebál mluvit, když ostatní mlčeli.
Byl lékařem, který hojil tělo i společenské svědomí. Ve vědě se řídil důkazy, v politice svědomím. Zůstal čestný v časech, kdy se lži stávaly normou. Knihy, které zanechal, možná nejsou dokonalé – ale jsou dokonale pravdivé.
V čase, kdy se zase přepisují dějiny a diktuje jediný pohled na svět, připomíná jméno Rajko Doleček, že je stále možné žít ve věrnosti pravdě – a umřít s čistým svědomím.
Za Branou poznání se o něm můžete dozvědět víc.
