V současných médiích a encyklopediích se povětšinou dočítáme, v čem představitelé minulého režimu chybovali, co neudělali, anebo když udělali, co mohli udělat jinak a lépe. Moudré latinské přísloví praví: „Víme tolik, kolik si pamatujeme.“ A často si pamatujeme i to, co nechceme a nemůžeme zapomenout, co chceme.
Patřil k nejmocnějším
Takový je, bohužel, náš poněkud matoucí svět. Jako by se zapomnělo, že národ se skládá od kojenců přes dospělé až po starce. Jako by se zapomnělo, že tento fakt lidské přítomnosti v daném čase vnímá daný čas, pamatuje ten čas, ví, jaký byl. A z tohoto úhlu si položme otázku, jak si Československo vedlo ve světové konkurenci a co v ní znamenalo, z pohledu, co se povedlo s vědomím, že i nepovedeného bylo víc než dost.
A chceme-li v čase hybridních válek poznat skutečného nepřítele, nehledejme ho v závěrech bezvýsledných konferencí o hrozícím nebezpečí ze zahraničí, hledejme ho v současných politických činech a rozhodnutích, a hlavně tato rozhodnutí poměřujme obyčejnou lidskou zkušeností.
Lubomír Štrougal byl přes třicet let jedním z nejmocnějších představitelů minulého režimu a současně významná postava tzv. reformního křídla a období normalizace.
Narodil se 19. října 1924 ve Veselí nad Lužnicí. Středostavovská rodina s levicovým přesvědčením ho přirozeně orientovala k sociální demokracii. A odtud se jeho cesta ubírala logicky k poválečnému vstupu do KSČ.
Člen rehabilitačních komisí
Politická kariéra Lubomíra Štrougala se datuje od roku 1948, kdy začal pracovat v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích a od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru v Jihočeském kraji. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ. V letech 1959 - 61 pracoval v československé vládě jako ministr zemědělství, v letech 1961 –1965 na důležitém místě ministra vnitra.
V té době se, mimo jiné, účastnil práce Kolderovy rehabilitační komise, která zkoumala procesy s komunisty v padesátých letech a jejím rozhodnutím byly rehabilitovány stovky odsouzených osob. Účastnil se práce i Barnabitské komise, která rehabilitovala „slovenské buržoazní nacionalisty“, Gustáva Husáka, Ladislava Novomeského, Karola Šmidkeho, Vladimíra Klementise a další.
Vyjednavačské schopnosti, pochopitelně spolu s pevným dodržováním stranických směrnic, jej v roce 1970 vynesly do vrcholné funkce předsedy vlády. Zastával ji pak dlouhých osmnáct let.
Pragmatický technokrat
Mezi jeho úspěchy jako předsedy vlády patřilo především pragmatické vedení vlády v období normalizace. Spolupracoval s generálním tajemníkem KSČ a později prezidentem republiky Gustávem Husákem na reformách, které měly zabránit nejhoršímu vývoji po invazi v roce 1968. Lubomír Štrougal byl vnímán jako pragmatický technokrat, který během svého premiérství prosazoval především opatrné reformy a stabilizaci politického a ekonomického systému. Větším a radikálním reformám se raději vyhýbal, snad kvůli vzpomínce na Šikovy reformy ze šedesátých let.
Asi nejznámějším se stal „Soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého hospodaření“. Přitom je třeba si stále uvědomovat, že probíhala studená válka. A to nebyl jen konflikt ideologií, ale především ekonomiky. Embarga technologií, embarga spolupráce Západu s Východem.
Československo v první desítce
V 70. a 80. letech podporoval především výstavbu bytů. Vyrostla velká panelová sídliště. Spolu s podporou mladých rodin formou výhodných půjček a rodinných přídavků to přineslo mimořádný populační růst v 70. letech. Byla zahájena stavba metra, začaly se stavět dálnice, do provozu byla předána elektrárna Dukovany a zahájena výstavba Temelína i elektrárny Mochovce. Na obou se významnou měrou podílelo domácí strojírenství. Československo se zařadilo mezi pětici států světa, které uměly dodat tuto špičkovou technologii „na klíč“.
Podniky zahraničního obchodu vyvážely technologické celky do velké části světa a část světa oblékal náš oděvní průmysl. O českém zemědělství je možno říci, že představovalo zemědělský zázrak a Slušovice skutečné světové prvenství, neboť byly živým dokladem možné „konvergence“ Západu a Východu v ekonomické oblasti. Země dosáhla samostatnosti v základních potravinách.
Na tom všem měl Lubomír Štrougal nezpochybnitelný podíl. Byl vlastně ojedinělou postavou československých politických dějin. Přes třicet let byl členem vedení ÚV KSČ, téměř po celou dobu normalizace předsedou relativně úspěšné federální vlády. Za tyto služby ho jeho vlastní komunistická strana v roce 1990 vyloučila ze svých řad.
Po převratu v roce 1989 strávil většinu života v ústraní. Zemřel v požehnaném věku 98 let. Jeho životní a politické skutky zůstávají předmětem studií a diskusí - i když pochopitelně především mimo mainstream. Ale pro ty, kteří se vážně zamýšlejí nad nejednoznačnými poválečnými roky naší země bezpochyby patří mezi pozoruhodné osobnosti naší historie, jež je dobré si připomenout nejen kvůli stému a prvému výročí jeho jen těsně nedožitých narozenin.
