Dlouho po vylití “moravského” moře, vztazích s civilizací na území Egypta nebo současné severní Indie a stovky let po zázraku na Golgotě, byla známa Praha jako sídlo českých králů. Řeč je o začátku 17. století, kdy byli lidé po sto letech rozladění vladaři z rodu Habsburků, neméně pak nastupujícím Ferdinandem II. Štýrským. Od května 1618 proto čeští stavové podnikají veřejné nepokoje vedoucí už v listopadu k přímým vojenským střetům.
Turbulence ovšem vrcholí porážkou v bitvě na Bílé hoře a následnou “normalizací”. Právě v této atmosféře (roku 1629) se na pomezí Vysočiny, příznačně v obci Počátky, narodil Tomáš Pěšina syn místního řezníka. Po studiu literárních umění a teologie působí jako kaplan (i děkan) v Kostelci nad Orlicí a Litomyšli. Pak je z něj vikář Chrudimského kraje, kanovník litoměřické a vyšehradské kapituly, a konečně císařský rada a brzy na to i císařský falckrabě, zástupce panovníka.
Zdálo by se tedy, že se Tomáš stal loajálním svědomitým úředníkem normalizace, ale zdání klame. Zůstává oddán (a snad i věren) svým národním kořenům, netají se láskou k českému jazyku, shromažďuje dějinná fakta a publikuje například mapu národnostního složení. Již ve svých čtyřiatřiceti letech poprvé shrnuje vlastivědné poznatky do knihy Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu, a to se značným politickým přesahem.
Otevřené vlastenectví dále podpoří přídomkem “z Čechorodu”. V roce 1677 pak tedy již jako Tomáš Pešina z Čechorodu vydává pětisvazkové dílo Moravopis (Mars Moravicus), které se svým rozsahem stává užitečným zdrojem poznání o Moravě, což v Čechách plnila o století starší Kronika česká Václava Hájka z Libočan. Po dlouhé době jde navíc o první vědeckou knihu psanou v češtině.
Budoucí vývoj v podobě národního obrození a snah o uznání českých zemí na politické mapě dává nejpozději v říjnu 1918 takovým autorům za pravdu. Pokud totiž člověk zná své kořeny, může se ukotvit v ruchu okolního světa – stát pěvně na nohou. Ostatním naopak nezbývá než přežívat ve zmatku, bez vlastního názoru otáčet se jako korouhvička ve větru, bez cíle sklouzávat ke lžím, závisti, a projevům nenávisti.
Kterou cestou se vydat? Pro začátek lze pokračovat za Bránu poznání a začít objevovat vskutku ohromující bohatství našich tisíciletých dějin.
