Jednou z největších justičních a politických afér ve Francii v druhé polovině 19. století bylo odsouzení armádního důstojníka kapitána Alfreda Dreyfuse obviněného ze špionáže pro Německo. Na základě předložených důkazů byl 22. prosince 1894 odsouzen na galeje a k doživotnímu vyhnanství na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guyaně.
Na tom by zas až tak nic mimořádného nebylo. Jenže Dreyfus byl žid. Na jeho podporu, se proto postavila velká část francouzské umělecké, a formující se novinářské scény. Mezi nimi vskutku významné osobnosti, z nichž mnohé byli židovského původu jako spisovatelé Marcel Proust, Anatole France, Georges Clemenceau či Émile Zola.
Zednáři a pařížská kavárna – jako dnes ta pražská
Liberálové si odsouzení Dreyfuse vybrali jako bojové pole pro střet s konzervativními a vlasteneckými silami podporovanými katolickou církví a každého kdo s rozsudkem v Dreyfusově aféře vyjádřil souhlas obvinili z antisemitismu.
Nejaktivnější v případě Dreyfusovy aféry byl známý spisovatel (a svobodný zednář) Émile Zola. Napsal otevřený dopis prezidentu republiky, který byl otištěn ve všech liberálních médiích a odstartoval útok pokrokářů a liberálů na obhájce tradičních hodnot ve Francii.
Pozadí
Kdo byl důstojník, kolem kterého se na počátku století rozehrál boj kolem dalšího politického a ideového směřování Francie? Alfred Dreyfus byl devátým dítětem a nejmladším synem židovského mylhúzského textilního podnikatele Raphaëla Dreyfuse a Jeannette (rozené Libmannové). Území Alsaska i město Mylhúzy po prusko-francouzské válce (1870 až 1871) bylo začleněno do regionu Alsasko-Lotrinsko a stalo se součástí německého císařství.
Dreyfusovi rodiče (stejně jako většina příslušníků městské elity) se rozhodli pro ponechání si francouzského občanství. Rodina se v roce 1872 usadila v Paříži. Raphaël hovořil jidiš a obchodní záležitosti vyřizoval v němčině. Rodným jazykem většiny Alfredových sourozenců byla němčina nebo některý z alsaských dialektů. Jediný Alfred a jeho bratr získali úplné vzdělání ve francouzštině.
Získaná válečná zkušenost a vykořenění rodiny vedla Dreyfuse k rozhodnutí stát se vojákem. V roce 1878 nastoupil na École Polytechnique, která vzdělávala technické důstojníky, zejména dělostřelce. V roce 1880 školu ukončil v hodnosti podporučíka. V letech 1880 až 1882 navštěvoval akademii dělostřelectva ve Fontainebleau. Po ukončení byl přidělen 31. dělostřeleckému regimentu, který byl posádkou v Le Mans. V roce 1885 byl povýšen na poručíka a o čtyři roky později, v roce 1889 na kapitána.
Kapitán Dreyfus nastoupil na francouzském generálním štábu. Zapletl se však do špionáže a spiknutí ve prospěch německého císařství. Následovalo obvinění a 15. října 1894 byl uvězněn pro zradu ve prospěch Německa. Korunním důkazem v procesu byl dopis doručený na německou ambasádu (s Dreyfusovým rukopisem), a svědectví pod přísahou jednoho svědka spiknutí.
Rozsudkem vojenského soudu byl Dreyfus odsouzen na doživotí v káznici na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guyaně a degradován. Jenže pod tlakem zmíněných intelektuálů médií a liberální lobby byl roce 1899 převezen zpět do Francie, stanul znovu před soudem, a nakonec byl omilostněn prezidentem republiky.
Kdo se chce o této aféře předznamenávající mnohé podobné dozvědět více, nechť otevře Bránu poznání.
