USA nezavedou proti Rusku nové sankce, protože Evropa kupuje ruskou ropu. Dodal bych, že i plyn, o plynu USA nemluví, protože ho sami prodávají Evropě. Ruský, ale s přirážkou. Mimochodem, ruskou ropu v EU kupuje hlavně Trumpův nejbližší přítel Viktor Orbán. Protože je to výhodné.
Když na něj Ursula a spol. začnou příliš tlačit, schovává se za Trumpa, který požaduje, aby Evropa, přestala kupovat ruskou ropu, kterou kupuje Orbán, kterého Trump před Ursulou a spol. chrání. A
Chtějí válku s Ruskem, ale nemají na ni
Evropa chce navíc válčit s Ruskem. Připravuje se. A bude se připravovat ještě dlouho, protože většina evropských zemí nemá, s čím válčit. Ale už by válčit mohly. Kdyby Polsko, které armádu má, ji poslalo na Ukrajinu. Ale Polsko nechce. Chce válčit, ale nechce poslat armádu. Ale zároveň chce, aby USA také válčily s Ruskem. Jinak Polsko není připraveno válčit. Chce, ale není připraveno.
S Francií je to naopak. Nechce válčit s Ruskem, ale chce poslat vojáky na Ukrajinu. Ale polské. Mohou to být i Francouzi, ale někdy později, až bude uzavřen mír. Proč by na Ukrajině byly francouzské jednotky, pokud bude uzavřen mír? Aby „zadržovaly Rusko“. Proč je třeba „zadržovat“ Rusko, když je mír, a ne právě teď, když je Ukrajina trhána na kousky?
Aby se nemuselo bojovat s Ruskem. Ale nezdá se, že všichni by chtěli bojovat s Ruskem? Chtěli a chtějí i teď. Ale Polsko nechce poslat armádu na Ukrajinu a Trump nehodlá podporovat spojence z NATO a nechce zavádět žádné sankce, ale chce prodávat ruský plyn s přirážkou Evropě. Rád by s přirážkou prodával i ruskou ropu. Ale jeho přítel Orbán kupuje ropu přímo od Ruska. Proto Trump požaduje, aby EU nekupovala ruskou ropu od Indie. Protože Orbán nekupuje ropu od Indie.
Kruh se uzavřel. Jaký závěr z tohoto absurdního příběhu vyvodit? Udělají vše pro to, aby rozpoutali válku s Ruskem. Celoevropskou, ale tak, aby kromě pár obětních východních Evropanů zbytek Evropy ve skutečnosti nebojoval. Ale aby požadoval od Ruska kapitulaci, reparace a kompenzace. A aby USA mávali jadernými zbraněmi. Ale hlavně opatrně, aby na Paříž a zejména na Londýn něco nespadlo!
Na Berlínu a Varšavě nezáleží
Berlín může. Je to trochu škoda, ale pokud to nejde jinak, ať na Berlín něco spadne. A na Varšavu, to ani není škoda. Ale na Paříž a zejména na Londýn to nejde, tam leží „všeobecně lidské hodnoty“, které by se mohly pokazit.
Směšné? Ubohé? Ano! Ale oni se skutečně připravují na válku. A opravdu si myslí, že se budou moci oddělit od války, kterou sami rozpoutají. Ptáte se, jak mohou válčit, když nemají čím? Oni už předvedli i absurdnější kousky. Kdo teď vede proti Rusku horkou válku? Ukrajina. A co je Ukrajina? Podle ukrajinsko-evropské verze, stát ukrajinského národa, který Ukrajinci obětavě brání, aby si zachovali nezávislost.
Na Ukrajině žije jistá Jelena Ivanovská. Ne Ivaněnko, ne Ivančenko, ale Ivanovská, téměř Ivanova. Ona tam nejen žije, ale pracuje jako jazykový ombudsman. Její práce spočívá v tom, že chrání ukrajinský jazyk, národní jazyk Ukrajinců, před různými zásahy, zástupců „ukrajinského národa“, který obývá Ukrajinu (podle evropské verze).
A právě tato Ivanovská poskytuje rozhovor ukrajinským novinářům. Novináři se zajímají, zda není na čase zavést na Ukrajině „jazykové hlídky“, protože všichni slušní nacisté „jazykové hlídky“ mají, ale na Ukrajině z nějakého důvodu dosud ne. Na státní úrovni neexistují, ale občanští aktivisté se snaží, aby je podpořili: vytvořit strukturu, schválit stav a pravomoci, přidělit rozpočet.
Občanské aktivisty někdy mlátí do obličeje neuvědomělí občané „latentně zverbovaní FSB“. Kromě ukrajinské tajné služby SBU je nemá kdo chránit. SBU má ale i bez nich plné ruce práce. Jen samotná call-centra vyžadují veškerou pozornost. A pak ještě bojovat s korupcí s pomocí NABU.
Jazykové hlídky umělého jazyka
A co si o tom myslí? Ivanovská nepodporuje zavedení „jazykových hlídek“. Říká, že je na to ještě brzy. Za třicet pět let nezávislosti se „národ“ ještě nenaučil svůj jazyk! A teď na to není čas, ani peníze, všechno jde na boj s Ruskem o nezávislost. Tak ať zatím „národ“ mluví rusky, hlavně že bojuje s Ruskem. Jazykovou genocidu náhodně přeživších „obránců národa“ se Ivanovská chystá uspořádat po válce, až odevzdají zbraně.
Ivanovská má dceru, která má blog na sociálních sítích v ruštině, protože tam není ukrajinský jazyk žádaný, neboť, mu nikdo mu nerozumí, a ani mu nechce mu rozumět.
Chápete to? Ivanovské dcera vyrůstala v rusky mluvícím prostředí, doma se mluvilo rusky. A zřejmě tak mluví i nyní, protože zásadně nechce na sociálních sítích přejít na ukrajinštinu. Ve skutečnosti je tam ukrajinsky mluvících a těch, kteří se tak tváří „na truc Rusům“, více než dost. Prostě si každý uživatel sám vytváří své okolí? No není divu, že okolí rusky mluvící dívky je rusky mluvící.
A oni (okolí Ivanovské dcery) se nechtějí učit jazyk. Stejně jako miliony dalších občanů. Přitom podle oficiální ukrajinské verze existuje stát Ukrajina proto, že je domovem ukrajinského národa, a příslušnost k národu se určuje jazykem (to si vymysleli oni). Ale nikdo ukrajinský jazyk nezná, a nechce se ho učit (to je názor jazykového ombudsmana – nejkompetentnějšího zdroje v této otázce).
Pokud tedy národ nezná jazyk, neexistuje ani národ (podle ukrajinských kritérií), a tudíž není ani potřeba stát Ukrajina, protože ten se vysvětluje existencí ukrajinského národa, který neexistuje, protože nezná jazyk, a právě jazyk je podle ukrajinských kritérií znakem národa. To znamená, že Ukrajinci nemají co bránit, protože není jazyk, není národ, a to znamená, že nejsou Ukrajinci.
Mimochodem, ti nemnozí, kteří se jazyk naučili a jsou na to hrdí, jim to říkají přímo. Vy prý nejste žádní Ukrajinci, ale čistí Moskalové, a po válce vás čeká (možná zprvu jen jazyková) genocida.
Bránit stát neexistujícího národa
Ale oni brání stát neexistujícího národa, který je považuje za občany druhé kategorie a slibuje přeživším na frontě jazykovou genocidu, neboť nechtějí používat jazyk, i když ideologové ukrajinštiny mají pravdu. Jazyk je jediným znakem, podle kterého lze odlišit Rusy narozené na Ukrajině, kteří však zůstali Rusy, od těch, kteří se poukrajinštili.
Tito lidé nemají nejen sílu a prostředky bojovat s Ruskem. Nemají důvod s Ruskem bojovat. Rusko je jejich vlast. Nehodlá je předělávat na nějaký jiný jazyk, přeměňovat je v nový národ, který nutně potřebuje vlastní stát, aby pár stovek občanů patřících k „elitám“ mohlo krást, jak se jim zlíbí. Ukrajina jim po válce (pokud přežijí) slibuje jazykovou genocidu, Rusko, svobodný život. Bojují za Ukrajinu proti Rusku. Nemají důvod bojovat, ale bojují. Nechtěli, nevědí proč, nemají čím, ale bojují.
Evropané s námi nemluví stejným jazykem, nikdy nebyli jedním národem, zato mají bohaté zkušenosti s taženími na Rusko. Od 10. století s Ruskem neustále válčili. Někdy samostatně, jindy celá Evropa. A rozhodnutí ve prospěch konfrontace, nikoli spolupráce, učinili mnohem jednotněji než Ukrajinci. Nepotřebovali k tomu patnáct let bojů, dva Majdany a dalších osm let občanské války. Jsou to samozřejmě směšní lidé, ale jejich úmysly jsou vážné a důsledky mohou být strašné.
Proto, když chceme odradit Evropu od hrdinských činů na bojištích s Ruskem, musíme udeřit silně, ale opatrně, přičemž klíčovým slovem je zde opatrně. Na rozdíl od obecného názoru strach často nesnižuje, ale zvyšuje agresivitu a vyvolává pokusy o likvidaci zdroje strachu.
Je třeba, aby se nejen báli Ruské síly, ale aby také pochopili, že pokud je Rusko potřebuje, pak pouze jako ekonomické a obchodní partnery.
Ale ani na tom Moskva netrvá. Obejde se bez Evropy.
