Na místě Konstantinopole stávala původně řecká osada Byzantion (latinsky Byzantium), založená již v 7. století před Kristem. Římský císař Konstantin I. Veliký se rozhodl vytvořit nové hlavní město východní části říše a k tomu si vybral strategické místo, kterým osada Byzantion vždy byla.
Nejdříve dali městu název Nova Roma (Nový Řím). To si ale Konstantin brzy rozmyslel a 11. května roku 330 bylo město vysvěceno a přejmenováno na Constantinopolis - podle Konstantina. Konstantinopol se tak vedle Říma stal druhým hlavním městem římské říše.
Konstantin město obdařil rozsáhlými privilegii podobnými těm, která od nepaměti náležela městu Římu. Dokonce i zásobování města egyptským obilím odpovídalo zásobování Říma obilím z provincie Africa. Nadto bylo městu uděleno právo ius Italicum a bylo tak vyňato z placení pozemkové daně.
Město také disponovalo rozsáhlou autonomií, v jeho čele stál prokonzul, který byl teprve roku 359 vystřídán městským prefektem. Při založení města se počítalo se zásobováním 80 tisíc obyvatel, avšak již na konci 4. století počet obyvatel dosáhl 400 tisíc a ve druhé polovině 6. století dokonce na tehdejší dobu mimořádných 600 tisíc obyvatel.
Konstantinopol byla od 4. století politickým, ekonomickým a kulturním centrem východořímské říše, pro kterou se v době humanismu ujalo označení Byzantská říše. Význam Konstantinopole však dalece přesahoval hranice Byzantské říše, město bylo jedno z nejbohatších a nejlidnatějších na světě. Stalo se také čtyřikrát místem zasedání ekumenických koncilů.
Oproti starému Římu se město lišilo především ve dvou ohledech: zatímco jazykem starého Říma byla především latina, obyvatelstvo Konstantinopole hovořilo převážně řecky. Druhý rozdíl spočíval v tom, že si Řím ještě dlouho uchovával antický vzhled, avšak Konstantin vybudoval nový Řím již se záměrem postavit město v zásadě křesťanské, takže v jeho plánu nechybělo místo pro kostely.
A nezapomínejme: Právě z Byzantské říše k nám přišlo světlo křesťanství, které na velkou Moravu přinesli slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Svatí soluňští bratři v rámci své misie na Velké Moravě prosadili také staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk a vytvořili písmo nazývané hlaholice. Více se o této podivuhodné říši, na kterou dnes navazuje křesťanské Rusko, dozvíte po otevření Brány poznání.
