Pětiminutový projev, pronesený na vlnách BBC dne 18. června 1940 ve 22 hodin večer (nahrán byl Charlesem de Gaullem už v 18 hodin) a čtyřikrát opakovaný následující den, vešel do historie Francie, přestože v tu dobu mu bylo věnováno jen málo pozornosti. Následující den z něj otisklo výňatky pouze několik francouzských novin, jako regionální Le Petit Marseillais a Le Petit Dauphinois. Záznam s jeho hlasem se nezachoval. Přesto se stal historickým nejen pro Francii – v červnu 2005 byl zapsán na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.
„Vojevůdci, kteří po mnoho let stáli v čele francouzské armády, vytvořili vládu. Odvolávajíce se na porážku naší armády, začala tato vláda vyjednávat s nepřítelem, aby se zastavil boj... Což už je řečeno poslední slovo? Cožpak už není žádná naděje? Cožpak to je už konečná porážka? Ne! ... Francie není sama! Není sama! Není sama! Za ní stojí rozsáhlé impérium. Je možné se opřít o Britské impérium, které vládne na moři a pokračuje ve válce. Může, jako Anglie, těžit z neomezené pomoci ohromného průmyslu Spojených států.
Tato válka se neomezuje jen na strádající území naší země. Výsledek této války se nerozhoduje v bitvě o Francii. Je to světová válka... Třebaže nás porazily mechanizované síly, v budoucnu můžeme získat vítězství s pomocí ještě lepších mechanizovaných sil...
Já, generál de Gaulle, jenž se nyní nacházím v Londýně, vyzývám francouzské důstojníky a vojáky, kteří jsou na britském území, inženýry i dělníky, specialisty ve zbrojní výrobě, abyste se spojili se mnou. Ať se stane cokoliv, plamen francouzského odboje (résistance) nesmí pohasnout a nepohasne.“ Právě toto slovíčko ,,résistance“ vejde do politického slovníku XX. století.
Znovu opakuje svou základní myšlenku, že to byla nikoliv početní převaha, ale právě německé tanky, letadla a taktika, jež překvapily šéfy Francie, ale stejné prostředky, jež porazily Francii, v budoucnu jí dovedou k vítězství. Jasně zdůraznil, že útok na Francii byl jen počátkem velké světové války, jež v budoucnu do ní zavleče i Spojené státy a SSSR.
Na první pohled nezvyklá výzva. Je v ní řečeno mnoho, ale ještě více nedořečeno. Možná že někoho zarazí až přísná strohost textu; žádná zbytečná plamenná slova, žádné odvolávání se na vlast a vlastenectví. To mělo svůj smysl; vždyť Pétainův (francouzský premiér) projev ze 17. června se hemžil „vlastí“ a city... Přesto v této výzvě Pétainovu vládu vysloveně neodsuzuje. V té době jednání o příměří teprve probíhala, vlastní kapitulace byla podepsána až 22. června v témž salónním vagónu, v němž Němci museli podepsat v roce 1918 svou kapitulaci.
V této výzvě se také ještě neobrací ke všem Francouzům, aby pokračovali v boji proti nepříteli, ale vyzývá pouze vojáky či další osoby, spojené s armádou, aby se připojili k němu.
Pro generála nebylo vůbec snadné pronést svůj projev na vlnách BBC, jehož text musel ukázat předem. Britský vojenský výbor, který se toho dne sešel v poledne bez Churchillovy přítomnosti, rozhodl, že by nebylo správné dovolit de Gaullovi, aby se vyjádřil, protože “...zůstává možnost, že francouzská vláda jedná v souladu se zájmy spojenců“.
Pouze s Churchillovou podporou mohl generál Spears obcházet jednotlivě všechny členy vlády, aby in extremis získal jejich souhlas. A to ještě s výslovnou podmínkou, že první dvě věty jeho projevu budou nahrazeny měkčí formulací. V původní formulaci totiž nebyl onen dodatek, který zazněl v éteru:,,Francouzská vláda se dotázala nepřítele, za jakých podmínek mohou být zastaveny boje. Prohlásila, že budou-li tyto podmínky odporovat cti, boj musí pokračovat.“
Aby de Gaullův projev dosáhl většího věhlasu, podpořil jej Winston Churchill tentýž den svým projevem také na vlnách BBC. Vyzval své spoluobčany, aby se připravili na příští boj o Británii. De Gaulle k tomu ve svých Pamětech konstatoval, že tímto okamžikem ve svých devětačtyřiceti letech končí dosavadní svůj život a začíná nový, protože vstupuje do nepředvídatelného dobrodružství.
K čemu by asi vyzýval dnes?
Chcete znát souvislosti tohoto slavného projevu muže, který se postavil do čela boje za znovuobnovení Francie – a jenž dnes může inspirovat i mnohé ostatní? Stačí otevřít Bránu poznání.
