Když se řekne houbaření, většina z nás si vybaví cosi samozřejmého, zakořeněného v tradici českých rodin – košík, nůž, ranní mlhu nad lesem a radostný návrat domů s bohatým úlovkem.
Jen málokdo si ale uvědomuje, že tato „národní vášeň“ dostala pevné obrysy teprve díky jednomu muži. František Smotlacha, zakladatel moderní české mykologie a neúnavný popularizátor, povýšil sběr hub z prosté venkovské praxe na kulturní fenomén, který dnes odlišuje Čechy od většiny západního světa.
Vědec, redaktor, popularizátor
V době, kdy se v mnoha jiných zemích lidé hub spíše obávali, než aby je vyhledávali, dokázal Smotlacha spojit vědeckou odbornost, pedagogický talent i organizační schopnosti. Naučil národ, že les není jen zdrojem dřeva, ale i poznání, krásy a kulinářských radostí.
Smotlacha nevystupoval jako badatel zavřený v laboratoři. Byl zároveň redaktorem, spisovatelem a šiřitelem vědění, který cítil, že houby, tento podivuhodný organismus, nesmějí zůstat doménou úzkého okruhu vědců. Už v roce 1919 založil Mykologický sborník, odborný časopis, který vycházel po dlouhá desetiletí a stal se základnou pro českou i slovenskou mykologickou komunitu.
Současně psal veřejnosti srozumitelné články do novin a časopisů, pořádal přednášky a výstavy, kde dokázal oslovit laiky stejně snadno jako kolegy vědce. Jeho jazyk byl srozumitelný, přitom nikdy neztrácel odbornost. Popularizoval mykologii způsobem, který z ní učinil most mezi vědou a každodenním životem.
Atlasy, které změnily lesní vycházky
Jedním z největších Smotlachových darů české společnosti byly jeho houbařské atlasy a příručky. Publikace jako Atlas hub jedlých a nejedlých se staly nedílnou součástí knihoven i domácností a jejich barevné ilustrace provázely celé generace houbařů.
Najednou už nebylo houbaření záležitostí nejistého odhadu a ústní tradice. Smotlachovy atlasy přinesly jasné obrázky, detailní popisy a praktické rady, jak houby rozeznávat, využívat a také jak se vyvarovat nebezpečí. Díky nim vyrazili do lesa nejen zkušené babičky a dědové, ale i celé rodiny, mladí lidé a městští obyvatelé. Z obyčejné vycházky se stalo dobrodružství poznávání, a z houbaření – český způsob života.
Smotlachův přínos nelze omezit jen na knihy a články. Roku 1921 stál u zrodu Československé mykologické společnosti, která byla první svého druhu ve střední Evropě. Pod jeho vedením se zrodila síť nadšenců, odborníků i amatérů, kteří společně sbírali vzorky, sdíleli poznatky a pořádali výstavy.
Mykologická společnost se brzy stala místem, kde se setkávali vědci s lidmi z vesnic a měst, kde si vyměňovali zkušenosti, ukazovali vzácné druhy a učili se rozpoznávat houby s přesností, jaká byla do té doby nemyslitelná. Tím se houbařství v českých zemích stalo unikátní – nikde jinde se věda tak organicky nepropojila s lidovým zvykem.
Všestrannost a sportovní duch
František Smotlacha byl mužem širokých zájmů a neobyčejné energie. Když se neprocházel lesy a nezkoumal houby, věnoval se rozvoji tělesné kultury a bojových sportů. Fascinovalo ho zejména jiu-jitsu, které tehdy do Evropy přicházelo z Japonska jako exotická novinka. Smotlacha patřil k prvním, kdo pochopili, že nejde jen o efektní techniku sebeobrany, ale o systém rozvíjející disciplínu, sebeovládání a fyzickou zdatnost.
Organizoval kurzy, překládal metodické materiály a zasazoval se o to, aby jiu-jitsu našlo v českých zemích pevné místo. Jeho zásluhou vznikly první ucelené příručky a na ně navázala i organizovaná cvičení. Roku 1936 stál u zrodu Českého svazu jiu-jitsu, který se později transformoval ve Svaz judo. Díky jeho nadšení a organizační práci získala tato disciplína respekt a zázemí, z něhož mohly vyrůst další generace československých judistů.
Sportovní činnost dokonale doplňovala jeho mykologické působení: ukazovala, že Smotlacha nebyl jen „muž knih a mikroskopu“. Věda a sport u něj přirozeně prolnuly v celek, v němž se spojila intelektuální hloubka s fyzickou vitalitou v takřka antickém ideálu. Také touto všestranností se stal skutečně výjimečnou osobností české kultury první poloviny 20. století.
Odkaz
Když dnes zahraniční návštěvníci žasnou nad českým fenoménem houbaření – nad prázdnými městy během „pravé houbařské sezóny“ či nad množstvím košíků v kufrech aut – netuší, že za tím stojí dílo jednoho muže. František Smotlacha vtiskl houbaření podobu, která přesahuje kulinářství a vstupuje do sféry kultury, identity i národní hrdosti.
Naučil nás vidět v houbách nejen pochoutku na smaženici, ale i přírodní krásu, oblast vědeckého bádání a kulturní tradici hodnou respektu. Díky němu se houby staly symbolem českého vztahu k přírodě a zároveň důkazem naší výjimečnosti. Bez Smotlachy bychom nebyli tím, čím dnes jsme: národem houbařů.
Projdete-li bránou poznání, dozvíte se o této mimořádné a mladými generacrmi pozapomenuté osobnosti ještě o něco více.
