Válku v Koreji zná dnes většina lidí prostřednictvím známého seriálu MASH, který ukazoval prostředí této neskutečně krvavé války humornou formou z prostředí válečných zdravotníků. Skutečnost, však byla radikálně odlišná. Lze říci, že tato válka, která dodnes není oficiálně ukončena je nejen poučná, ale má mnoho co říci i k dnešní válce Západu proti Rusku na Ukrajině.
V Koreji jako na Ukrajině
Je také pravděpodobné, že na Ukrajině tak jako v Koreji bude nakonec země rozdělena pevnou hranicí s demilitarizovaným pásmem, je jen otázkou, kde bude ležet.
Připomeňme si, že od roku 1910 do konce druhé světové války byl korejský poloostrov okupován Japonským císařstvím. Po porážce Japonska byl poloostrov pod sovětsko-americkým dohledem rozdělen podle 38. rovnoběžky na jižní část okupovanou Američany a severní část okupovanou Sověty.
Tak jako v rozděleném Německu i zde se se začátkem studené války začala situace v obou okupovaných zónách od sebe rychle vzdalovat a v roce 1948 se vzájemné odcizení obou částí poloostrova ještě prohloubilo. Na severu byl ustanoven komunistický režim vedený Kimem Ir-senem, zatímco na jihu byl ustanoven prozápadní režim, vedený Li Syn-manem. Napětí mezi oběma vládami se stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovusjednocení. A stupňovali se také konflikty na společné hranici.
Do konfliktu vstupují USA
Na konci června 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt. Ostré boje začaly 4. července, když severokorejské jednotky překročily hranici Jižní Koreje. Pod dělostřeleckým krytím překročila severokorejská vojska hranici s jižním sousedem s cílem silou opětovně sjednotit obě země pod vedením Strany práce. Pozemní uskupení vojsk podle sovětských vojenských poradců sestávala ze 175 tisíc mužů se 150 tanky a 170 letadly.
Na straně Jižní Koreje pozemní vojsko vycvičené americkými specialisty a vyzbrojené americkými zbraněmi čítalo 93 tisíc vojáků. Do konfliktu mezi oběma státy vstoupily USA. 4. července vyslaly na Korejský poloostrov 300 tisíc vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. Tento den je také považován za začátek Korejské války.
Tažení severokorejské armády bylo v prvních dnech vesměs úspěšné. Po pouhých třech dnech, Severokorejci obsadili jihokorejské hlavní město Soul. Hlavní směry útoku zahrnovaly také Kesong, Čchungčchong, Inčchon a Kjonggi. Soulské letiště Kimpcho bylo zcela zničeno, přesto však nebyl splněn hlavní cíl, blesková válka se nekonala a Li Syn-manovi a významné části jihokorejské reprezentace se podařilo zachránit a opustit město.
Všeobecné povstání, na které spoléhalo severokorejské vedení, také nepřišlo. Nicméně v půli srpna bylo 90 % území Jižní Koreje obsazeno armádou KLDR.
Západní ofenziva
Prezident Truman přikázal generálu McArthurovi zásobit výzbrojí jihokorejskou armádu a pod leteckým krytím evakuovat občany USA. Západ se rozhodl zakročit a komunistické jednotky vypudit z okupovaného území.
První americké jednotky se zapojily do bojů u Osanu v noci ze 4 na 5. července. Američané se pak ale museli stáhnout. Koncem léta vojska západní aliance spolu s jihokorejskými jednotkami zahájila nekoordinovaný ústup k jihokorejskému přístavu Pusan, kde se měla znovu zformovat pro následující útok. Pod vedením generála Waltona Walkera, velitele pozemních vojsk, zde byl zřízen obranný perimetr, který měřil od Pusanu na sever přes 150 kilometrů. Severokorejská armáda dostala za úkol tento perimetr dobýt do začátku září.
Malé koaliční jednotky nestačily na to, aby bránily celou linii perimetru, ale díky zpravodajské službě, která včas upozorňovala na místa hlavních útoků severokorejských jednotek, situaci zvládly. Do perimetru postupně přicházely nové posily, včetně prvních britských vojáků. Severokorejské zásobovací linie byly navíc napadány ze vzduchu, takže se jejich útok začínal hroutit. V září již mělo koaliční vedení jistotu, že perimetr bude uhájen, a mohlo tak začít pomýšlet na ofenzivu.
Obrat
Americké jednotky pod vedením generála Douglase MacArthura uskutečnily 15. září vylodění u přímořského města Inčchon, vzdáleného přes 300 kilometrů od Pusanského perimetru. Operaci provedl 10. sbor námořní pěchoty pod velením generála Edwarda Almonda. I když se jednalo o riskantní akci, koaliční jednotky ji za cenu menších ztrát zvládly. Odtud pokračovaly na sever k Soulu.
Při postupu přerušily severokorejské zásobovací a komunikační trasy. Na jihu ve stejné době prorazily jednotky z Pusanského perimetru nepřátelskými liniemi a mířily taktéž na sever. Následné dobývání Soulu 10. sborem si vyžádalo velké ztráty. I když koaliční vojska měla před nepřátelskými jednotkami značnou převahu, Severokorejci fanaticky bojovali až do totálního zničení svých jednotek. 26. září si sem konečně probojovala cestu i vojska z Pusanského perimetru. Soul padl téhož dne. Do začátku října byly všechny zbývající Severokorejské jednotky vytlačeny z Jižní Koreje.
1.\ října žádal Západ o okamžitou kapitulaci. Kim Ir-sen ji odmítl. Když vojska západní aliance pod vedením Generála MacArthura dosáhly čínské hranice vstoupila do konfliktu Čína. Američané s čínskými útoky vůbec nepočítali, a tak v jejich řadách zavládl zmatek. V listopadu vydal Generál MacArthur rozkaz k útoku na řeku Ja-lu. Domníval se, že tím zasadí Číně konečný úder a ukončí tím válku.
Na hraně jaderné války
V následujících dnech na americké jednotky zaútočila početná čínská armáda ukrytá v horách a naprosto je zdecimovala. MacArthur vydal rozkaz k ústupu. Mezitím se ale západní jednotky dostaly do obklíčení a za cenu těžkých ztrát si musely probojovat cestu zpět. Americká námořní pěchota si probojovala cestu k přístavu Chungnam, a odtud byla po moři evakuována.
Koncem prosince, po nelítostných bojích uprostřed zimy, se západní jednotky stáhly na původní hranici do okupační zóny za 38. rovnoběžku. Generál MacArthur se nemohl smířit s blížící se porážkou a navrhoval i použití atomových zbraní proti Číně, nebo mohutné bombardování Pekingu. Americká vláda ale neměla chuť do otevření třetí světové války, která by se zřejmě po těchto akcích a masívním vstupem SSSR rozhořela.
Na nový rok naplánovala ČLR obnovit ofenzivu a dobýt celý Korejský poloostrov. Za tímto účelem byly do Severní Koreje poslány další početné jednotky. Na Silvestra roku 1950 podnikly jednotky Severní Koreje a ČLR – o síle téměř miliónu mužů – druhý útok na Jižní Koreu. Mezitím zahynul velitel koaličních pozemních vojsk Walton Walker a jeho nástupcem se stal Matthew Ridgway. Čínským jednotkám se podařilo proniknout hluboko za 38. rovnoběžku a 4. ledna dobýt Soul. Situace se pro vojska USA začala stávat kritickou. Hovořilo se o stažení koaličních vojsk z Koreje. Číně a KLDR bylo nabídnuto příměří, ale bylo odmítnuto
25.\ ledna 1951 se vše znovu obrátilo. Do boje nyní významně zasáhl generál Ridgway. Zřídil linii vojsk od pobřeží k pobřeží a za leteckého a dělostřeleckého bombardování začal pomalu postupovat k severu. Proti početným, ale slabě vyzbrojeným čínským jednotkám se tato taktika ukázala jako účinná. 15. března byl Američany znovu dobyt Soul a za týden byla čínská vojska zatlačena znovu za 38. rovnoběžku.
Dohoda o příměří
V květnu se ještě Číňané pokusili jarní ofenzivou prorazit americkou linii, ale bez úspěchu. V létě se válka změnila na zákopovou a strnula v patovém stavu na 38. rovnoběžce. Po delším vyjednávání byla 8. června 1953 uzavřena v Kesonu dohoda o výměně válečných zajatců. Předpokládala vytvoření repatriační komise složené ze zástupců delegovaných Polskem, Československem, Švédskem, Švýcarskem a Indií.
10.\ července 1951 byla zahájena jednání o příměří, ale protáhla se ještě na dva dlouhé roky, během nichž se stále bojovalo s velkými ztrátami na životech, ale fronta se prakticky neposunula dále. V mírových jednáních se odrážel duch studené války. Každou chvíli se jednání ocitala na mrtvých bodech, obě strany se vzájemně obviňovaly. Mezitím se v Indočíně rozpoutala další válka,
27.\ července 1953 podepsal Západ pod patronací OSN s představiteli Severní Koreje a Číny v Pchanmundžomu „Dohodu o příměří“. Jižní Korea ji odmítla přijmout, protože se nepodařilo sjednotit Koreu silou. Čína podepsala mírovou smlouvu s Jižní Koreou až v roce 1992. Mezi oběma Korejemi dodnes nebyl uzavřen oficiální mír a příměří je neustále porušováno oběma stranami. Celkově si Korejská válka vyžádala více než 3 miliony životů na obou stranách konfliktu.
Kdo se chce o tomto prvním válečném konfliktu studené války dozvědět více, může si otevřít Bránu poznání.
