Rudolf Slánský se narodil se v roce 1901 v Nezvěsticích na Plzeňsku, v rodině obchodníka Šimona Slánského. Absolvoval gymnázium v Plzni a hned po konci první světové války odešel do Prahy. Začal se stýkat s levicově zaměřenými intelektuály. Byl rovněž aktivní ve skautském hnutí, konkrétně v sionisticky orientovaném oddílu Techelet lavan.
Raketový start po V. sjezdu KSČ
V roce 1921 se od Československé sociálně demokratické strany odtrhlo tvrdé levicové jádro a vytvořilo Komunistickou stranu Československa. Téhož roku se členem této strany stal i Rudolf Slánský. Od poloviny roku 1925 do ledna 1929 působil v různých stranických funkcích v Ostravě. V roce 1929 na V. sjezdu KSČ získalo moc stalinistické jádro kolem Klementa Gottwalda.
Po V. sjezdu KSČ byl vedoucím tajemníkem v Praze a členem ÚV KSČ. Stranu opustila velká část zakládajících členů a následné volby skončily pro KSČ výraznou ztrátou. Avšak Slánskému se tak otevřela cesta a velice rychle začal stoupat ve stranických funkcích nahoru.
Od roku 1930 skončil v pozici tajemníka a přešel do ústředního sekretariátu KSČ. A protože u nás byla vzorná demokracie, v roce 1932 byl odsouzen na dobu 1 měsíce vězení za výroky: „Ať žije Rudá armáda“ a „Ať žije světová revoluce“. Poté do voleb v roce 1935 vedl organizační oddělení KSČ.
Válečný exil v Moskvě a výsadek v SNP
Během moskevského exilu Klementa Gottwalda (1934–1936) stál v čele KSČ společně s Janem Švermou a podílel se na změně politiky KSČ, včetně podpory volby dr. Edvarda Beneše prezidentem republiky v roce 1935 a spolupráci s ostatními socialistickými stranami, ČSSD a ČSNS.
V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění ČSR za KSČ až do rozpuštění komunistické strany v prosinci 1938. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 odjel s manželkou Josefou a synem Rudolfem do Moskvy. Bratr Richard Slánský přečkal válku v Londýně. Ostatní Slánského příbuzní zahynuli jako židé v německých koncentračních táborech.
V Moskvě začal pracovat ve vysílání rozhlasu pro Československo. V letech 1941–1942 prožil německý útok na Moskvu. V této době se seznámil s mnoha komunistickými hodnostáři. V roce 1943 někdo v Moskvě unesl jeho dceru Naděždu. Dodnes se neví, proč se tak stalo. V každém případě už nikdy svou dceru neviděl.
Stal se zplnomocněncem československé strany na frontě, organizoval politické přednášky československým partyzánům. Za Slovenského národního povstání v roce 1944 byl letecky dopraven z Moskvy na letiště Tri Duby na Slovensku. Spolu s Janem Švermou působil ve štábu povstalců jako komunistický delegát.
Druhý nejmocnější muž KSČ
Po válce patřil po Klementu Gottwaldovi k nejmocnějším mužům KSČ. Již 8. dubna 1945 byl zvolen členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. V období od dubna 1945 do listopadu 1951 byl členem předsednictva ÚV KSČ. Od dubna 1945 do září 1951 zastával funkci generálního tajemníka ÚV KSČ. Byl tedy druhým nejmocnějším mužem v KSČ po Klementu Gottwaldovi.
Během únorového převratu v roce 1948 převzala KSČ veškerou moc v zemi a eliminovala opozici. On sám v něm působil jako jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru. Dohlížel na přípravu a realizaci desítek vykonstruovaných politických procesů, včetně procesu se skupinou Milady Horákové. V roce 1951 ještě v období září až listopadu, zastával i post vicepremiéra ve vládě Antonína Zápotockého.
Rudolf Slánský se podílel na těch největších zločinech, kterých se KSČ dopouštěla po únoru 1948 na českých občanech, včetně katolické církve, kterou jako komunista upřímně nenáviděl.
Současně byl jedním z nejaktivnějších sionistů, kteří prosazovali a organizovali československou vojenskou pomoc Izraeli v letech 1947–1949. Na konci listopadu 1951 byl Slánský zatčen. Dožadoval se setkání s Gottwaldem, ale nebylo mu vyhověno. Revoluce při požírání vlastního ocasu dosáhla nejvyšších pozic.
Oprátka za velezradu
Koncem ledna 1952 se pokusil oběsit. O sebevraždu se pak neúspěšně pokusil ještě jednou. Celkově bylo v jeho procesu se spikleneckým centrem obžalován většinou vysoce postavených členů KSČ - a současně sionistů, mezi jinými i Artur London, Vavro Hajdů, Eugen Löbl, Rudolf Margolius, André Simone, Otto Fischl a další.
Slánský byl obžalován ze špionáže, velezrady, sabotáže a z prozrazení vojenského tajemství. Věděl, jak to chodí. Vždyť celý ten systém sám spolupřipravoval. Přesto se ke všem obviněním přiznal. Celkově bylo odsouzeno ke smrti oběšením 11 ze14 obžalovaných. Slánského žádost o milost jeho nejbližší spolubojovník prezident Gottwald odmítl.
Muž, který způsobil tolik zla, byl nakonec společně s ostatními odsouzenými popraven oběšením 3. prosince 1952 v pankrácké věznici.
