Vlastenecké jméno Krasoslav přijal za studií. Otec František Chmelenský i strýc Jan Václav Chmelenský byli oba kantoři a skladatelé. První školní a hudební vzdělání získal v jihočeském Bavorově. Vystudoval piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, jeho spolužákem byl František Ladislav Čelakovský. V Praze v letech 1818 až 1825 studoval práva a filozofii.
Vlastenecký romantik
Chmelenský náležel k mladší romantické generaci a byl stoupencem kulturního a literárního programu Josefa Jungmanna. Je řazen k představitelům českého básnického sentimentalismu dvacátých až třicátých let devatenáctého století. Snažil se v českém jazyce uplatnit řadu básnických forem a psal i básně v duchu textů lidových písní.
Vytvořil četná operní libreta, která, stejně jako některé básně, často psal v časomíře, kterou považoval za nejvhodnější veršovou techniku ke zhudebnění. Celkově převažuje v Chmelenského tvorbě komorně laděná lyrika, navazující na evropskou poezii oslavující ženy, lásku, víno. Básnické holdy ženám a dívkám jsou pro jeho dílo typické a také měly spolu s jeho vlasteneckými písněmi největší ohlas.
Významná byla Chmelenského spolupráce se skladatelem Františkem Škroupou. Spolu s ním založil v roce 1835 první české hudební periodikum Věnec ze zpěvů vlasteneckých uvitý a obětovaný dívkám vlasteneckým, kolem kterého se shromáždila řada českých básníků a hudebníků. Vycházely zde české písně i Chmelenského překlady cizojazyčných písní a operních árií.
Pocta českým vlastenkám
Ve své době měl časopis významnou společenskou a buditelskou úlohu, neboť publikované české písně a překlady adresované zejména „vlasteneckým“ dívkám, nahrazovaly oblíbené německé árie a salonní písně. K nápěvům byly otiskovány i klavírní doprovody. Chmelenský také založil a zpočátku řídil almanach Kytka, dar Uměny zpěvu, který přinášel v letech 1836–1839 texty vhodné ke zhudebnění.
Některé písně s texty Chmelenského postupně zlidověly, např. Růže tetínská, Chodníček lásky, Toč se, toč se kolovrátku apod. Chmelenský se věnoval také překladům operních libret pro pražské české scény, přeložil například text Mozartovy Kouzelné flétny nebo Méhulovy opery Josef a bratří jeho. Byl také autorem vlastních libret, z nichž nejvýznamnější je text k první původní české opeře Dráteník skladatele Škroupa.
Látku mu nabídl František Škroup, autor písně Kde domov můj, která se stala později českou hymnou. Text nejen zhudebnil, ale při premiéře vystoupil i v hlavní roli. Jednoduchý děj, založený na záměně postav, zasadil Chmelenský do českého maloměsta, vylíčeného reálně a se sympatiemi. Postava slovenského dráteníka mu umožnila vložit do textu slovenské písně s vlasteneckým obsahem a uplatnit tak ideu česko-slovenské vzájemnosti.
Dráteník, Oldřich a Božena a Libušin sňatek
Spolu s českým textem přispěla k vnímání zpěvohry jako reprezentačního činu národně obrozeneckých snah. Dráteníku se dostalo nadšeného přijetí a byl reprízován ve 20. a 30. letech ve Stavovském divadle.
Historické vlastenecké náměty zpracoval Chmelenský literárně a čerpal z nich i při tvorbě dalších dvou českých oper, napsaných Františkem Škroupem. Jako byly Oldřich a Božena a Libušin sňatek. Ty však neměly takový úspěch jako Dráteník. Hudbu k Oldřichovi a Boženě si Škroup nechal později podložit novým textem F. V. Ernsta, který zpět do češtiny přeložil J. K. Tyl. Příčina neúspěchu spočívala zřejmě i v malé dramatičnosti a v sentimentální lyričnosti Chmelenského libret a patrně i v jeho poněkud přezíravém vztahu k žánru operního libreta.
Jako literární, divadelní a hudební kritik sledoval Chmelenský systematicky českou divadelní scénu. Psal také do Časopisu českého muzea a České včely jako referent pro divadlo. V kritikách analyzoval mimo jiné i správnost jevištní mluvy. Bývá také považován za zakladatele této disciplíny v českých zemích. V roce 1838 se vrátil do Prahy, kde v pouhých 38 letech zemřel na tuberkulózu.
Více se o této mimořádní osobnosti obrozeneckého hnutí a české kultury dozvíte po otevření Brány poznání.
